Fingon

Poslední hraný film režiséra Šafaříka, který žil 20 let ve Švýcarsku a do Československa se vrátil až po revoluci, kde se věnoval už jen dokumentární produkci. Zlatá panna byla uvedena na MFF Karlovy Vary v roce 1990, ale na rozdíl od Psích závodů a Chladného ráje se nedostala do česté kinodistribuce a ČT ji neuvedla. Příběh se točí okolo mladého režiséra, který chce za každou cenu dokončit svůj film a chybějící finance získá pomocí finančních podvodů (nechá si soudně přidělit poručníka, který je jeho kamarád, napůjčuje si peníze a jeho kamarád pak transakce zruší s tím, že byly provedeny bez jeho souhlasu a tudíž nelegálně. Film se podaří dokončit, ale na podvod se přijde, protagonistovi je určen jiný poručník, který jej zaměstná ve své cukrárně. Záchranou se oběma výtečníkům stane narychlo uspořádaný filmový festival Zlatá panna (jehož ředitele hraje Lanďák), kde má být hotový film uveden. Nečekejte žádnou řachandu, humor tu jen tak probublává. Poznámka: (ne)lít benzín do záchodu...

Do Schossgebete (Lap Prayers) jsem šel vlastně jen proto, že se mi lílbila Vlhká místa. Po technické stránce ok, ale ale jinak je výsledek o dost horší, než Feuchtgebiete.

Překvapivě povedená (a do jisté míry i relativně sexy) komedie českého režiséra Holmana, který po emigraci do Německa  pracoval v rádiu Svobodná Evropa.

Nezávislý snímek, natáčený mimo jiné v Praze (ale snad jen dvě krátké scény, kde postava telefonuje ?rusky?). Příběh mi přišel trochu jako prequel k Rosemary má děťátko, výkon Jennifer Hoper je asi největším kladem celého snímku. Na nezávislou produkci překvapí luxusní vybavení DVD (kromě bonusů, komentářů atd. je na extra CD i soundtrack).

Po Mickeyho klubíku, Gumídcích (za to můžu já), Peppa Pig, Včelce Máje (remaku) a Taffy objevily mé malé dcery (6,2) Bluey. Po několika náhodných dílech v němčině jsem si dal nárazově prvních deset anglicky, je to dobré v obou řečech. Hodně. A do toho přijde čas odd času naprosto magický moment, během kterých bych neváhal s maximálním hodnocením. A ten hudební doprovod,  zvlášť,  když se soundtrack inspiruje v, respektive variuje Mozarta, Griega, Holsta...

70% Pokud by se náhodou někdo těšil, tenhle Červený trpaslík nemá s britským sci-fi seriálem nic společného. Černobílý snímek je, zhruba do poloviny, absurdní komedií, bohužel s přibývající stopáží, především po útěku protagonisty k cirkusu, se kouzlo dost vytrácí. Mizí vymazlené záběry kamery i svérázná aranžmá známých melodií, bohužel i ta bílá kočka patřící nadržené italské krasavici mírně za zenitem (kterou hraje Anita Ekberg). A možná jenom nemám rád cirkusy...

Pátek anebo jiný den je druhým dílem trilogie, která začíná Červeným Trpaslíkem (Le Nain Rouge) a je završena filmem Rosenn (2014). Nepodařilo se mi ověřit, jestli se Česká republika jakýmkoli způsobem na snímku podílela (slovenská koprodukce je jistá). Škoda,  že scén z Francie je tak málo (protagonista se sem občas vrací v představách, ve kterých se objevuje hned dvakrát, jako dítě a zároveň jako dospělý), zde se taky objevují obě "guest stars". Exteriérové záběry (ostrov Réunion) vypadají nádherně. Na robinsonádu překvapivý závěr...

Ač tomu místní hodnocení neodpovídá, jde o kvalitní televizní film (kdyby se o malinko zkrátil, klidně by mohl i do kinodistribuce. Zvláště první část slušně šlape) se solidními hereckými výkony a místy i hodně slušnou kamerou. Obzvláště se mi líbila Suzanne Kockat v roli Helgy (typově se podobá Claire Forlani nebo naší Jitce Schneiderové, pro obě mám slabost).  Snímek se točil na Barrandově za účasti zástupu českých herců, kromě těch zmíněných výše jsem zaznamenal Vašuta,  Tomáše Hanáka, Jiřího Langmajera, Jiřího Schmitzera, Václava Chalupu, Jana Šťastného, Otu Ševčíka, Davida Černého, Pavla Vondrušku, Pavla Kříže, Roberta Jaškówa a Miroslava Šimůnka.  V titulcích byla (jako jedna z mála) uvedená Bára Nesvadbová, ale tu jsem nezaznamenal. Určitě jsem nepochytal všechny.

Fascinující snímek, vezoucí se tak trochu na kafkovském cyklu, který se na přelomu osmdesátých a devadesátých let točil na Barrandově (Amores de Kafka, Los (1988), Kafka (1991), Milena (1991), ke kterým se následně přidaly ještě adaptace Proces (1993) a česká Amerika (1994)). O titulu existuje na internetu minimum informací, snad proto, že nebyl v české kinodistribuci a hrál se jen dvakrát v Č(S)T, naposledy v roce 2016. Oficiální záznamy např. v NFA titul vedou pouze pod (původním?) německým názvem Beschreibung eines Kampfes, nikde se například nedočtete o přítomnosti Ondřeje Vetchého jako českého hlasu pro Franze Kafku (hraného Christopherem Chaplinem) nebo Jiřího Adamíry (který zde propůjčil hlas Schellovi). Ano, je to koláž všeho možného židovského od golema a Rabiho Loewa (Kopecký) přes židovské rituály k hilsneriádě (mimochodem dojde i na Kavkův Proces) až po řádění nacistů (Otto Ševčík), do toho Schell/Režisér neustále volá sekretářce nebo jemu volá producent Karel (Dirka?). Rovněž se taky nikde, kromě závěrečných titulků, nedočtete, že snímek pro mnichovskou společnost Art Oko Film (patřící Dirkovi) vyrobila společnost Nationalfilm (založená hned v roce 1990, nejspíš inspirovaná Lucernafilmem, přičemž si obě nové společnosti přivlastnili název posledních dvou soukromých filmových výroben, které byly do konce druhé světové války ještě aktivní a které byly následně zestátněny). Ten Nationalfilm, který později vyprodukoval Slunce, seno, erotika (1991) nebo Nebát se a nakrást (1999) a ve kterém působili Rudolf Mos a Blažej Vráb, i když jejich jména v titulcích nefigurují.

Na tento snímek jsem narazil úplnou náhodou v seznamu filmů natáčených na Barrandově. Tak jsem si ho z legrace sehnal, v původní verzi (s německými titulky). Až mě překvapilo, jak moc jsem si film užil, snad proto, že mám celkem nakoukáno věci, které Philibert, kapitán Panic (a ne kapitán paniců) paroduje. Dost jsem se třeba smál u scény na galéře, která jako by vypadla z Nezkrotné Angeliky. Odkazy na Robina Hooda s Errolem Flynnem či na Bláznivý příběh Robina Hooda nemohou chybět.