Vražedný aerobic

Jsem si jistý, že se většinou najdou diváci, kterým se snímek „Vražedný aerobic“ nebude moc líbit. A asi jim to nebude mít ani za zlé, ale mě to jako osmdesátkový horor sedlo, je to relativně přímočaré, dějově jednoduché, i když je zde odhalení na konci. Všechno to do sebe nějak logicky sedne, ale pak je zde ještě skvělá hudba, která celý film provází, a ta mě teprve dostala. (03.05.2018)

Slasher od Priora? To jsem si nemohl nechat ujít. Čekal jsem šílenost ale nakonec se mi dostala docela vážná kravina. Abych byl upřímný spíše jsem zklamaný. Ne film není rozhodně špatný jen je zbytečně nudný a třeba takový scény s posilováním mě extrémně nebavily. Krve tu nijak extra není a tak člověk prostě sedí a čeká na konec který taky nebyl nijak záživný. (09.12.2012)

Upřímně nepochybuju, že v atmosféře kina Aero se simultánním dabingem by to bylo min. za 4*, ale takhle doma je to jen trash s povážlivě málo frontaly, zato se skvělejma osmdesátkama a občasnýma hláškama. Vrah se dá prokouknout hned na začátku, stačí jen trocha pozornosti. Nejlepší je, že navzdory všem těm vraždám se v tělocvičně stále vesele cvičí dál. :) 2,5* (15.09.2016)

A raz dva tři čtyři! Plukovník Hogan vyšetřuje vraždy páchané na sexy silikonových cvičenkách v posilovně a to prosím sponkou, Mike Danton se ochometá okolo, svádí vnadné cvičenky, vynáší odpadky a pere se s Fritzem Matthewsem, kterému k dokonalosti chybí jen useklá ruka, jíž by byl umlácen. Slasher od tvůrců Smrtelné kořisti nemohl dopadnout špatně. Nebo dobře, vyberte si. Já mám zábavně špatné filmy rád. (07.11.2017)

Když zetkový sranec, tak jedině od Priora, jehož patlalství dosahuje až grandiózních úrovní a proměňuje klišé a stupiditu v zářivé brilianty. Jeho skloubení osmdesátkové módy aerobiku a health clubů se slasherem nechtěně odhaluje obludnost a grotesknost vyhrocené fetišizace těla. Zdejší postavy doslova tělocvičnou žijí, neboť tepláky, tílka, elasťáky, návleky a čelenky nosí také na ulici i doma. Jalové dialogy, všeobjímající topornost herců i inscenace a směšně překombinovaný scénář vytvářejí neprůstřelně konzistentní absurditu, která své publikum potěší, jako nic jiného. Inu, ideální titul pro Festival otrlého diváka a jeho hvězdnou tlumočnici Samanthu Bifidus, která se náležitě zhostila nejen nablblých dialogů, i četných songů a dala tak publiku další nezapomenutelný zážitek. (19.02.2012)