Jan Vedral

Je synem režiséra Rudolfa Vedrala. Po absolvování Gymnázia Jana Nerudy v Praze nesměl být přijat k vysokoškolskému studiu, byl zaměstnán jako pomocný dělník v papírnách. Po dvouleté vojenské službě zakončil v roce 1981 dálková studia DAMU. Během studia působil jako metodik ochotnického divadla, jako dramaturg Státního divadla Oldřicha Stibora v Olomouci, v 80. letech pak v Divadelním ústavu, jako dramaturg rozhlasových her v Československém rozhlase, od roku 1986 jako šéfdramaturg Divadla na Vinohradech. Díky němu se na této scéně premiérou hry Hlasy ptáků v režii Jana Kačera dne 22. června 1989 vrátil na česká jeviště Josef Topol. Od roku 1984 přednáší na DAMU, v 80. letech se významně angažoval jako lektor českého amatérského divadla. V letech 1990–1994 byl ředitelem Městských divadel pražských, pak (opětovně) do roku 1998 šéfdramaturgem Divadla na Vinohradech, na počátku milénia působil pět let jako dramaturg Činoherního studia v Ústí nad Labem. Od roku 2005 působí jako programový poradce v Českém rozhlase.

V roce 1994 byl habilitován docentem, v roce 2001 jmenován profesorem dramaturgie činoherního divadla. V roce 2009 získal titul PhD. na VŠMU v Bratislavě za práci Horizont události (Teoretická postdramaturgie). Vedle kontinuální pedagogické činnosti na Divadelní fakultě AMU v Praze byl jedním ze zakladatelů soukromé vysoké školy Literární akademie J. Škvoreckého a dva roky jejím prorektorem, učil tři roky na Vyšší odborné škole publicistiky, od roku 2005 přednáší na Fakultě dramatických umění Akademie umění v Banské Bystrici.

Rodina[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1977 je ženatý (manželka, PhDr. Eva Vedralová,byla ředitelkou Koncertní a výstavní síně Atrium na Žižkově), má dva syny, divadelního producenta Jakuba a publicistu Jana.

Dílo[editovat | editovat zdroj]
Klíčovým tématem, kterým se Vedral ve svých původních divadelních a rozhlasových hrách a také v dramatizacích zejména zabývá, je vztah umění a moci, nahlížený na příbězích, jež jsou buď obrazem umělecké existence v totalitě (Urmefisto – 1987, Mistr a Markéta podle Bulgakova 1987), nebo přímo studií umělce kompromitujícího se spoluprací s totalitním režimem opírající se o konkrétní události především v nedávné české minulosti (Dabér – 1997, Jackson čili showbyznys a umírání v tancích a písních národa českého – 2005, We have got him (Staří režiséři) – 2008, Xaver – Český rozhlasový román, 2009).

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]
Kurs střelby ve ztížených podmínkách, rozhlasová hra, 1985
Orfeus 33 – 45, osmidílný původní rozhlasový seriál, 1985
Urmefisto, původní dvoudílná rozhlasová hra, 1987
Mistr a Markéta, třídílná rozhlasová dramatizace románu Michaila Bulgakova, 1987
Delfy, stereofonní rozhlasová hra, 1989
Ve skladišti mé hlavy, stereofonní rozhlasová hra, 1994
Dabér, stereofonní rozhlasová hra, 1997
Čtyřicet dnů, devítidílný rozhlasový seriál podle románu Franze Werfela, 1999
Aneurysma, původní rozhlasová hra, napsáno 1999, natočeno 2008 Slovenským rozhlasem
Cesty pana Gullivera, dvoudílná hra podle předlohy Jonathana Swifta, 2002
Símurgh (Mluva ptáků), rozhlasová pohádka podle Farúduddína Attára, 2004
Jackson, anebo showbyznys a umírání v tancích a písních národa českého, 2005
Lord Jim, pětidílný rozhlasový seriál podle románu Josepha Conrada, 2005
Zámek, rozhlasová dramatizace románu Franze Kafky, 2006
Achajové, třídílná rozhlasová hra podle antických mýtů, 2006
Xaver (Český rozhlasový román), sedmidílný původní seriál, 2009
Mor (dramatizace podle Alberta Camuse), rozhlasová hra, 2012
Pro strýčka příhodu, rozhlasová hra, 2015
Divadlo[editovat | editovat zdroj]
Polly v Západní Indii, komedie podle Johna Gaye, 1981, Disk
Generální zázrak čili Inženýrský mýtus, komedie podle Vladimíra Párala, 1983, VČD Pardubice
Den delší než století, adaptace románu Čingize Ajtmatova, DNV Praha 1986
Urmefisto, hra inspirovaná životem a románem Klause Manna, DNV 1987
Mistr a Markéta, revuální pašije podle románu Michaila Bulgakova, DNV 1989
Zámek, dramatizace románu Franze Kafky, MDP 1991
Nadsamec, divadelní mystifikace podle románu Alfreda Jarryho, MDP 1993
Pěna dní, muzikál podle románu Borise Viana, hudba Milan Svoboda, MDP 1994
Bolest a kámen, hra na motivy románu Karla Schulze inspirovaná dobovými souvislostmi jeho vzniku, psáno pro DNV, zakázáno 1998
Obrazy z Francouzské revoluce, scénář spolu s Hanou Burešovou a Štěpánem Otčenáškem, 2000
Kašpar Hauser (Dítě Evropy), hra, JČD České Budějovice, 2004
We have got him! (Staří režiséři), hra, ND Praha 2008