Tecuo II: Body Hammer

„Tetsuo II: Body Hammer“ je filmem, který nedosahuje na sílu původního filmu a je trochu zklamáním oproti tomu, co Shin'ya Tsukamoto prve přinesl. Není to krok zpátky, ale není to ani skutečně krok kupředu, spíše taková stagnace na místě, která nikam nevede a zůstává u toho, co prezentoval již první film. Barva snímku rozhodně nijak moc nepomáhá. Prostě takový průměr. (24.05.2016)

Druhý Tsukamotův kousek o přeměnách lidí v kovová monstra mě oproti geniální a šílené jedničce moc nenadchl. Industriální nářez se přetavil v industriální nudu protkanou zmateně natočenými honičkami a ozvučenou monotónním metalem. Z lidí místo kovových součástek vylézají kanóny, tudíž se ve filmu pálí o stošest. Kdybych neviděl první díl, byl bych z Body Hammer možná odvařený, ale takto mi to přišlo ukrutně zdlouhavé a nezajímavé, s téměř žádnými inovativními a osvěžujícími prvky. 5/10 (15.02.2006)

Pôvodný TETSUO mal u mňa ešte horšie hodnotenie. A nie preto, lebo to bola kravina, ale preto, lebo som to nepovažoval za film, ktorý by ma upútal niečim iným, ako totálne vyšinutou atmosférou a hnusnými ( rozumej drsnými ) trikmi. Toto pokračovanie je na tom lepšie len z toho pohľadu, že tvári viac ako Film a nie ako experiment. Je priehľadnejší a ucelenejší. Ale viac nič. (06.12.2017)

Zpočátku stejně okouzlující běs jako díl první, jen s barevnou kamerou, překvapivě stále esteticky (v rámci špinavého industrialu) působící, postupně ztrácí na efektní bizarnosti a stává se nepříjemně neokouzlujícím duchovním tátou i mámou všech těch Machine Girl a Robo-geish. Industriální holocaust masa a kovu se tak změní na pouhou "vystrč pušku z ruky a zastřel všechno" přímočarou a polopatickou naháněčku. Sic se špinaovým vizuálem, ale s dějem jak z nejhloupějšího amerického video-béčka. 6/10 (22.10.2014)

Tetsuo povýšil na zvráteného hrdinu. A ubralo mu to na sile. Prvý Tetsuo bol nepríjemný distopický a deštruktívny experiment. Tu sa nachádza aj nejaký ten príbeh. Ten mi v zásade nevadil a rovnako ani ďalšie Cukamotové vizuálne kreácie, len akosi postrádali originalitu jednotky. S hrdinom sa stále nevieme stotožniť, ale už to nemôžem považovať za experiment. Je to menej nepríjemné, menej strašidelné. Farebné filtre umocňujú niektoré scény - hlavne chladne modrá dodáva prázdnote rozpadnutých budov postapokalyptický nádych, ale aj napriek pozerateľnosti som čakal väčšiu pecku. A hneď po výslednej pointe - v rámci toho že sa tam furt niečo deje aj pomerne dobrej- sa film úplne rozpadne a posledné minúty sú akýmsi významovým doznievaním v ktorom som nevidel veľký zmysel. Ak sa dakedy dostanem k tretej časti som zvedavý ako toto všetko zakončí, keďže Body Hammer je v zásade upravená variácia na jednotku. (06.12.2015)