Benátský anonym

Na rozdiel od filmu Smrt v benatkach, kde sa Bogarde zamiloval do akehosi chlapca, zobrazuje tento film Veneziu- Benatky podstatne lepsie. Zimne Benatky maju stale cosi do seba, napokon tusim aj Terence Hill je z benatok. To tu ale nepatri, ide vo filme o manzelsky par, ktoremu to uz neklape. Obycajne dialogy prevladaju, to dodrzuje aj tento film, Benatky hraju samostatnu rolu, Florinda Bolkan bola perfektna a hoci toto bol prvy film od rezisera Enrico Maria Salerna /viem, ze ako herec hral s Paolom Villaggiom vo filme Skola Zlodeju/, hned si ma ziskal. Hlavne vybornou reziou, sympatickymi hereckymi vykonmi a tym, ze mesto hralo samostatnu ulohu. Vela veci sa v dialogoch zmeni tym, ze muz sa zene prizna, ze je vazne chory a ze o chvilu umrie, sympaticke bolo aj to, ze dejova linia bola vzadu. 98 % (23.08.2017)

Dojemný italský film s nádhernou Florindou, která si znovu zahrála po boku Tonyho. Už podle popisu to vypadalo na smutný příběh o neuhašené lásce, kterou znovu zažehne Tonyho smrtelná nemoc. Kdybych věděl, že mi zbývá pár měsíců života, asi bych taky uvažoval o sebevraždě, než jen s nejistotou čekat na věčnou tmu. Začátek filmu má celkem pomalý start, ale od okamžiku, co on jí řekne, že je vážně nemocný, pocítíte najednou nad ním velkou lítost a sami jste rádi, že se můžete další den probudit, i když nikdy není nic jisté... Musím určitě pochválit hudbu, kterou se mi hned připomněl mistr Morricone, ale byl to jiný skladatel jménem Cipriani, který bohužel náhodou nedávno zemřel (RIP) Krása, mistře! (01.12.2018)

Anonimo veneziano neboli Benátský anonym je jeden z dalších povedených dramat, který vznikl na začátku 70 let v Itálii... Někdo by asi poznamenal, že se jedná o klišé a typicky laděný melodrama. Není tomu tak, nejenom, že divák má možnost dívat se na krásný příběh z prostředí zimních Benátek, tak film dostává neskutečný ráz, když do hlavní mužské role Enrica je obsazen, u nás v Čechách méně známý herec Tony Musante. Valerii, druhou hlavní ženskou postavu hrála překrásná herečka, původem z Brazílie Florinda Bolkan. Nádherný film, doporučuji se na něj podívat v italštině s českými titulky nebo i bez nich, každý dle libosti. 85% (12.09.2021)

Neskonalá nádhera, nemám a nenalézám téměř slov, tenhle film, tohle intenzivní a smutné sentimentální a melancholické melodrama, velkého příběhu o lásce, ztrátě, nemoci a smrti, mě opravdu nadchlo a udělalo na mně dojem, že i ta nějaká slza dokonce ukápla a to nijak extra romantické filmy nevyhledávám a neholduji jim. Anonimo veneziano aka Benátský syndrom jak to tak vypadá šel kdysi i u nás, bud v kině nebo později v televizi, bohužel se mi nepodařilo zjistit kdy, tak kdyby to někdo věděl líp, našel se tu nějaký pamětník, tak ať mi dá vědět, budu mu vděčný. Krása (i když nutno přiznat že hodně dekadentní), podzimních Benátek je neoddiskutovatelná, stejně tak jako mistrovský Ciprianův hudební doprovod, který pravidelně zasáhl a zdůraznil všechny důležité momenty ve filmu, to byla trefa přímo do černého. Do Benátek přijíždí hudebník Enrico, který se zde narodil, prožil krásné mládí, první lásku i nepovedené manželství, zde se bez udání důvodu schází se svou bejvalou ženou, kterou dlouhé roky neviděl a která teď žije s bohatým průmyslníkem a svým synem s prvního nepovedeného manželství. Setkání je zprvu velmi chladné )Velrii působí opravdu přísným až bych řekl pedantským a ušlápnutým dojmem), bejvalý milenecký pár má ale čas na různé procházky v zády s nádhernými panoramaty Benátek, nechybí vzpomínky na minulost (které zde přiblíží divákovi velmi bohaté retrospektivní záběry, které jsou točeny v létě, to je zas v parádním kontrastu s podzimními a trochu smutnými Benátkami) bilancování, ani ostřejší výměny názorů, vůbec rozsah jejich citů je velký, od hádek k něžnostem, od smíchu k slzám, od sarkasmu a tupého zla k soucitu a lásce, to vše do té doby, než Enrico řekne své bývalé ženě, že je postižený nevyléčitelnou nemocí a že za chvíli zemře (tady od tohoto okamžiku se hodně věcí mění), on se sem ve skutečnosti tedy přišel rozloučit a ona, která si konečně uvědomí, že ho vlastně stále ještě miluje, že ta láska nikdy pořádně nevyprchala, že ona měla být u toho. Jeho posledním přáním je zahrát si koncert c moll Benedetta Marcella samozřejmě na jeho oblíbený nástroj hoboj. Tohle silné emocionální vypětí (hlavně vyvrcholení), citové vydírání (pro někoho zjednodušeně kýč) to na mnohého diváka prostě funguje, a dojmout musí i toho největšího cynika. Florinda Bolkan (původem brazilka, která prorazila v Itálii) a Tony Musante (američan) v parádních rolích (téměř to nejlepší co jsem od nich viděl a vůbec v celé kinematografii), představující navenek téměř dokonalý pár, ve filmu kde není rozhodující ani tak děj, ale krása Benátek a především nezapomenutelná hudba (malá ochutnávka; http://www.youtube.com/watch?v=U34SPLA3IyE ). Jeden z nejromantičtějších filmů všech dob, které jsem kdy viděl, to vše od známého italského herce a příležitostného režiséra Salerna. (26.05.2011)

Stýská se mi po jihu.Ale tady, to jsou Benátky, a to v zimě, to překrásné město na laguně se svými chrámy, honosnými domy i oprýskanými domečky a všudypřítomným mořem tím místem, kam se přijíždějí spolu po letech setkat manželé, jež žijí odděleně.Nejdříve mu jde ona slušně po krku....na povrch vyplouvají další věci, nenávist, smíření ale i vztek, láska, nemoc, aspekt smrti.Překrásná hudba film dotvořila. Moc hezké. (21.04.2013)