Boží zásah

Je tam spousty důmyslné symboliky, obzvláště v boji na střelnici - křesťanská ikonografie, použití biblických zbraní (praky a kamení), štít ve tvaru Izraele, palestina odzbrojující kulomet, která vyvádí diváka z omylu, kdo je tady vlastně hlavní postavou. Je jí země samotná a v souladu s tradicí blízkovýchodních kultur náležitě zosobněna ženou, se kterou má režisér hluboký vztah. Společně taky plní sen svého otce, kterého se nedožil. Bohužel jsem však Boží zásah viděl až po Čase, který zbývá, z jehož porovnání nakonec Zásah ke své škodě vychází jako mnohem méně kompaktní dílo, zato o to více politicky angažované. Nicméně Suleimanův humor už zde jede na plné obrátky zanechávající jeho osobitý rukopis, který jsem si v jeho posledním snímku tak nesmírně oblíbil. (12.11.2015)

Pokud se na film (náhodou) dívá někdo, kdo není s izraelsko-palestinskými reáliemi dobře obeznámen, nejspíš mu film moc zábavný nebo záživný připadat nebude. Naopak pro něj bude, jako i ostatní filmy režiséra Sulejmana, nejspíš dost těžko stravitelným kusem. Přestože je plný ironie, o komedii se rozhodně nejedná. Nechci říct, že je film úplně nezajímavý, obsahuje spoustu svérázných alegorií, zjevných metafor a absurdních situací, které realitu oné rozpolcené země představují novým, nezvyklým způsobem, a to typickým, jakoby letargicky nezúčastěným pohledem Elji Sulejmána... (28.12.2012)

"I když Elia Suleiman přijel jen na pár dní, stal se pro česká média horkým zbožím. Živý rozhovor se s ním kromě nezávislého Rádia 1 neodvážil udělat vůbec nikdo a dramaturgové jednoho slavného diskusního pořadu veřejnoprávní televize se dávali ptát, na jaké pan režisér stojí straně..." - na tej správnej, na tej správnej. (16.08.2017)

Hneď z úvodu surreálna scéna: Santa Claus s batohom plným sladkostí a darčekov (spoznali by ste Michela Piccoliho?) uteká pred partiou pubertiakov po vysušenom kopci plnom kaktusov až ku kostolu nazaretskému. Tam končí s nožíkom v hrudi. Nasleduje súbor mikropríbehov naakumulovanej a sem-tam vykypiacej agresivity. Pomedzi nimi sa odohráva mĺkvy príbeh fyzicky nenaplnenej lásky. Z nemožnosti naplno prejaviť svoje city však nakoniec vzniká tiež len násilie. Film ukazuje, že príčinou teroru vo veľkom na oboch stranách sú spomenuté malé, nenávistné konflikty. Dej sa odohráva v rozdelených mestách Izraela. Postavy filmu konajú negativisticky, bez úsmevu (len usmievajúci sa Arafat na červenom balóniku je výnimkou). Miestami zaujímavé a originálne scény nestačia pokryť veľké plochy mĺkvej, vo varnom hrnci kypiacej nudy, kedy sa nič zvláštne nedeje. Plynutie filmu sa tak stáva uspávankou, kedy pri občasnom zavretí očí o nič významné neprídete. 50% (05.01.2005)

Když jsem tenhle film viděla prvně, měla jsem dojem, že se tady někdo zbláznil, ale já to nejsem. Napodruhé jsem měla mnohem lepší dojem. Film plný černého až absurdního humoru, ale v některých chvílích je tak strašně blízkovýchodní (v Sýrii jsem si na něj vzpomněla hned několikrát). Za finální nindžascénu by si zasloužil ubrat hvězdičku, ale přijde mi líto, že tu má tak nízké hodnocení, takže zatím hodnocení nechávám tak, jak je. (08.05.2012)