Nevěra
-
Trolösa
-
Nevera
-
Faithless
Drama / Romantický
Švédsko / Itálie / Německo / Finsko, 2000, 142 min
Režie:
Liv UllmannObsah
-
Spisovatel, žijící na ostrově, zápasí s příběhem založeném na vzpomínce na jeho vlastní milostnou historii. Jmenuje se Bergman. Promlouvá k němu jakýsi hlas. Spisovatel ho nechá stát se ženou, herečkou jménem Marianne. Příběh konečně získává formu, skrze ni. Marianne je šťastně vdaná za Marcuse, úspěšného dirigenta. Mají devítiletou dceru, Isabelle. David je Marcusův nejlepší přítel. Dvakrát rozvedený David bývá často u Marcuse a Marianne a pro Isabellu je nejoblíbenějším vypravěčem pohádek. Jedné noci, když je Marcus mimo domov, David přijde jako obvykle. Něco se změnilo a to, co bylo předtím bezpečným a platonickým přátelským vztahem mezi Marianne a Davidem, se najednou proměňuje. Marianne ho teď vidí v odlišném světle. Milostná aféra je naspadnutí. Když Marcus je na náročném turné a Isabella u své babičky, ti dva se setkají v Paříži. I po návratu do Švédska nadále zůstávají milenci. Ale Marus o všem ví. Ve skutečnosti to věděl před jejich výletem do Paříže, ale rozhodl se hrát vyčkávací hru a doufat, že jejich vášeň vyhoří. Ale čekání, s vědomím jejich nevěry, ho učinilo netolerantním (během čekání se rozhodl, že to nemůže dál tolerovat - že to nedokáže dál tolerovat). Když Marcus zažádá o rozvod a svěření Isabelly, všechny strany začnou hrát nebezpečnou hru s tragickými následky. Nikdo není nevinný, lidé manipulují s těmi, které milují, tajemství jsou vyzrazována a zveřejňována - nikdo nikomu nemůže věřit - to je skutečná nevěra.
Emociální a bolestné drama, příběh o třech dospělých, chycených v milostném trojúhelníku s ničivými následky, napsaný Ingmarem Bergmanem a natočené Liv Ullmannovou, je volně inspirován skutečným životním zážitkem slavného švédského režiséra. (oficiální text distributora)
Spisovatel, žijící na ostrově, zápasí s příběhem založeném na vzpomínce na jeho vlastní milostnou historii. Jmenuje se Bergman. Promlouvá k němu jakýsi hlas. Spisovatel ho nechá stát se ženou, herečkou jménem Marianne. Příběh konečně získává formu, skrze ni. Marianne je šťastně vdaná za Marcuse, úspěšného dirigenta. Mají devítiletou dceru, Isabelle. David je Marcusův nejlepší přítel. Dvakrát rozvedený David bývá často u Marcuse a Marianne a pro Isabellu je nejoblíbenějším vypravěčem pohádek. Jedné noci, když je Marcus mimo domov, David přijde jako obvykle. Něco se změnilo a to, co bylo předtím bezpečným a platonickým přátelským vztahem mezi Marianne a Davidem, se najednou proměňuje. Marianne ho teď vidí v odlišném světle. Milostná aféra je naspadnutí. Když Marcus je na náročném turné a Isabella u své babičky, ti dva se setkají v Paříži. I po návratu do Švédska nadále zůstávají milenci. Ale Marus o všem ví. Ve skutečnosti to věděl před jejich výletem do Paříže, ale rozhodl se hrát vyčkávací hru a doufat, že jejich vášeň vyhoří. Ale čekání, s vědomím jejich nevěry, ho učinilo netolerantním (během čekání se rozhodl, že to nemůže dál tolerovat - že to nedokáže dál tolerovat). Když Marcus zažádá o rozvod a svěření Isabelly, všechny strany začnou hrát nebezpečnou hru s tragickými následky. Nikdo není nevinný, lidé manipulují s těmi, které milují, tajemství jsou vyzrazována a zveřejňována - nikdo nikomu nemůže věřit - to je skutečná nevěra.Komentáře uživatelů k filmu (17)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(16.9.2006)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $739,055║Tržby Celosvetovo $2,064,000║(9.4.2009)
-
Hal_Moore
