Po jedné stopě - Série 1 (2020) (série)
Obsahy(1)
Road movie dvou přátel zvolí přestávku pro údržbu strojů i jezdců v Gambii. Novoroční oslava v Senegalu a vyčerpání tancem, přijetí u místního krále a inspirace domy z pálené hlíny... Igor s Martinem mají za sebou už 7000 kilometrů jízdy přes Maroko, Západní Saharu, Mauretánii, Senegal a Gambii. Údržbu potřebují především stroje, ale těší se na ni i jezdci. Je potřeba načerpat síly a materiál na další cestu. V Gambii si tedy dopřejí pracovní pauzu. Ale krátkou, protože je čeká cesta opět do Senegalu, do Casamance, jedné z nejkrásnějších oblastí země. Stihnout chtějí oslavu Nového roku v některé vesnici při cestě. Podařilo se! Zatímco u nás se při této příležitosti především pije, v Africe se zpívá a tančí. Až do úplného vyčerpání, alespoň v jejich případě. Zvěst o jejich tanečních kvalitách se zřejmě donesla až ke králi několika blízkých vesnic, a tak je přijal na audienci. Vyměnili si vzájemně informace o počtu žen a dětí, král udal výrazně vyšší čísla. Kdyby se i u nás stavěly domy z pálené hlíny, možná by skóre vypadalo líp. Hliněné sošky a nádobí tu vyrábějí stejně jako před tisíci lety. A Martin s Igorem si kladou hamletovskou otázku, zda jet do Guineji-Bissau. Ano či ne? Uvidíte v závěru tohoto dílu. (Česká televize)
(více)Recenze (6)
Každý díl si užívám. Pořád se opakuji, ale oba kluci jsou velcí střelci a totální pankáči. Cestu si užívají. Záběry jsou krásné. Jsou při střetu místních zcela bezprostřední, zejména Igor, kterého musí mít každý divák zaručeně rád. Je to krásně vyvážené v poměru moto : turistika. Afrika je v mých očích nejzajímavější kontinent díky suverénně nejkontrastnějšímu způsobu životu vůči tomu našemu. Trošku mě mrzí, že už opustili Senegal, to byla v mých očích asi top krajina. Rád jsem ovšem nahlédl i do G-B, kam se jen tak někdo často nepodívá. Moc pěkná práce. Dokument je v mých očích mnohem lepší, než ukazuje zdejší hodnocení. [85 %] ()
To byla tedy chudinská oslava nového roku... ()
Bezpečná Gambie, opět Senegal a jedna z nejméně známých zemí Afriky Guinea-Bissau pohledem Igora Brezovara a Martina Písaříka. Afrika má své kouzlo, nádherná příroda, pohostinní domorodci, tančící malí černoušci…Pro všechny vášnivé cestovatele velmi lákavá představa, hned bych tam také jel. Samozřejmě s Igorem, kdyby byl nějaký problém, Igor by jej určitě vyřešil, s ním bych se v africké buši rozhodně nebál. ()
Všechny epizody jsou krásné, mám rád road tripy s poznáváním různých koutů daných zemí, poznávání lidí a místní kuchyně,jen místo na motorce jezdím autem. Malí černoušci jsou roztomilí. ()
Tak má vypadat správné road movie. Oceňuji záběry exotické africké krajiny i sequence ze setkání s Afričany jakékoliv rasy a věku. Mé sympatie má z obou cestovatelů především starší, světaznalý a vysoce pozitivní (I.B.) Závidím oběma odvahu a sílu pustit se do takové (fyzicky i psychicky náročné, riskantní) cesty. Člověk se fakt neubrání srovnání s obdobnými cestopisy z poslední doby ("Trabant Story" a "Tatra v Turecku"). Nesahají "Africe" ani po kotníky. Ten první pro téměř naprostý nezájem o to, co je dále než metr od krajnice vozovky, ten druhý kvůli dlouhým, sebestředným a rádoby sofistikovaným monologům "účastníků zájezdu". ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama