Za krásu

gimme dat, nová scéna. velký mrzení, že to kvůli covidu nešlo naživo( 🕵🏼‍♀️ 🕵🏻‍♀️🕵🏼‍♀️🕵🏼‍♀️ 🕵🏼‍♀️🕵🏻‍♀️ 🕵️‍♀️ 🕵🏼‍♀️🕵🏼‍♀️ 🕵🏼‍♀️🕵️‍♀️🕵🏼‍♀️🕵🏼‍♀️🕵️‍♀️ 🕵🏼‍♀️ (14.02.2021)

Tohle mě vůbec nezaujalo. Daniel Špinar by udělal mnohem lépe, kdyby nazkoušel skutečnou životopisnou hru. Takhle to je jen snůška aklamací a ve druhé části je aspoň trochu naznačeno Hilarovo zkoušení Macbetha. Ale špatný a velmi nudný dojem z první části to nedokázalo vylepšit. Zajímavé je otočení jeviště a hlediště (v „mém domovském“ Liberci jsme to měli již 2x - Višňový sad, Běsi), i když je to pak pochopitelně na úkor scény, ve které se tak nachází prakticky jen jakoby spadlý velký lustr. Trochu neobvyklé je, že Hilara ztvárnilo několik hereček. Jediné, co stojí za pochvalu, jsou herecké výkony Kateřiny Císařové a Jany Strykové. Zajímavé je také krátké kytarové sólo Kateřiny (kromě herectví je také členkou folkové kapely Kabája). Kateřinu jsem poprvé divadelně potkal v roce 2012, kdy se od začátku prosince v libereckém Malém divadle Františka Xavery Šaldy uváděla komedie Ženy významné americké dramatičky Clare Boothe Luce (1903 – 1987), jejíž dílo je u nás prakticky neznámé. (Kateřina zde ztvárnila několik rolí; hra byla velmi úspěšná, pravidelně bývalo vyprodáno, uváděla se 3,5 roku.) A Jana před svým odchodem do Prahy působila v Liberci. Myslím si, že se hra udržela na repertoáru 2 roky (včetně doby covidu) jen proto, že si ji Špinar z pozice šéfa činohry prosadil na delší dobu. Mě se zkrátka tento jeho experiment nelíbil. (04.03.2021)