Pomalou plynulost děje mám sice rád, tady jsem se ale užíral nudou. Děj místy nezajímavý, scénář sice dobře napsaný, ale nudně podaný, vyvrcholení téměř žádné, film spěje do ztracena. Působil na mě dojmem, že jsem každým záběrem očekával konečné titulky (ne kvůli nudě, ale každá scéna cca od poloviny filmu by opravdu mohla být tou poslední ... natahování je ještě otravnější než u současné seriálové produkce). Ještě že se podařilo získat tak přesvědčivé herce do vedlejších rolí, představitelka té hlavní mi krajně lezla na nervy. Jedná se o "můj" první švédský film a nedopadlo to zrovna slavně.(13.5.2008)
-
Davson
Zklamání. Má první osobní konfrontace s dílem slavného Ingmara Bergmana mě moc nenadchla. Na jedné straně jsou zde sice skvěle propracovány psychologie postav, vynikající herci a scénář. Na druhé straně až moc velká nuda. Nevadilo mi ani tak pomalé tempo, ale film mě nedokázal zaujmout a asi po hodině už jsem jen čekal na "něco", co by oživilo můj zájem o film, ale nic se nedělo. Možná příště...(1.10.2004)
-
ad
Přeci jen možná příliš dlouhé a upovídané... střihačovi nůžky by filmu jen prospěli...(17.6.2005)
-
Almásy
pokial mate aspon kusok znalosti o osobnom zivote ingmara bergmana a pripocitate k tomu fakt ze tento film reziruje jeho byvala, ktoru podvadzal a s ktorou ma dieta, je tento film jeden z najvacsich pocinov v zanri vztahovych filmov. ullmanovej rezia je velmi decentna az lyricka, na to si treba zvyknut ale pre znalych bergmana to nie je ziadne prekvapenie. bergmanov scenar je taka mala variacia na strindbergovo post-inferno, co je citit najma ku koncu filmu. lena endre podava skvely vykon, erland josephson ako bergman tradicne exceloval. vyber manzela a milenca tiez velmi dobry- ziaden prvoplanovy fesak, milenec s pupkom a chlpatymi pazuchami a malym vtakom, manzel s umastenymi vlasmi. ullmanova sa sustredi v prvom rade na vnutorne pocity postav a to dotiahla v tomto intimno-lyrickom pokani svojho osudoveho muza ad absolutum. bravo!(7.7.2010)
-
Kochanski
Až na ten konec...(6.2.2004)
-
Lukoye
Pro mě tedy velice nestravitelná podívaná. Těžké jako vepřevá s šesti před spaní. Jinak teda k filmu cítím velkou dávku respektu za klidný vypravěčský styl a skvěle stvárněné postavy herci. Chvílemi se film stává takřka takovou televizní adaptací. Naprosto minimální prostor v němž je naplno vidět herecké umění. Měl jsem problémy to dokoukat až do konce, asi na tento film mám ještě nějaký ten rok, či několik desetiletí čas a v podstatě jsme hodně rád, že jsem ho dokoukal. Vím, že to bylo naposledy v životě, pač podruhé by mě to stálo hodně přemáhání. I přesto je to špičkové dílko naprosto vyčerpávající téma do všech detailů.(9.2.2004)
-
GREGOIRE
Typický Bergman – podle scenáře Ingmara Bergmana film režírovala Liv Ullmannová. Téma nevěry a manželských peripetií není u Bergmana nové. Tempem a retrostylem vyprávění je to výrazně komornější varianta známých Bergmanových Scén z manželského života. Zajímavá je především forma vyprávění – starý spisovatel (Bergman) rozmlouvá s hrdinkou příběhu a postupně rozplétají, co a jak se tehdy přihodilo. Tím pádem jsou tu dvě střídající se časové roviny. Jedna rovina je žhavé IN, ve které se příběh děje, a druhá je poklidnější OUT, kde je to samé nahlíženo a hodnoceno z odstupu času. Máme tím pádem více úhlů pohledu na věc. Film není nejkratší a díky svému tempu se zdá ještě delší, ale já jsem se osobně vůbec nenudil. Není to film pro každý večer a pro každou příležitost. Ale to asi platí o Bergmanovi obecně :)).(19.5.2004)
-
troxor
