Dao

Původní zpracování sem teda neviděl, ale tenhle remake se mi hodně líbil, hned od začátku působí značně odlišně od jiných kung fu filmů, díky svojí nesmírně temný a drsný atmosféře a pokračuje v tom v podstatě až do konce, příběh o jednorukým šermířovi je taky dobře vystavěnej, i když osobně bych uvítal trošku rychlejší vývoj, jelikož pořádná akce je v podstatě až v závěrečným zúčtování, což mi přišlo trošku málo, obzvlášť když hlavní postava je tak šílenej masér s tim otcovým mečem na řetězu, ale jinak spokojenost. (27.09.2009)

Velice pozoruhodný film, který upoutá především svou realistickou ponurou atmosférou. Z celého filmu na diváka čiší bída lidí a jejich strach před bandity, ale zároveň i jejich odhodlání bojovat o těch pár věcí, které jim zbývají. Snad jen bojové dovednosti hlavních postav jsou přehnané, ale jinak by to nemohl být hrdinský film. (14.12.2010)

Tento film vás omámí jako dýmka bengálského opia. Po počátečním krátkém nájezdu váš mozek zaplaví stále zuřivější akce. Ve finálním souboji, ve kterém maladík s useklou rukou a za pomoci rozbitého meče chce pomstít smrt svého otce, jsou na obraze vidět – s trochou nadsázky – dvě ozbrojené, zápasící káči. Tsui kašle na nějaké hluboké prokreslování postav – v případě kladných hrdinů a hrdinek to jsou snové přeludy, záporné postavy jsou přízraky z nočních můr (někteří zloduši mi připadaly jako z Felliniho Satyrikonu – divná to asociace). Zápletka děká dojem šachové partie mezi dobrem a zlem – postupně jsou vyřazovány nižší figurky, aby nakonec došlo ke spektakulárnímu souboji dvou králů. Dobro zvítězí, film skončí, vy zůstanete sedět s vykulenýma očima a s nutkáním si ho pustit znovu. (24.07.2011)

Už si to moc nepamatuju, ale je to dost netypicky temný a drsný snímek, hlavní hrdina se ohání zlomeným mečem (památka po otci), který má připevněný na řetězu a záporák je potetovanej magor. Je to úplně něco jiného než na co jste u kungfu filmů zvyklí, má to specifickou atmosféru a mě to hodně sedlo. (18.02.2009)

Remake Changovho One-armed swordsmana z roku 1967 sa nesie v absolutne odlisnom duchu ako original. Absolutne odlisnom. Pribehova kostra je sice takmer totozna, no dalsie podobnosti tu nenajdete. Hark pojal remake velmi temne, drsne, s hutnou davkou realismu a moderneho feelingu vyskytuceho sa skor v dramach, nez v akcnych filmoch. Ono to na akcny film naozaj dlho nevyzera a iked na akciu sa dostane (nikdo nebude sklamany), stale sa do popredia tlaci viac dramaticka zlozka, ktoru podporuje aj voiceover rozvadzajuci pribeh do zaujimavych uvah, ci kamera, ktora je omnoho viac ako na akciu, sustredena na detailne zabery tvari a postav. Vo filme nechybaju aj Harkove trademarky (ako napriklad slabost pre rozne zvrhle/demonicke individua) no film je to naozaj odlisny nielen od jeho predchadzajucej tvorby, ale celkovo od vacsiny filmov s martial arts tematikou. Ojedinely zazitok. (wuxia noir ?!) (8.9/10) (20.05.2008)