Summer of Soul (... aneb Když se revoluce nesměla vysílat)

Všetka úcta k umeniu, ale mňa tieto africké ziapoty nie vždy bavia. Niektoré pesničky fakt ujdú. Ale keď príde nejaká speváčka a začne tam ťahavým hlasom hulákať sťaby v kostolnom zbore a tak si vychutnáva svoj vlastný hlas, že natiahne pesničku aj na 10 minút, tak to už fakt nie je zábava. V istých momentoch som mal veľké podozrenie na nadmernú konzumáciu psychotropných látok. (15.04.2022)

Hudba dokonalá; niektoré tie vystúpenia Niny Simone, Sly & The Family Stone, alebo Mahalie Jackson (“Precious Lord Take My Hand”), patria medzi to úplne najlepšie, čo sa v histórii zrodilo, ťažko preto vymýšlať superlatívy. Dokument klasický, časom repetitívny, ku koncu únavný. (15.02.2022)

Oscar 1 : Dokument (03.08.2023)

(42/2022) / Keďže mám rád letné hudobné festivaly, fakt som si tento footage z Harlemského "woodstocku" užil. Tie hudobné čísla by v pohode obstáli aj dnes, šla z toho úžasná energia. Inak je celkom vhodne, bez tlačenia na pílu, zasadený celý zväčša hudobný dokument do dobových reálií konca "civil rights movementu". Veľký favorit na Oscara v kategórií feature dokument. (7/10) (26.03.2022)

Několik týdnů trvající kulturní událost Harlem Cultural Festival byl bezpochyb pro mnohé formativní událost. Její dokumentární zpracování je ovšem trochu zavádějící. Jednak už svým podtitulem, vyňatým z písně Gil Scott-Herona “Revolution Will Not Be Televised”. Nejenže Scott-Heron na festivalu nehrál, ke všemu to ale to na celou událost vrhá trochu podivný stín jakési události v opresi a nucené obskuritě, což určitě není pravda. Tvůrci zde často opakují informaci, že festival proběhl ve stejnou dobu jako Woodstock (a jen cca o 100 mil dále), ale z pohledu historie se mu nedostává adekvátní pozornosti (důsledně natočený filmový materiál zachycující festival ležel 50. let kdesi ve sklepě). Události samotné určitě nemůžu upřít zásadní vliv, který měl pro afro-americkou komunitu nejen v Harlemu. Dokument samotný ji chce ale trochu přifukovat, zbytečně se srovnává s Woodstockem (je to asi jako kdyby někdo měl potřebu poměřovat “Hvězdné Války” a “Turecké Hvězdné Války”, samozřejmě, že “Turecké Hvězdné Války” jsou nejlepší film na světě, ale …) a zároveň ji nedokáže kvalitně vsadit do dobového politického kontextu (a pokud ano, tak to udělá spíš vágně, jako třeba v případě komparace důležitosti festivalu s přistáním na Měsíci atd.), i když se o to sem tam snaží. Často se ale rozptýli množstvím mluvících resp. “vzpomínajících” hlav, které prokládá záběry z koncertů, které jsou bez diskuze vynikající a fajnšmekři jistě ocení line up (Mahalia Jackson, BB King, Max Roach, Nina Simone, Sly atd.). Opatrné doporučení pro fanoušky žánru, celkové pocity mám spíš vlažnější. Questlove si pro svůj debut ukousl celkem velké sousto a sežvýkal ho celkem narychlo. (26.03.2022)