Růžoví plameňáci

Snůška nechutností musí mít čím obhájit své právo na existenci, to tahle uslintanost nemá ani náhodou, ať se tak tváří sebevíc (třeba i jako sofistikovaná parodie života hippies, i když na drogy tam tuším dojde právě jednou). Scénářem, kamerou, střihem a především hereckými výkony tenhle film připomíná lepší porno pro zvrhlíky a tak skorem nejzajímavější jsou opravdu ty nejnechutnější scény (garantuji vám, že něco podobnýho jste v normálním filmu opravdu neviděli a neuvidíte). Kupodivu, v rozporu se všemi fyzikálními zákony máte poměrně často při sledování jakýsi vzdálený pocit odlesku humoru a za něj a třeba za nápad mluvícím řitním otvorem tedy nakonec dám dvě hvězdičky. Ale dobrý svědomí z toho nemám. (29.03.2008)

Magazín People vyhlásil Divine ako "Drag Queen of the Century" a v komunite LGBT patril ku kultovým postavám svojej doby. Pre neznalých to bol v skutočnosti muž a v mladosti bol často šikanovaný za svoju zženštilosť. Čoskoré stretnutie s filmárom Johnom Watersom ich primalo k natočeniu spoločných krátkych filmov, ktoré si v komunite získali popularitu. Azdy ich vrcholným dielom je práve Pink Flamingos. Toľko historické pozadie, pre mňa osobne nech sa pozriem na film z akéhokoľvek nadhľadu a prejavím značnú mieru tolerantnosti, vzbudzuje odpor. Z filmárskeho pohľadu je film jednoznačným odpadom a bolo úplne jedno, čoho som bol v ňom svedkom. Je hrozne a lacno natočený, o hereckých prejavoch nemože byť ani reči. Zhluk scén má navodiť dojem, že sa jedná o boj dvoch skupín o tom, kto je najopĺzlejší človek na svete. (16.10.2016)

Velice zábavná přehlídka nechutností aneb něco mezi Monty Pythonem a Saló aneb 120 dnů Sodomy (až na to, že zde se v závěru nejedná o čokoládu). Pokud máte silný žaludek, skvěle se pobavíte. Snad jen toho řitního jogína si mohl Waters odpustit, to je pouze samoúčelná nechutnost nesouvisející s příběhem. Ještě jedna věc: pokud uhodnete, jakého pohlaví je člověk hrající hlavní roli, máte bod. Já to neuhodl. (01.02.2006)

Trochu nadhľadu, trochu dobrej civilnej nálady a trochu nespravnej filmovej absencie a kult je namieste. John Wates zrobil z manifestu zvratenosti a uchylarien, naprostú skvelú, milú a presvedčivú komédiu. Scény, ktoré sa nedajú popisať a nápady, ktoré sa už nedajú okopirovať. Maximálne originálne a maximálne svojské, až mi z toho tečú slzy od dojatia. (07.07.2013)

Ok, viděl jsem už hodně, ale tohle je opravdu pouhými slovy nepopsatelné. Většinou je všechno příšerné, od přehrávajících herců až po topornou režii, ALE jakmile se spustil labužnický soundtrack, viděl jsem v tom Tarantina, pochopil jsem, že právě tohle je ten "nejoplzlejší" inspirační zdroj blázna z videopůjčovny a že se jedná svým velmi zvrhlým způsobem o kult přesahující svou dobu. A za to je třeba Růžovým plameňákům vzdát drobný hold, stejně jako za závěrečnou, úžasně satirickou popravu za přítomnosti amorálních médií. To se panečku vážně jen tak nevidí... (21.09.2016)