Le Rosier de Madame Husson

„Docházely mi síly, až mě nakonec políbila... a pak jsem po ní praštil slepicí.“ / „Nestalo se jí nic?“ / „Té holce nikoliv, ale ta slepice to nepřežila.“ :-)) Inu, byla to možná nezvyklá volba, čerpat námět k „lidové“ komedii z předlohy světově ctěného autora, ale proč ne? Věřím, že Guy de Maupassant dokázal s patřičnou znalostí v původní předloze dobře vykreslit prostředí a postavy z řad maloměstských žen i mužů v místní politice, stejně jako protavit do hlavní postavy stárnoucího muže bez otce i kus vlastní zkušenosti. Vtip, který příběhu vdechl na papíře v poválečné době již taky osvědčený autor a scenárista Marcel Pagnol, k poetické atmosféře ve výsledku výborně zapadl a rozhodně na mě zafungoval. Určitě i zásluhou legendárního Bourvila v hlavní roli – řeknu vám, takhle z čistého srdce podaný výkon v komedii jsem už déle neviděl, mistr mi během upršeného dne krásně zvedl náladu. :) Ač je Bourvil určitě hlavním tahounem snímku, potěšilo mě rovněž, že i v mnoha scénách bez jeho přítomnosti film na zavedené laťce příliš nepovoluje a dokáže dobře a se stejným smyslem pro vtip a svižnost plynout i ve společnosti čistě vedlejších postav. Což mi přijde, že se v rámci podobných pamětnických komedií lákající svým plakátem především na jedno jméno oblíbeného herce poštěstí málokdy. Moc příjemná záležitost a v rámci svého druhu výrazný nadprůměr. [75%] (01.09.2021)