Marijka nevěrnice

Něco jiného (nevšedního) než co bylo do té doby a vůbec v té době natáčeno a vyprodukováno. Konečně se zas do českého filmu dostal folklor a literatura. Viz. např. další podobně laděné a vesmě hodnotné hrané nebo nehanné dokumenty, Úlehlův "Mizející svět" 32', Plickova "Zem spieva" 33', nebo později Weissova "Píseň o smutné zemi" 1937'. Skvělý filmařský projekt, a dnes vysoce ceněný umělecký film, který byl natočen podle námětu od Ivana Olbrachta, který si ve filmu i zahrál, a sice epizodní roli turisty s fotoaparátem. Podkarpatská Rus, Kolčava a údolí Černé riky, byly věrohodné a jak už bylo psáno působily téměř autentickým dojmem, a celý film byl vůbec natáčen na způsob dnešního dokumentárního filmu. O filmu se také často hovořilo, jako o společném projektu tří spisovatellů. Hodnotím za 3.* a to především za ty všecky určitě těžce kočírovatelné neherce, ale také za poměrně kvalitní a ostrý obraz a samozřejmě i kameru. Pěkný baladický příběh ze života prostých lidí. (05.07.2007)

Třetí režijní práce Vladislava Vančury, známá pod sloganem film tří spisovatelů, je dílo plné protikladů. Vedle Vančury se na celém projektu podíleli ještě Ivan Olbracht (námět) a Karel Nový (scénář). Když se v létě roku 1933 tato trojice vypravila natáčet exteriéry na Podkarpatskou Rus, byl konečný výsledek očekáván s velkou zvědavostí a nadějemi. Olbacht, skutečný znalec tohoto drsného kraje, se pokusil zachytit na pozadí příběhu o potrestané nevěře vesnické krásky prostý obraz vesnice v ryze dokumentárním charakteru. Vlastní děj byl na úkor obrazové složky odsunut do pozadí a tak opravdu jedinou přetrvávající hodnotou tohoto filmu zůstává citlivé kameramanské umění Jaroslava Blažka a působivý hudební doprovod Bohuslava Martinů. Do hlavních rolí byli obsazeni neherci, vybraní přímo na místě natáčení. Film při své slavnostní premiéře zklamal diváky a naopak potěšil kritiku, která byla příjemně překvapena čistě nekomerčním přístupem tvůrců (Filmově se dívat, Vpád umění do českého filmu, Nevšední z nevšedního). Tehdy však rozhodoval divácký úspěch a neúspěch, který Vančuru pronásledoval po celou jeho filmovou dráhu. Vedení společnosti A-B pak nechtělo v dalších letech riskovat podobný komerční propad a doporučilo Vančurovi zkušeného technického praktika Václava Kubáska, s nímž ho pojilo blízké osobní přátelství. I přes stále se zvyšující časovou propast tvoří MARIJKA společně s Plickovým mezinárodně oceněným folklórním dokumentem Zem spieva a Úlehlovým Mizejícím světem cennou součást domácí kinematografie, zachycující prostředí a obyčeje zanikajících kultur. Na tuto tradici pak mohl v šedesátých letech navázat mladý Karel Vachek svou absolventskou reportáží Moravská Hellas. (08.10.2009)

Oceňuji použití neherců. Ono by to asi ani jinak nešlo, vždyť je takřka nemožné představit si v rolích Petra, Danila, židovského kupce, Oleny nebo Marijky některé z prvorebublikových herců a jejich melodramatický herecký projev! Ti neherci naproti tomu nebyli vůbec špatní! Neškodilo by opatřit film titulky, protože ne každý rozumí rusínsky nebo jidiš a tato jazyková bariéra uškodila filmu i v době jeho vzniku. Marijka nevěrnice má pro mne hodnotu především jako výpověď o Podkarpatské Rusi, tomto svérázném, nádherném kraji, ale dokument to není. Mám pocit, že film uvízl kdesi mezi dokumentem a hraným filmem. V tom lepším mi připomínal filmové dokumenty mého milovaného Karla Plicky, na něj ale bohužel nemá! - - Přesnější by bylo 3,5. (16.04.2016)

Jak píše sportovec ****, bylo okouzlení filmem poutem a znakem, který charakterizoval snad bez výjimky všechny členy levicových avantgard, avšak nejen naší První republiky, jak dodává, ale významu filmu pro úspěch levicových hnutí se tehdy věřilo na celém světě. A také většina protagonistů se ve filmu angažovala, byť třeba jen teoreticky. Vančurou zpracovaný Olbrachtův román mi přišel jako skromný Tichý Don, a to nejen pro stejné jméno hrdiny, který se rovněž snažil odčinit ženinu nevěru. Líbilo se mii též závěrečné gesto odpuštění a zatracení při podávání a přijímání jídla. (20.09.2022)

Nebudu si nic nalhávat, pokud by se mi ten film nehodil k maturitě, ani prstem bych o něj nezavadila. Ani samotné dílo Olbrachta mě nijak nezaujalo, k Vančurovi jsem si prozatím cestu taky nenašla, přesto jsem se dívala. Ten dialekt je opravdu hrozný, ještě že k filmu dali titulky. Příběh samotný mě moc nezaujal, znala jsem jej z hodin češtiny. A vykreslení dobové krajiny? No to mě opravdu nezajímá... Pro mě ten film byl docela ztráta času, díky bohu že to trvalo jen lehce přes hodinku. (17.06.2013)