Píseň o smutné zemi
Song of Ruthenia
Obsahy(1)
Bez konce hory, bez konce mlhy, bez konce pralesy, kde dřevo umírá, kde smrtí voní stín… zní sugestivní hlas Vladimíra Šmerala a kamera Václava Hanuše snímá mlhu hustou, že by se dala krájet. Podkarpatská Rus je ve slově i v obraze – lyrická i divoká, mytická i poetická. Taková je horská příroda i subjektivně snímaná akční jízda dřevařů na voru, zatímco šábes místních židů má až orientální nádech. Básnický cestopis Jiřího Weisse je pozdním vydechnutím avantgardy, v jejímž zákrytu již číhá strašák nové války. (MFDF Ji.hlava)
(více)Recenze (3)
Píseň o smutné zemi má z krátkých filmů o bývalé zakarpatské součásti Československa již uměleckou hodnotu. Libreto napsal K. M. Walló vzletně ve stylu hrdinských eposů mýtických legend. Procítěně jeho slova ždímá předpisově Vladimír Šmeral. Skupiny slov jsou občas vystrojeny s velkou ohlušující pompou, již zde Walló ukázal nadání pro pozdější budovatelské nadšení, a k tomu velká úderná slova neodmyslitelně patří. Jiří Weiss, i jeho kumpanie, byl teprve na počátku, kdy je v mládí okouzlení poezií předpokladem a nutností. Obrazy se soustředí na divokou krásu přírody a tradiční životní styl. Symbióza slov, přednesu a obrazu je působivá, byť nezkušená a nedokonalá, přesto okouzlující. ()
Podkarpatská Rus, nejodlehlejší součást předmnichovské Československé republiky, byla obdarována nejen panensky uchvatitelnou a nezměrnou silou přírodních krás, ale bohužel také značným nedostatkem materiálních statků, nesoucího sebou bídu a hlad. Jiřímu Weissovi se pak podařil přímo husarský kousek, když oba tyto kontrasty dokázal sloučit v působivý film, tzv. obraz doby tady a teď. ()
Hudba: Jiří Srnka ()
Galerie (3)
Photo © MFDF Ji.hlava
Související novinky
Dvaadvacátá Ji.hlava: Wenders i libanonský film
Sto let Československa a předvolební kampaň Michala Horáčka, Wim Wenders, Jean-Luc Godard, libanonský film i československý orient. Dvaadvacátá Ji.hlava má nabitý program a výjimečné hosty. „Sté… (více)
Reklama