Mary Jansová

Mary (Marie) Jansová se narodila 16. června 1897 v Praze. Ve firmě svého otce se záhy vyučila fotografování, a díky tomu se dostala k filmu (ve firmě svého otce působila i ve dvacátých a na začátku třicátých let). Navštěvovala hereckou školu R. E. Branalda. Cenné herecké hodiny na této škole jí dával operetní zpěvák Richard Baláš (od roku 1919). Pro historie československé kinematografie byla však předurčena jako temperamentní milovnice.

Poprvé se na filmovém plátně zjevila v roli ženy písmáka v nikdy neuvedeném a nedochovaném filmu UTRPENÍM KE SLÁVĚ (1919). Na začátku své kariéry byla představitelkou mladých milovnických a krásných dívek. Byla populární a oblíbená, zejména pro svůj zjev. Diváky udivovala svým kulaťoučkým obličejem, půvabnýma očima, úzkými a vykrojenými rty, štíhlým tělem, tmavými vlasy a uhrančivým pohledem se sugestivními očima. Několik němých snímků ze začátku její kariéry se do dnešních dnů však nedochovalo.

Hrála hrdinky, milovnice a mladá děvčata: cikánka ve Slavínského nedochovaném snímku CIKÁN JŮRA (1922), cikánka Zorka v ČAROVNÝM OČÍCH (1923) Václava Kubáska, Jindra Jarýnová v Kubáskově JINDŘE, HRABĚNCE OSTROVÍNOVÉ (1924), Žofie Dražilová v dalším Kubáskově melodramatu DVOJÍ ŽIVOT (1924), Jiřina v dramatu DĚVČE Z HOR (1924), přítelkyně Olga Haidová v melodramatu SYN HOR (1925), žena Karla Havlíčka Borovského (Jan W. Speerger) Julie Sýkorová v životopisném filmu Karla Lamače a Theodora Pištěka KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1925), Lambertova (Jan W. Speerger) družka Anna Salfická v Lamačově komedii HRABĚNKA Z PODSKALÍ (1925), stenotypistka Julča Břežanská v PŘÍBĚHU JEDNOHO DNE (1926) režiséra M. J. Krňanského, Eliška v Kokeislově PRAMENU LÁSKY (1928) a další.

Ke konci dvacátých let nalezla uplatnění již jen v menších rolích manželek ve snímcích V PANSKÉM STAVU (paní Lilinka), KAINOVO ZNAMENÍ (paní Marie), ČERNÉ OČI, PROČ PLÁČETE...? (nemocná opilcova žena), číšnic v dramatech POHÁDKA MÁJE (číšnice Kudrnáček), POHORKSÁ VESNICE (číšnice Líza) a nebo selek DÍTĚ PERIFERIE (ovdovělá selka Žofka Svatošová).

Nástup zvuku jí však zhatil kariéru (stejně jako kolegům Janu W. Speergerovi, Jiřímu Hronovi, Anitě Janové, Bronislavě Livii, Jarmile Vackové aj.). S filmem přestala spolupracovat. Ale v roce 1933 opět natáčela pro firmu Melodyfilm a pod režijní taktovkou Josefa R. Engela film ROZMARY MLÁDÍ. Snímek měl zajímavý osud. Byl velmi dlouho ohlašován honosnou reklamou, ale pro nedostatek kapitálu nebyl nikdy dokončen. Po tomto neúspěchu Jansová na film definitivně zanevřela, již si v něm nezahrála a úplně stáhla se z veřejného života.

Pracovala dál ve firmě svého otce a v roce 1934 se provdala za Josefa Císaře. Nechala si jeho jméno a v soukromí byla již jen jako Marie Císařová. Když však přišla 2. světová válka, ukázala Mary Jansová se svým chotěm svůj smysl pro vlastenectví a české cítění. Josef Císař byl členem Rady tří a oba manželé se aktivně zapojovali do domácího odboje proti německým okupantům.

Byli však odhaleni, Jansová byla zatčena a uvězněna až do konce války v Terezíně. Po okupaci byla za své hrdinství 20. dubna 1946 vyznamenána medailí „Za chrabrost před nepřítelem“. Dále již žila v soukromí a v poklidu dožila.

Ještě jednou se zviditelnila: Jaroslavu Brožovi a Myrtilu Frídovi propůjčila fotografické materiály pro jejich filmové album „Historie československého filmu v obrazech 1898 – 1930“ (1959). Její herecký profil zachytil Luboš Bartošek („Náš film – Kapitoly z dějin 1896 – 1945 /1985/), se Šárkou Bartoškovou (Filmové profily 2. díl“ /1990/) a Miloš Fikejz (Český film: Herci a herečky I. díl A – K /2006/). Mary Jansová zemřela v zapomenutí a v ústraní 10. července 1975 v Praze ve věku sedmdesáti osmi tel.

Jaroslav "krib" Lopour