Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Maďarský umělecký film z vesnického prostředí. Vypráví o lásce nesmělé Mari Patakiové a prudkého Mátého Bíra zvítězivší nad zatvrzelostí Mariiných rodičů, kteří pro dceru sami vybrali ženicha. Mari a Máté jsou představiteli nového života na vesnici. Cesta Mariina otce do družstevního kolektivu je mnohem obtížnější, protože pouta, která jej táhnou k starému životu, jsou příliš silná. Závěr filmu však přesvědčuje, že i starý István Pataki své místo v nové společnosti najde. - Film „Kolotoč" patří k nejzdařilejším filmům nové maďarské produkce. (FILMOVÝ PŘEHLED 19 / 1956)

Milostné drama z maďarské vesnice poloviny 50. let minulého století. Příběh lásky a vzpoury nesmělé dívenky Mari Patakiové, pro niž už rodiče z vypočítavosti a proti její vůli sami vybrali bohatého ženicha, aby tak mohli spojit majetek, a mladého družstevníka Mátéa je rámcován bouřlivými přeměnami tehdejšího společenského života a přetrváváním starých tradic. Fábri se podle vlastních slov vždy snažil točit filmy, které chtěly protestovat proti ponižování a násilí a proti znevažování práva na lidskou důstojnost. A právě Kolotoč je prvním z jeho snímků, kde se toto téma jednoznačně objevuje. Zvláštní kouzlo dává jednotlivým scénám i celému filmu střídání rytmu, vynikající poetická kamera Barnabáse Hegyiho a funkční hudební doprovod Györgye Ránkyho. Jízda zamilovaného páru na pouťovém řetízkovém kolotoči patří dnes už ke klasickým sekvencím světové kinematografie. Oslňující herecký výkon Mari Törőcsikové, tehdejší posluchačky druhého ročníku Vysoké školy dramatického umění, která v roli mladičké Mari Patakiové debutovala na filmovém plátně, odstartoval její hvězdnou kariéru. Fábriho Kolotoč zaznamenal jeden z prvních velkých mezinárodních úspěchů poválečné maďarské kinematografie. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (17)

pm 

všechny recenze uživatele

Pouťové a kolovrátkové melodie a prvky používal Zoltán Fábri ve svých filmech s oblibou, v Kolotoči ale mají další rozměr. Asi težko hledat někoho, kdo by mladé Mari Patakiové nefandil. Když ale nad filmem víc přemýšlím, Mátého výstup na cizí svatbě, kde se choval jako pán domu, bylo za hranou slušnosti, přestože demonstroval odvahu. Také by mne zajímalo, zda byl nějaký záměr v jeho vizuální stylizaci, Zatímco Adám Zsirtes v roli Sándora předvedl přesvědčivého mladého vesnického sedláka a nějakým způsobem si mne získal, na Imre Sóosovi, který coby Maté má právo na divácké sympatie už jen z podstaty, mne něco silně irituje. Možná ta silná vizuální podoba se sovětskými komsomolci, navíc ta pokrývka hlavy. Přemýšlím, zda šlo o záměrnou stylizaci, nebo to tak vidím jenom já. Jinak samozřejmě moc hezký film, já vesnická dramata velmi ráda. A Mari Töröcsiková je jedinečný úkaz dodnes. ()

Ilicka 

všechny recenze uživatele

Opravdu netuším, proč se mi zkoušející před dvěma lety smál, když jsem film popsala jako "Romea a Julii z kolchozu". Dějová linie tomu odpovídá téměř úplně, je velmi jednoduchá. Ve druhém plánu se pak objevují motivy socialisticko-realistické. Naštěstí se film vyhýbá explicitní propagandě a zaujme rovněž zajímavým stylem, především kamerou a střihem (taneční sekvence je perfektním mixem POV záběrů, velkých detailů a rychlých střihů). ()

