Piknik na Hanging Rock

Technická paráda, která ale u mě dojíždí na jedné jediné věci. Co se tam teda kurva vlastně stalo? Moje teorie je, že se tam holky zfetovaly a roztřískaly se někde na skalách a zapadly do průrvy, takže je pak záchranáři nemohli najít. Ale skoro dvě hodiny bylo na tohle téma moc, takže pouze průměr. 60% (17.07.2017)

Málokterý režisér má tak dokonalou schopnost pomocí kamery a zvuku navodit takový duch místa a doby, jako Peter Weir. Kompozice některých záběrů a užití světla v tomto filmu silně připomíná masterpiece Stanleyho Kubricka Barry Lyndon. Když dívky začínaly svou tajemnou pouť na skálu, měl jsem strach se pohnout, abych tu jako porcelán křehkou atmosféru neporušil. Holky při výpravě působí dost smyslně, při přeskakování potoků, nastavování tváře větru. Atmosféře a napětí napomáhá, jak je u Weira obvyklé, i vynikající práce se zvukovou stránkou se zvýrazněním hlasů ptáků, šumění listí a hudba s flétnovým motivem. Škoda, že po zmizení dívek napětí trochu upadá, ale zase sledujeme zajímavě zachycené vztahy na dívčím internátu. Silnou scénou je, když se ostatní holky v tělocvičně vrhnou na jedinou přeživší, jako by za něco mohla. rozhodně výborný film nesoucí jasné prvky Weirova rukopisu. (14.07.2007)

Weirův výlet na pomezí noční můry a erotického snu otevřel dveře novému australskému filmu příběhem z naratologického hlediska podobně neuspokojivým, jakým bylo o 15 let dříve Antonioniho Dobrodružství. Fabule by se dala shrnout do jedné věty. Tři dívky zosobňující platónskou ideu krásy a nevinnosti (čemuž napomáhají jejich bílé šaty stejně jako pastelové tóny barev a svícení připomínající impresionistické obrazy) se v Den svatého Valentýna ztratí ve skaliskách. Podstatná je atmosféra, kterou se Weirovi kolem jejich zmizení, které od prvního záběru na zlověstné skály visí ve vzduchu, daří vytvářet. Pokračování zde. 85% Zajímavé komentáře: Radko, d-fens (14.09.2017)

Videný Director´s Cut. Je veľmi príjemné vidieť film, ktorý je od začiatku do konca krásne premyslený, bez toho, aby sa snažil odhaliť čo i len kúsok niečoho, čo by nás v tom príbehu nasmerovalo k nejakému uspokojivému koncu. Weir mystifikuje ako blázon. A ide mu to parádne. Jeho autorská poetika je výrazná a obohatená o nejaký ten symbolizmus(mravce, labuť). Film ako taký rozpráva o jednej nevysvetliteľnej udalosti a o tom ako zasiahne najbližšie okolie. Rôzne postavy ponúkajú rôzne pohľady na celú udalosť. Či už je to mladá učiteľka, vyšetrovateľ alebo mladík so sluhom. Každá z postáv má k celej veci čo povedať a čo ukázať, bez toho, aby skutočne niečo povedala a ukázala. Ten film možno zostarol v rámci súčasných trendov, kedy sa tvorcovia snažia viac šokovať alebo byť výraznejšie nepríjemnejší, ale v rámci toho v akom roku film vznikol si stále udržiava pútavú atmosféru a niekoľko zaujímavých kameramanských nápadov. Celkovo je mi tá poetika bližšia. A čo sa vlastne stalo, nech si každý vysvetlí po svojom. Myslím, že film dáva obrovský priestor na akúkoľvek interpretáciu. Aj takú čo je ukotvená v realite a aj takú, čo je trošku nadprirodzená. (15.03.2021)

Lahůdka filmového magického realismu od mladého Petera Weira. Tak překrásný a zároveň tak smutný film... Kdysi dávno v pražském Ponrepu to byl pro mě opravdu hluboký zážitek. Prastará australská příroda s prastarými tajemnými silami... Nádherně zobrazená něžná ženskost a intuitivní spiritualita v nádherné a zářící postavě Mirandy... (a spousta dalších výrazných ženských i mužských postav)... A pak ta rajská melancholická hudba... mám na mysli geniální skladbu ''Doina Sus Pe Culmea Dealului'' od Gheorghea Zamfira... Filmová balada. A Miranda... "Miranda is a Botticelli angel"... (24.03.2013)