Černá kočka

Méně známý horor či spíše psychothriller třicátých let představuje drama zrady a pomsty. V roli zločince opětovně dokazuje své herecké kvality démonický Boris Karloff a v roli mstitele je prezentována neméně slavná hororová legenda Bela Lugosi. Ostatní herecké osobnosti vedle těchto dvou charismatických hvězd zanikají. Filmu prospívá černobílá verze, která navozuje napětí a depresivní atmosféru, a také sugestivní hudba a působivá výprava. Trochu zkratkovitě byl navozen satanský motiv a trochu zbytečná mi přišla role černé kočky. Určitá naivita je dána stářím snímku a nadměrná konverzace je zřejmě daň za to, že film je k radosti tvůrců zvukový. Přes tyto chybičky si podle mne tento neprávem opomíjený kousek hororové historie zaslouží pozornost. (22.02.2016)

Nejpozitivnější a nejpříjemnější stránkou filmu je, že kromě názvu a záměrného čistě ekonomického odkazu na autorovo jméno (obojí, jak sám režisér přiznává, využili jen proto, aby přitáhli do kina lidi) nemá tenhle film se stejnojmennou povídkou E. A. Poea nic společného. Místo adaptace zřejmě nejfilmovanější Poeovské povídky, se tak dočkáme silně atmosférického napínavého snímku s hodně silným historickým ukotvením a pozadím. Atmosféra snímku, obzvláště ke konci, se dá skoro ždímat. Paradoxně se o ni zrovna dvakrát nezasluhují hned dvě herecká žárnová jména. Pravda, Karloffův ksicht a výraz v tomto filmu je tak démonický, že by se z něj opotila prdel i Pinheadovi, kazí si to ale zbytečným pomrkáváním a odkazováním na své slavné Frankensteinovo monstrum (ať už jde o pohyby nebo přímo ukázkovou citaci hned v prvním záběru s ním). Lugosi je prostě strašný herec. Pokud je zabírán z boku a není středem zabíraného obrazu, jsště to jde, ale jakmile je zabírán zepředu a je v záběru jen on, člověk by si až ucvrnkl smíchy do kalhot. Naštěstí se o kvality filmu přičiní výborné interiéry domu, v němž se valná část filmu odehrává, zajímavé herecké obsazení (Lucille Lund je snová) a temnětemná pointa. (23.03.2016)

Boris a Bela si vyměňují vražedné pohledy a věty zatěžkané neurčitým východoevropským přízvukem v této prosté variaci na Draculu (resp. Nosferatu). Přes snahu o humor, včetně jednoho nezvykle vyzrálého momentu žánrové sebereflexe (novomanželé parodující svého hostitele), jde spíše o film úsměvný než vtipný a spíše kouzelně naivní, než mající nějaké kouzlo. 60% (04.08.2011)

Tady zaujme jen setkání dvou hereckých hvězd hororových snímků třicátých let - Bela Lugosi a Boris Karloff (rituály doprovázené otřepanými frázemi („cum granulo salis") pronášenými v šišlavé latině. Jinak se jedná o docela nezajímavou podívanou. [4/10] (Universal) (Čb. /// Produkce: Carl Laemmle Jr. /// Scénář: Edgar G. Ulmer, Peter Ruric podle povídky Černý kocour Edgara Allana Poea /// Kamera: John J. Mescall /// Hudba: James Huntley, Heinz Roemheld /// Nepůvodní hudba: P. I. Čajkovskij, F. Liszt) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (27.03.2010)

Úžasná hodina okouzlujícího souboje mezi Lugosim a Karloffem. Vinou scénáře je kupodivu démoničtější Karloff, jeho ironické úsměvy ve chvíli, kdy se David Manners pokouší dostat z jeho domu ven, aby postupně zjišťoval že nefunguje telefon ani auto, patří bezpochyby k vrcholům celého snímku. Jen škoda několika nedotažených linií - fóbie z koček, kterou trpěl dr. Werdegast, nebo "příběh" jeho dcery a Poelzigovy manželky Karen, nemluvě o slabším závěru. Ale momenty, kdy se Karloff a Lugosi střetávají, jsou špičkové. K tomu vystavené mrtvé ženy, post-válečné trauma a satanský kult, a máme tu bez přehánění jeden z nejlepších hororů třicátých let. Vynikající film, který by se s přehledem prosadil i dnes. (23.09.2013)