Alice in Borderland

Za mne zvláště první řada naprosto geniální. Super rychlý rozjezd, při hrách se tají dech a postavy veskrze dobře zahrané. Hlavní hrdina sice není největší sympoš na světě, ale působí uvěřitelně a divák si ho nakonec oblíbí. Celé je to takové tajemné a přitom akční. Druhá řada je podstatně slabší, zvláště první půlka i když díly, kde hraje Nidžiró Murakami jsou obzvláště vytuněné. Závěr pro mne mega překvapivý a nečekaný. Zvládla jsem obě řady na jeden zátah, jsem sice úplně grogy, ale fakt to stálo za to. Nejsem zrovna fanoušek východo asijské kultury, ale toto je naprostá pecka. První řada za 100% a druhá řada za 70%. (28.03.2024)

Zfilmovaná fantazie zastydlého puberťáka. Vykrádá to všude možně a jede to jen na efekt, vlastní esenci to nemá zhola žádnou. Jestli na tom byla obdobně i původní japonská manga netuším, seriál nicméně působí jako jedna z těch prázdných netflixáren, které se pouze bez vyšších ambicí chtějí hlavně zalíbit svému cílovému publiku. Dokonce je tu i místo zvané Pláž, jakože aby tam postavy mohly chodit v plavkách a vypadalo to tak pro cílovku víc sexy. První tři epizody mi to krev ještě tak úplně nepilo, s naprosto debilní epizodou čtyři jsem ale ztratil zájem jít tomu naproti. Gró celého seriálu, tedy ony hry, co jsou hrdinové nucení hrát, jsou v lepším případě banální, v horším případě úplně nesmyslné a jejich řešení z prstu vycucané. V závěru jsem nevěděl, jestli se spíš smát kvůli tomu, jak trapně jsou podána ta rádoby dramata mezi jednotlivými postavami v resortu, anebo brečet nad tím, jak zoufale neochotní jsou tvůrci říct k smyslu toho všeho něco konkrétního. Plácáme, plácáme, do operačního střediska tam na monitory mrdneme nějakou afektovanou bábu, a jedeme dál v druhý sérii. Tak jako prosim, beze všeho, ale beze mne. (14.12.2020)

Alice in Borderland je seriál plný překvapení. Sympatičtí hrdinové, zajímavé hry, zvraty, akce, napětí a za mě asi nejlepší převedení mangy do hraného seriálu. Druhá série přidá plyn k podlaze ale zároveň se tu objevuje pár hluchých míst, ale jako celek je to lahůdka. Btw: ten konec je hodně k zamyšlení... (20.01.2023)

Musím velmi pozorně zvážit každé slovo, které napíšu, jelikož je velmi složité hodnotit aniž bych prozradila zápletku a závěr celého seriálu. Proto se velice omlouvám, pokud nebudu úplně konkrétní ve svému popisu. Položím vám otázku - hráli jste někdy karty? Určitě ano. A určitě znáte ten pocit když hrajete proti někomu, koho chcete porazit za každou cenu, ale také někoho, koho z milosti chcete nechat vyhrát. A tak začnete blafovat. Vyložíte všechno co máte a nebo necháte pár karet jednoduše zmizet pod stolem. Nakonec jste přeci oba vítězové. Zabijete dvě mouchy jednou ranou. Ale jaké to je, když vás ke hře vyzve samotný osud?! Hra doslova na život a na smrt. Aniž byste věděli jak k tomu došlo, budete hrát podle pravidel?! Dejme tomu, že máte možnost volby. Můžete buď bojovat nebo se vzdát. Otázka zní, co bojem získáte a co všechno přijdete když se vzdáte. Co se týká Alice in Borderland, první série mě chytla hned zpočátku, už je to dva roky co jsem ji shlédla, jen jsem čekala až vyjde ta druhá. Měla jsem během druhé série smíšené pocity, jelikož se děj oproti první série malinko vymykal kontrole, pocitově jsem byla jednou nahoře a podruhé zase dole. V jednu chvíli mě děj naprosto pohltil a ve druhé zase nepříliš nadchnul. Závěr však vyplivl tak úžasně silnou pointu, že jsem se nezmohla na víc než na obyčejné "aaaawh". V takový konec jsem po pravdě nedoufala, ba ne, ani jsem ho totiž nečekala. Čekala jsem cokoliv, jen ne tohle. A to je přesně to, co tuhle sérii popohnalo ještě mnohem dál dopředu a díky tomu má úspěšně našlápnuto i na třetí sérii. Je tu totiž ještě Joker, že ano. A ten vždycky rád hazarduje. Do té doby však žijme své životy. (27.12.2022)

Sice tam nikdo nehází žlutým hnisavým abscesem a neřve „přespi – přespiču“ ani postavy nemají oči, jako by se urputně snažily vysrat, nicméně i tak je to zase jen ťamansky přiblblé mačkání manga pro slaboduché otoky (mozku) s až trapně úsměvným plagiátorským vlezdoprdelizmem kulturně degenerovaných Džaponců do otvorů ještě degenerovanějších Spojených sráčů. Nápaditost „her“ s šikmookým bukkakenýrem jménem Alice končí s prvním dílem, poté to ztelenovelizuje do očividné rýžomatrice Ztracených – „Co nejdýl dělej z diváka totálního čuráka“. Patrně tak vznikne asi milión sezón debilního natahovaní jednoduchého tupokonceptu, plných klišovité pouťové filozofie a existenciálních mouder pro kvocientně retardované prohlížeče hentaiomalovanek a přitroublé leštiče džojstyků, až všichni zapomenou, o čem byl vlastně první díl, a ukončí to nějakým jakože zapeklitě kokotplikovaným myslomrdem. Já už u toho rozhodně nebudu, ještě jedna řada a musel bych z pocitu trapnosti spáchat harakiri. Tímto definitivně máwám na rozloučenou všem kunám i Alicím. (21.12.2020)