Kolotoč

Pouťové a kolovrátkové melodie a prvky používal Zoltán Fábri ve svých filmech s oblibou, v Kolotoči ale mají další rozměr. Asi težko hledat někoho, kdo by mladé Mari Patakiové nefandil. Když ale nad filmem víc přemýšlím, Mátého výstup na cizí svatbě, kde se choval jako pán domu, bylo za hranou slušnosti, přestože demonstroval odvahu. Také by mne zajímalo, zda byl nějaký záměr v jeho vizuální stylizaci, Zatímco Adám Zsirtes v roli Sándora předvedl přesvědčivého mladého vesnického sedláka a nějakým způsobem si mne získal, na Imre Sóosovi, který coby Maté má právo na divácké sympatie už jen z podstaty, mne něco silně irituje. Možná ta silná vizuální podoba se sovětskými komsomolci, navíc ta pokrývka hlavy. Přemýšlím, zda šlo o záměrnou stylizaci, nebo to tak vidím jenom já. Jinak samozřejmě moc hezký film, já vesnická dramata velmi ráda. A Mari Töröcsiková je jedinečný úkaz dodnes. (15.01.2017)

Opravdu netuším, proč se mi zkoušející před dvěma lety smál, když jsem film popsala jako "Romea a Julii z kolchozu". Dějová linie tomu odpovídá téměř úplně, je velmi jednoduchá. Ve druhém plánu se pak objevují motivy socialisticko-realistické. Naštěstí se film vyhýbá explicitní propagandě a zaujme rovněž zajímavým stylem, především kamerou a střihem (taneční sekvence je perfektním mixem POV záběrů, velkých detailů a rychlých střihů). (24.05.2012)

Vesnické drama z 50. let vypráví tradiční příběh lásky dvou mladých lidí, jejichž svazek není po chuti jejich okolí. Sugestivní stravující atmosféra dává zapomenout na druhou dějovou linii, ve které otec hlavní hrdinky vstupuje do družstva. Mezi vrcholné scény filmu patří setkání mladých na pouti a jejich společně vyvzdorovaný tanec, který předchází jejich svatbě. Jemné emoce vyjádřené ve tváři debutující Mari Töröcsik výrazně kontrastují se surovým prostředím, ve kterém její hrdinka žije. Naproti tomu Imre Soós tvoří rozhodný pevný prvek v mladém páru. Symbolicky může zpětně vyznít fakt, že tehdy slibná Töröcsik hraje dodnes, doma i ve světě (například v Szabóově Slunečním svitu), ale pro Soóse byl tento filmem předposledním a hned po té zemřel. (16.01.2012)

Průzračný film-pocit, který mi na hodinu a půl projasnil svět a naplnil mě zvláštním klidem. Vyspělá filmová řeč, fascinující dynamika, ani záběr navíc. Fábri se rozvážně zmocňuje konvenční symboliky a omšelé zápletky a navrací jim původní, ztracenou krásu a sílu. Podobně jako v Jáncsóových filmech (jistého období) zůstává jen čistý, univerzální význam prostý všech interpretačních naplavenin, kterým je dosaženo co nejpřesnějšího vyjádření konkrétního pocitu a konkrétního prožitku - a to vyjádření v pohybu. Čas od času není od věci si připomenout, že pravda a láska vítězí navzdory všem křivdám a utrpení, pokud odvaha vzepřít se trvá a touha vzlétnout je silnější než gravitace společenského řádu. (17.04.2011)

Co je od jednoho odporné a hrubé, je od druhého příjemné a milé..., ale to je přece schéma většiny milostných dramat. Druhou věcí je ale dostat to na plátno tak, aby i ten, kdo si v životě nenablýskal holínky a nikdy si neporučil zahrát sólo, podlehl účinku dramatické situace. Avšak v tom je Zoltán Fábri mistr nad mistry, zvláště poslední dvě scény, "na tancovačce" a "řezání dřeva" jsou famózní – a možná právě zobrazení famóznosti situace je největší předností celé báječné maďarské kinematografie... Dokud se kolotoč točí, je třeba vyřešit základní rozpory, jak v oblasti soukromé, tak společenské. I když není pochyb, kam se "to všechno" bude ubírat, děje se to jaksi diskrétněji a tišeji, než jak jsme tomu zvyklí z českých filmů této doby. (03.10.2015)