Reklama

ripo

všechny recenze uživatele

„Kolotoč" je od dob filmu „Píď země" nesporně nejzdařilejší dílo naší kinematografie. Naše filmové umění došlo k tomuto filmu cestou více nebo méně zdařilých pokusů o zobrazení velkých a drobných problémů souvisících s naším životem. Tyto pokusy měly všechny společný cíl — zobrazit filmem to, na co bylo třeba poukázat, čím bylo nutno pomoci vývoji. Naše mladá kinematografie může na této cestě ukázat již celou řadu dobrých výsledků. A přece se od dob filmu „Píď země" nepodařilo dosáhnout tak jednoznačného vyřešení: skloubení jasného obsahu s formou vyjádřenou rovnocennými prostředky a vyplývající z obsahu tak, jak se to podařilo ve filmu „Kolotoč". — Lze říci, že film nedosahuje svého účinku na diváka cizorodými prostředky, naopak, je tak účinný proto, že promlouvá nejryzejší filmovou řečí. Text zůstává v patřičných mezích. Obrazy jsou výrazné, logicky na sebe navazují, nesnaží se o jakýkoli symbolismus, jsou realistické a plné dramatického napětí. — v „Kolotoči" bojují dva mladí zamilovaní boj o své štěstí, a jejich boj je nedílnou součástí oné srážky, která se odehrává mezi starým s novým způsobem života našich rolníků. — Autor knihy, Imre Sarkadi, svým jednoznačným postojem a uměleckou vírou, a autoři filmového přepisu povídky Zoltán Fábry a László Nádasi barvitým, každého schematismu prostým scénářem vytvořili předpoklady pro vznik tohoto výborného filmu. Největší zásluhu ovšem má režisér filmu Zoltán Fábry, který tak mistrně sladil, propracoval výjevy filmu, že možno směle mluvit o mistrném uměleckém díle. — Hlavní role hrají Imre Sóós a Mari Töröcsiková. Sóós dal postavě Mátého Bira velkou přitažlivost. Je tvrdošíjný, dovede být velmi něžný; a jak je milý, když v jedné z posledních scén běží ke stáji a vyskočí po cestě do výše jako malý kluk! — Velký příslib do budoucna je Mari Töröcsiková ve své první roli. Vytváří čistou poutavou postavu, její hra je prožitá, bezprostřední, ve své prostotě dramatická. — Kameru řídil Barnabás Hegyi. Nelze zapomenout na závratný let snímků z kolotoče. Hudba, kterou složil György Ránky, je nedílnou součástí tohoto uměleckého díla, ale může nadto sloužit za příklad, jak mají naši skladatelé vyjadřovat sporými, ale typickými motivy děj díla. — Celé dílo ovšem chválí — vedle všech ostatních účastníků — nejvíce režiséra Zoltána Fábryho. Největšími klady jeho práce jsou vytříbený vkus, bezmezná láska k dílu, vědomě dramatická výstavba, znalost, jak vyjádřit a vyzvednout typické a důležité momenty, a konečně promyšlená práce s herci. Zvláštní zmínky si zaslouží odvážné střídání rozličného rytmu, které dává jednotlivým scénám i celému filmu tolik zvláštního kouzla. — Kolotoč, ačkoliv se zabývá především láskou dvou mladých lidí, mluví o jedné z nejpalčivějších otázek našeho nového života. Agituje, mobilisuje, přesvědčuje. Ale přesvědčuje tak, jak umění přesvědčovat má: proniká do našich srdcí. - Je jisté, že toto význačné dílo naši kinematografie získá trvalého uznání jak u nás, tak za hranicemi, a že bude ukazatelem směru, jimž by se měli tvůrci dalších našich filmů ubírat." (Béla Both v Szinház és Filmmuvészet č. 5/1956.) Filmový přehled 19/1956 () (méně) (více)

Lavran 

všechny recenze uživatele

Průzračný film-pocit, který mi na hodinu a půl projasnil svět a naplnil mě zvláštním klidem. Vyspělá filmová řeč, fascinující dynamika, ani záběr navíc. Fábri se rozvážně zmocňuje konvenční symboliky a omšelé zápletky a navrací jim původní, ztracenou krásu a sílu. Podobně jako v Jáncsóových filmech (jistého období) zůstává jen čistý, univerzální význam prostý všech interpretačních naplavenin, kterým je dosaženo co nejpřesnějšího vyjádření konkrétního pocitu a konkrétního prožitku - a to vyjádření v pohybu. Čas od času není od věci si připomenout, že pravda a láska vítězí navzdory všem křivdám a utrpení, pokud odvaha vzepřít se trvá a touha vzlétnout je silnější než gravitace společenského řádu. ()

FrodoF 

všechny recenze uživatele

Po formální stránce dokonalý snímek. Jednu hvězdičku mu však ubírá podpora zločinecké ideologie a rozkrádání (odmítám to nazývat eufemistickým výrazem "kolektivizace") osobního vlastnictví. Zvláště v kontextu tvrdě potlačených protistalinistických revolučních snah v Polsku a Maďarsku stejného roku působí idealizace zemědělského družstva děsivě. Nicméně po řemeslné stránce jde o vynikající snímek. Zvláště scény na kolotoči nebo taneční scéna jsou vskutku působivé. Scéna tance v sobě má náboj srovnatelný s dnešní technoparty, kdy rytmus elektrizujícím způsobem projíždí celými těly tanečníků. Další problém jsem měl s tím, že kromě hlavní dívky mi byly bez výjimky všechny postavy nesympatické. Téhle venkovské horkokrevnosti asi nikdy tak úplně nepřijdu na chuť. ()

Galerie (17)

Reklama

Reklama