Triumf vůle

Triumf vůle je i filmovým triumfem nacistické propagandy. Kam se na něj hrabou komunistické agitační filmy z poválečných let, a to jak provedením, tak svým praktickým účinkem. Leni Riefenstahlová natočila hrůzný autentický dokument masového vymývání mozků. Nutno říci, že na tehdejší dobu k tomu měla takřka neomezené možnosti. Promyšlené a strhující projevy ke konkrétním cílovým skupinám působí i dnes velmi podmanivě. Mnoho témat, která zde zazní, pálí i dnešní společnost. Když přihlédneme k situaci, ve které se tehdejší Německo a jeho obyvatelstvo nacházelo, nelze se divit, že většina lidí podlehla davové atmosféře. Ti z mála, kteří prokoukli, buď mlčeli, nebo byli umlčeni. Střídavými empatickými výlevy citů národní pospolitosti a zloby proti opozici Hitler dojímal krom nadšených diváků i sám sebe. Stejně jako řešil situaci vnitrostátní, začal v podobném duchu o pár let později řešit i situaci mezinárodní. Hitler byl skvělý řečník a politický demagog navenek maskující své skutečné cíle a motivace. On si vytvořil svůj vlastní svět, kterému věřil a naučil věřit všechny okolo. Hitlera považuji za vnitřně rozpolcenou osobnost řešící svůj komplex méněcennosti hrou na velikášství. Vnější tvrdost, rozhodnost a nekompromisnost, kterou se prezentuje, je důsledek strachu z odhalení jeho vnitřní slabosti okolím. Celý Mein Kampf jak jsem ho četl, je jen snůška neutříděných výkřiků duševně vyšinutého člověka, opírající se víc než o reálné základy o vnitřní pocity a vize, které jsou prezentovány v duchu jakéhosi mesiášství. Všechny úvahy vychází z životních zkušeností plných frustrace ze společenského útlaku vlastní osoby. Těžko věřit, že tato myšlenková kompozice začala ještě v první půlce 20. století nabývat reálného charakteru. S propracovanou utopickou vizí Marxismu-Leninismu nesnese srovnání. Hitler je tragická postava lidských dějin, která se vyskytla ve špatný čas na špatném místě. Rozhodně to ale není tak, že za všechno zlo může Hitler, jak se někdy prezentuje. Společnost byla nezdravá a mezinárodněpolitická situace nestabilní. Hitler byl jen jeden z pěšáků, který se rychle prodral do první linie a začal střílet bez varování. Nebýt okolností, dnes nikdo nezná Hitlera. „Hitler ist Deuschland und Deutschland ist Hitler.“ Štěstí že tato rovnice platila jen něco málo přes 10 let. Stálo to ale všechny hodně. Německo nejvíc. Tento film budiž trvalým varováním a ukázkou slabosti demokracie jako systému. (26.10.2010)

Je zajímavé, že ty nejkontroverznější filmy všech dob (Caligula, Saló) často až na pár drsných scén bývají docela nudné. A platí to i zde. Úvodní sestup Führera z nebes a jeho závěrečný proslov jsou sice scény velmi silné, ale hodinu a půl mezi tím tvoří jen vojenský pochod zabíraný z milionů úhlů. Film je na vysoké technické úrovni, je neuvěřitelné vidět ty tisíce hajlujících lidí v různách formacích, ale přeci jen, 90 minut se na to dívat nemusím. Člověk se dnes musí jen podivovat, jak je možné, že ten vzteklý zakrslík se směšným knírkem zfanatizoval tisíce lidí. Jak je možné, že k tomuto ohromnému selhání lidstva vůbec došlo? Nejhorší je, že vše co vidíme, je opravdu realita. Opravdický Hitler tu opravdickým zástupům říká, že nejdůležitější je, aby byl člověk mírumilovný. (04.08.2013)

Těžké, přetěžké hodnotit tento film. Během hodiny a tři čtvrtě jsem se pokusila oprostit od jakéhokoliv historického kontextu a soustředit se čistě na film jako takový. Asi se mi to podařilo. Snímek Triumf vůle je sice propagandou toho nejtěžšího kalibru a na této rovině ho lze jednoduše odsoudit a asi to bude správné. Je nebezpečný v tom, jak všechny ty hrůzy doby minulé maskuje nádhernými obrazy, krásnou a tklivou hudbou, procítěnými projevy o tom, jak se všichni budou právě teď mít dobře, jak ukazuje nadšené davy věřící v lepší zítřky. Film hraje na city a diváka sráží svou monumentálností na kolena stejně, jako to dělaly například církevní stavby - všechny ty ohromné chrámy, jejichž poselství v tomto bylo jasné. Ideální film pro polemiku na téma dokument a etika. Výtečná a inovativní forma a hrůzný obsah na druhé straně. Je na každém, jak se s tímhle filmem vyrovná. (03.04.2012)

Neviem čo si o tom mám myslieť. Film je monumentálny a niektoré zábery umocňujú atmosféru a ošiaľ, ktorý v tom období panoval v Norimberku. V tomto smere je film bezchybný. Vadil mi obsah. Akosi som nevedel brať vážne všetky tie Hitlerové reči o Nemecku. A nie len Hitlerove. Nech je film po dokumentárnej stránke akokoľvek vyspelí, jeho posolstvo je nulové. Pritom, ale dokáže aj dnes budiť úžas a dokazuje že Riefenstahlova aj napriek svojmu presvedčeniu, nebola tvorcom, ktorý by nestál za povšimnutie. Či už vtedy, alebo dnes. Ale čo sa týka tohto typu dokumentov, nie je to úplne moja šálka kávy. (13.10.2011)

Dokumentárny snímok "Triumph des Willens" mapuje oslavu šiesteho výročia strany NSDAP, ktorá sa konala 4. až 10. septembra 1934 v Norimbergu. Film vznikol na žiadosť samotného Fuhrera. Dokument je zložený z nasledujúcich sekvencií: Staré mesto Norimberg / Kolóna áut od letiska ku hotelu Deutscher Hof / Príchod do hotelu / Hitlerova telesná stráž (Leibstandarte SS Adolf Hitler) / Nočné zhromaždenie pred Hitlerovým hotelom / Hitlerjugend a nemecká mládež táboriaca pri Norimbergu / Pochod roľníkov v krojoch a prehliadka Hitlerových úspechov / Prehliadka pracovných jednotiek (Deutsche Arbeitsfront) / Kongresová hala NSDAP a prejavy vrchných predstaviteľov fašistického Nemecka / Prehliadka ríšských pracovných jednotiek a Hitlerov prejav ku nim / Nočné zhromaždenie politických vodcov / Hitlerjugend a nemecká mládež na národnom štadione, pochod Hitlerjugend a Hitlerov prejav ku mládeži / Prehliadka vojska / Nočné zhromaždenie, vlajkový pochod, katedrála svetla / Prehliadka SA a SS pri príležitosti smrti ríšskeho prezidenta Paula von Hindenburga / SA, NSKK a SS prisahajú vernosť Adolfovi Hitlerovi / Slávnostné prijatie nových vlajok hnutia / Veľká prehliadka paramilitantných formácií NSDAP, SA a SS pred chrámom panny Márie / Ukončenie dňa strany (Parteitag) v norimbergskej kongresovej hale / Záverečný prejav Adolfa Hitlera. ***** (09.06.2015)