Ďáblův generál

Filmová adaptace divadelní hry Carla Zuckmayera zavádí diváka do nemilého období německé historie a vyniká zejména hereckým výkonem Curda Jürgense. Co se samotného námětu týká, tak je sice na jednu stranu zajímavý, ale ve výsledku jde o průměrné pojetí odporu vůči nacistickému Německu. Zkrátka místy trochu více teatrální snímek (což bylo jistě vlivem předlohy), který neurazí, ale ani neohormí. (07.06.2016)

Nemastný, neslaný snímek o jistém generálovi Harrasi, kterému byla ideologie nacismu proti srsti. Příšerně zdlouhavé dialogy (počáteční večírek pak především). Až na Jürgense, jenž zde předvedl velmi slušný výkon, nám film nenabídl žádné výraznější postavy, které bychom si byli schopni později zapamatovat. Film bych zhodnotil jako poválečnou sebereflexi, které však zdaleka chybělo lepší provedení, které v knižním originále Carla Zuckmayera rozhodně nechybělo. Mé hodnocení činí 30%. (17.04.2016)

Výborný válečný snímek, který ale kazí něco, co by se dalo nazvat agitkou v německém podání. Jakkoli byly pohnutky hlavní postavy rádoby gentlemanské a nebyl nacistou, nic to nemění na skutečnosti, že bojoval v nespravedlivé válce za nespravedlivou věc. Nebyl nacista, v pořádku, to mu vadilo, ale že bojuje proti cizím národům za jejich podrobení, že vraždí nevinné lidi, to mu nevadilo? Takovýmito snímky si Němci svědomí nevykoupí. Němci jakoby si neuvědomovali, že v těchto snímcích nejde o Hitlera. Že němečtí vojáci, kteří se pokusili svrhnout Hitlera nemohou být sympatičtější, protože to nedělali proto, že by něchteli válčit, ale proto, že cítili, že Německo může válku prohrát. Válku, kterou začalo Německo, a ve které nemečtí generálove Hitlera až na výjimky bezmezně podporovali. Opozice proti Hitlerovi se začala zvedat až poté, co Němci začali prohrávat. Ale protože nehodnotím politickou agitku, ale slušný válečný snímek, za profesionální provedení v dané době dávám 4*. (14.04.2012)

„Tady není nikdo nepřítel, ani nikdo není přítel...“ Tenhle Käutnerův film nabízí zajímavý psychologický portrét válečného generála, oddaně žijícího pro svou profesi bez ohledu na politický kontext... tedy až do okamžiků stupňujících se deziluzivních pocitů pramenících z následků války a plně rozpoutaného nacismu, kdy dřívější hrdost vystřídavají výčitky svědomí a vnitřní potřeba cosi vykonat. I přes dvouhodinovou stopáž mi po méně dramatickém rozjezdu začal snímek slušně utíkat, vesměs komorní atmosféra v černobílém provedení měla opět své grády, zvláště v části z vězení a vězenské kanceláře s částečně nejasným zadržením generála sálá napětí snad z každého záběru na tísnivý prostor a herecky excelujícího Jürgense. Určitě jsem nevnímal pohádkový ani agitační film, jako v první řadě znepokojivý a to včetně závěrečné reakce v kanceláři po proběhnutí Lafwaffova radikálního činu. Curd Jürgens mi nepřipadal po celou dobu vyloženě ryze sympatický, ale o to víc mě v takto silně rozporuplné postavě dokázal strhnout.. za mě spolu se Schachnovelle snad nejlepší Jürgensův výkon i role, co jsem zatím viděl. [80%] (21.08.2023)

Helmut Käutner patřil mezi režiséry, kteří se prosadili už na konci 30. let, úspěšně prožil válku, točil jeden hit za druhým, a ani v nové době se nezastavil. Nebyl proto nikdo lepší, kdo by dokázal zaranžovat onen paradox poválečné optiky. Des Teufels General stojí především na vynikajícím výkonu Curda Jürgense a zobrazuje tolik potřebný příběh jednotlivce, který prozřel už v roce 1941. Film je adaptací stejnojmenné divadelní hry Carla Zuckmayera (1946) inspirované osudem Ernsta Udeta, který spáchal sebevraždu po neúspěchu Luftwaffe v bitvě o Británii. V polovině 50. let se podobnými otázkami zabývaly filmy: Der letzte Akt, Kinder, Mütter und ein General a Ein Leben für Deutschland - Admiral Canaris. Pokud můžete, vyhněte se dabingu. (23.08.2023)