Rozhovory s přáteli

V porovnání s neskutečně otravnou knižní předlohou jsou seriálové Conversations mnohem snesitelnější, ba nebojím se říct povedené. Příběh je uvěřitelný, emoce skvěle zahrané, postavy sympatičtější, Joe Alwyn (kterého jsem doteď znala jen jako boyfrienda Taylor Swift) vlastně docela hot, sexuální scény realistické, a chování aktérů dává větší logický smysl než v Normal People. Celé to je jaksi "relatable", tedy minimálně pokud jste někdy byli mladou holkou ve vztahu se zadaným mužem (been there, done that). Škoda, že v porovnání s knihou byla méně akcentována sociální linka třídních rozdílů mezi protagonisty. Tak či tak, knihu bych asi znova nečetla, ale na tohle bych klidně koukla ještě jednou. Několikrát jsem měla slzy v očích. (21.09.2022)

Je velká škoda, že se tohle nepovedlo líp. Je vidět, že na seriálu pracoval stejný tým jako na Normal People, má to podobný vizuál, atmosféru, všechno. Ale bohužel, na rozdíl od Normal People je tu příběh vyprávěný výhradně z pohledu hlavní hrdinky, a na tichou přemýšlivou holku, co neumí dávat najevo emoce, je prostě dvanáct epizod moc. Přitom se mi Conversations with Friends jako kniha líbily víc než Normal People, ale co v knize funguje, tady nějak nefunguje. Sex, na který je v knize velký důraz, tady působí podružně. Herci jsou vybraní super a hrají skvěle, postavy vystihli přesně tak, jak jsou v knize, ale všichni do jednoho jsou mi nesympatičtí a nedokázala jsem se do nich vžít, nezáleželo mi na nich. Navíc se přidává problém, že spolu postavy komunikují hodně přes sms a maily, což v knize nevadí, ale tady (kdy navíc často v obraze vidíte jen záběr na displej telefonu nebo monitor, málokdy je tu voiceover) to příběhu dost ubírá (a to tvůrci hodně těch knižních mailů a sms převedli na dialogy nebo telefonáty, ale zjevně ne dost). Zkrátka tohle mělo být o dost kratší a nemělo se to tak nábožně držet knižní předlohy. (18.05.2022)

Irská spisovatelka Sally Rooney patří mezi literární celebrity a není divu, že oba její romány se krátce po vydání dočkaly seriálových adaptací. Nejprve se tak stalo u Normálních lidí a krátce poté stejný tým vytváří audiovizuální podobu jejího debutu Rozhovory s přáteli. Oba seriály mají skvělou atmosféru, fantastické herecké výkony, přesně volený soundtrack a vše je navíc pečlivě zrežírováno. Tak proč dávám horší hodnocení? Bohužel je tu poznat tvůrčí nepřítomnost autorky, která k Normálním lidem nejen sama psala scénáře, ale také byla duchovní matkou celého projektu. Zde bohužel chybí a ne všechny situace působí úplně věrohodně. Bohužel musím vytknout problematičnost milostných scén. Jako kdyby se tvůrci rozhodli jimi šetřit. Jejich zobrazení je velmi konzervativní a žel nemají silný náboj jako u Normálních lidí. Navíc mě zklamalo, že zatímco u Normálních lidí byli oba aktéři vidět prakticky zcela nazí, u Rozhovorů s přáteli tomu tak není. Jako kdyby se tvůrci zničehonic začali bát, že by publikum mohlo být pohoršeno. Přitom sex je u mileniálové generace zcela běžnou součástí. Tady bohužel byl promarněn potenciál. Přesto si myslím, že je dobré Rozhovory s přáteli vidět, protože mezilidské vztahy nejsou vždycky úplně jednoduché. P.S.: Joe Alwyn na mě bohužel nepůsobí tak magneticky jako Paul Mescal v Normálních lidech. (27.08.2022)

Na seriál jsem narazila díky Lucce Zelinkové a musím říct, že se mi absolutně trefil do noty. Nutno dodat, že knihu jsem nečetla, ale upřímně si myslím, že pokud se děj knihy drží, asi to nebude úplně záživné čtení a tenhle seriálový formát příběhu prospěje víc.  Frances je klasická intelektuálka, bisexuálka, která je chvíli po rozchodu s Bobbi. Ta je oproti Frances velmi živelnou osobou se zajímavými kořeny, myšlením a nadšením ze života.  Obě vystupují jako duo s mluveným slovem a jednoho večera je osloví Melissa - spisovatelka, jejíž manžel je známý herec. Po společné večeři je však jasné, že jejich manželství není až tak šťastné a že Frances se do Nicka zamilovala. Bobbi nic netuší a když začnou navrch vyplouvat podrobnosti událostí, které se staly, je přátelství Frances a Bobbi na hraně úpadku.  Celý seriál má sice pomalejší tempo, protože je opravdu založen na rozhovorech, takže žádnou extra akci tady nečekejte, ale přesto se člověk nenudí.  Na jednu stranu je to strašně naivní, na druhou stranu je obrovsky lidské, protože kdo z nás nikdy nechyboval.  Frances do své role sedla, ale já si oblíbila hlavně Bobbi. Ta holka i herečka mají prostě šmrnc. :) 9/10 (19.06.2022)

Seriálu by slušel spíš název "Výměna frází mezi random lidmi." Neschopnost postav provádět alespoň základní smysluplnou konverzaci je často až ubíjející. Tam, kde je prostor něco opravdu rozebrat do hloubky, se hrdinové uchylují jen k vágnímu "yeah, ok, aha, oooh Frances." Nefunguje to a v první půlce i velmi nebaví. Druhá už je zajímavější, protože se z přehršle obnažených ohrudí vyloupne i náznak děje a vykreslení aféry je vlastně docela zábavné, napínavé a osvěžující. Nicméně, celkové vyznění považuji za nepřesvědčivé. Za velké mínus považuji také opomenutí ideologické linky, která je v knižní předloze velmi silná. Frances je rudá jak záře nad Kladnem, ale v serioši jen asi dvakrát padne "jsem komunistka" a nazdar. Netflixovská kapitalizace protestu proti kapitalismu at it´s finest. (23.06.2022)