Sprej na vlasy

I s odstupem času jde o poměrně drsný a špinavý snímek, kde si Verhoeven dovolí to, na co mnozí režiséři ani nepomyslí. Evropské filmy byly a do jisté míry jsou odvážnější než americké (nepočítám underground). Naturalistické znásilnění jednoho ze tří motorkářů, dokumentárně nasnímané závody či neuvěřitelně realistické vymlácení restaurace Harmonie jsou působivé dodnes. K tomu výborná muzika (kromě těžce osmdesátkové T.Scherpenzeela) od Blondie po Iggyho Popa. R.Hauer ovšem příliš prostoru, jak by se očekávalo dle titulků, nedostal. (21.12.2012)

Na první pohled prostý teen film, při bližším zkoumání komplexně promyšlené dílko poznamenané režisérovými ojedinělými perverzemi. Atmosférou a tématem podobné kultovnímu Tureckému medu (tragika osudu jemuž hrdinové čelí (rakovina/ochrnutí), bizarní explicitní sexuální scény vyvolávající pocit opravdovosti, uvěřitelnosti a zároveň studu) a v jehož stínu tento film trochu neprávem zůstal (subjektivně hodnoceno). Oba filmy jsou svým způsobem o docela normálních životech nijak extra výjmečných lidí, ale právě v "normálnosti" odhaluje Verhoven to tvrdé a drsné. Spetters je snímkem, ve kterém dopravní prostředky exponují a charakterizují postavy. Jsou metaforickým zobrazením životního postoje a symbolicky naznačují jejich sexuální orientaci. Podobný přístup použil Verhoeven v Showgirls, kde obraz v zrcadle funguje jako symbol pro naznačení vztahu mezi postavami. Je až neuvěřitelné, jak obrovské možnosti pro zkoumání a analýzy Spetters vlastně nabízí. Mnohovrstevnatá podívaná, která je stylově jedinečná. (14.08.2008)

Generační film podle Paula Verhoevena. Svižné drama o životě několika teenagerů v Holandsku konce 70. let definují obvyklé a oblíbené režisérovy trademarky - divoké, rebelantské postavy, zcela přirozeně působící explicitní přístup k často tabuizovaným tématům a prvkům (Verhoevenovo svérázné zobrazování lidské sexuality by dnešní vyměklé hipster diváky asi dost zarazilo), černý humor a celkově cynický, syrový a věrohodný pohled na "vyspělou" západní společnost. Tudíž i zde se můj oblíbený provokatér zaměřuje na to, co ho na lidech zajímá nejvíce - jejich nízké pudy a odvrácená tvář obecně (podle Verhoevena společnost charakterizují primárně tři věci - sex, násilí a náboženství). ___ Už jsem od Paula viděl téměř všechny jeho celovečeráky - a nezklamal mě zatím ani jedním. Je to prostě borec a jeden z nejlepších režisérů (nejenom) své generace. 70 % (03.08.2018)

Syrový pohled do Nizozemska s Paulem Verhovoevenem. Z počátku hodně teenagerské, později se velmi silně měnící schéma přechází do dramatu o partě chlapců, kteří čelí současnosti a sami sobě. Přestože film působí ještě stále trochu amatérsky a nezkušeně, Verhovoevenovi se udržet příběh ve správných kolejích, i když mu ujíždí tempo. Herci jsou neznámý krom jedné výjimky (Rutger Hauer). (20.05.2009)

Přiznám, že je pro mě skutečně těžké hodnotit tento dobový osmdesátkový film po více než 30 letech. Dokážu si hravě představit, jak odvážný, stylový i zábavný (ve smyslu, co je zrovna módní a cool) mohl být snímek v době svého vydání, jenže dnes již na takové věci obecenstvo nahlíží jinak. Nudita je sice stále šokující a opravdu se mi líbí, jak Verhoeven dokázal do svého jinak velice odlehčeného a nenáročného "dramatu" mimoděkem zakomponovat pár vážnějších témat (odhalování sexuality, závodník po nehodě), ovšem to je asi tak vše. Teenagerský motocross, disko a osmdesátkové účesy už jsou prostě out a (záměrně) jednoduché charaktery tomu také příliš nepomohou... Přesto ani dnes se nejedná o žádnou katastrofu, ba naopak - solidní průměr :) 5/10 (20.09.2012)