Nevěra byla natočena podle Bergmanova (pravděpodobně velmi autobiografického) scénáře Bergmanovou bývalou manželkou. To samo o sobě už vzbuzuje velká očekávání. Již z názvu a podle jména autora je jasné, o co v tomto filmu půjde. Ano, je to jako obvykle komorní drama, popisující manželské peripetie. Něco však filmu chybí, narozdíl od jiných "bergmanovek" mi přišla Nevěra dlouhá a velice rozvláčná. Osobně jsem se hodně nudil (a to považuji Tarkovského nebo právě Bergmanovy filmy za velice napínavé a poutavé). Film má však i své nepopiratelné klady, mezi které rozhodně patří výborné herecké výkony. Pokud máte Bergmanovy filmy rádi, stojí Nevěra za shlédnutí. Pokud si chcete vidět něco divácky náročnějšího, nebo se chcete blíže seznámit s Bergmanovou tvorbou, raději se Nevěrou nemučte a pusťte si tematicky velice podobné, ale daleko podařenější Scény z manželského života. (nebo cokoli jiného z 50.-80. let).(27.2.2007)
-
neneka
Já dávám 4 hvězdičky, nudou ani zklamáním jsem se rozhodně neužírala. Ale možná proto, že na projekty Liv Ullmann hledím neobjektivně, mám ji ráda letitě a nějak jí to všechno, co dělá, hodně věřím. Rovněž mě tu hodně potěšila účast Erlanda Josephsona. A pro filmy skandinávské mám vůbec slabost. Takže ještě jednou, já se rozhodně nenudila.(12.4.2009)
-
kajas
Moje první setkání s legendárním Bergmanem nedopadlo nijak tragicky. Když jsem si zvykla na naprosto nesrozumitelnou švédštinu a velmi pomalý způsob vyprávění (který mě asi po dvaceti minutách málem uspal), čekal mě poměrně nevšední zážitek. Rozhodně "Nevěru" považuji za jeden z nejsyrovějších a nejzajímavějších filmů, které jsem kdy viděla. Naprosto mě ohromil okamžik, kdy Marcus přemlouvá dcerku ke společné sebevraždě. Takový snímek zkrátka nevidíte každý den. Samotný konec filmu byl ale na můj vkus až moc nejednoznačný.(9.2.2012)
-
komando
Nakonec jsem byl velice překvapený neobvykle zkoncentrovaným zážitkem...Formálně mě ve filmu od začátku něco dráždilo, možná určitá nepůvodnost (i když bych si netroufl tvrdit, že Ullmanová Bergmana napodobuje) nebo snad nepřesnost, nadbytečnost . Ale ve výsledku mám pocit, že všechno bylo adekvátní a možná i ta jistá režijní "amtérskost" propůjčila velkou míru syrovosti. Více ženské, více tělesné a mnohonásobně víc trýznivé než jsem čekal.(11.2.2009)
-
e(l)a
No, sice to není přesvědčivých 5 hvezdiček, ale je to skutečně velice působivý film! Výborné herecké výkony, scénář i režie, která se sice mírně od Bergmanova stylu liší, ale myslím, že mu nezůstává nic dlužná. Myslím, že to je opravdu hodně odstrašující příběh, který ukazuje, co v člověku způsobuje nevěra, rozvod. A jak působí na děti, které tomu musejí přihlížet... Určitě je to film, který stojí a vidění!!!(28.5.2009)
-
Mára_egon
První půlka je utahaná až moc. Ale od chvíle, kdy jim Markus řekne, že ví o jejich nevěře už se na to kouká moc hezky. A konec mě docela překvapil, myslím tedy konec vyprávění, ne filmu.(30.10.2010)
-
anonyym
Nevím, jak by musel vypadat film od Liv Ullmannové, aby se mi nelíbil. Tohle ale ten případ nebyl. Od začátku do konce jsem chtěla vědět, co bude dál a dál... I když - uznávám - ke konci už je všechno takové jakoby okoukané, jako bych tušila, co se bude dít dál. I přesto mě samotný závěr filmu překvapil a nezklamal. Námět byl velmi zajímavý, nutil přemýšlet a rozhodně nevyzněl nijak tuctově. Způsobem provední mi to připomínalo Bergmanovi Scény z manželského života, což ale rozhodně nebylo na škodu. Z celého filmu jako by přímo tryskala skutečnost a uvěřitelnost, jako kdyby Bergman a Ullmannová prožívali vše přímo na plátně. Vytvořit takový dojem je ve filmu podle mého jedna z nejtěžších věcí.(6.8.2010)
-
pokeandrew
Chápu sice, že Liv Ullmanová klade důraz na ztvárnění faktu, že hlavní hrdinka trpí. Nechápu jen proč bych měl jako divák trpět 142 minut s ní.(1.11.2011)
