SOLOM.

Jméno režiséra Isaaca mi není cizí, znám od něj filmy Jason X a Skinwalkers. Takže jsem byl velice zvědavý, jak se mu povedlo natočit zvířecí (kančí) horor. Brzy jsem však pochopil, že divočák zde sice hraje podstatnou roli, ale nikoliv tu nejdůležitější. Ve své podstatě jde spíše o takový hororový mix zvířecího a buranského žánru, který se tvůrcům povedlo docela slušně zkombinovat. Divák se jen nesmí nechat odradit první polovinou, která spíše připomíná jakousi dobrodružnou komedii, ve které nebudou chybět hlášky, humorné situace a do jisté míry i trocha trapnosti. Naštěstí jsem se u toho díky některým postavám nenudil, ale lhal bych, kdybych nepřiznal, že jsem čekal trochu větší prostor pro obřího kance. Nu kdo si počká, ten se dočká – závěr mne vůbec nezklamal. Režisér se nehodlal spokojit pouze s klasickou „naháněčkou“ po lesích, kdy skupinka amatérských lovců (měšťáků) loví prase, to pak chvíli honí je a nakonec všechno dobře dopadne. Teda až na to, že někdo musí pochopitelně umřít. Ne, on pro lepší vytvoření atmosféry dosadil ještě rodinku buranů, která měla přinést trochu té surovosti (oba bratři byli prvotřídní retardi) a napětí, které pro vytvoření dobré atmosféry potřebujete jako sůl. K jistému odlehčení (no spíše pestrosti) tu jsou hippiesáci (je přece potřeba přidat trochu té erotiky) a příběh ještě trochu zamotat (obohatit). Jen je potřeba to ukočírovat, aby z toho nevznikl nepřehledný guláš.

Tento starší zvířecí horor nám kromě pěkného prostředí, v němž se odehrává, nabídne i celou škálu zvířecích útoků (z nichž některé jsou velice rozmanité). Tvůrci se tu nesoustředili pouze na jeden druh, jak tomu obvykle bývá a tak si snad všichni kromě ochránců zvířat přijdou na své. Je sice pravda, že žádná nezapomenutelná podívaná to není, nicméně se zde dá nalézt několik velice zajímavých momentů. Musí se ovšem překousnout lehce zdlouhavý a trošku nudnější začátek, který sloužil hlavně k seznámení diváka se všemi ústředními postavami, nicméně to chtělo trochu prokrvit nějakou akčnější scénkou. Neustálé poletování dravce totiž přestane po chvíli bavit. Naštěstí se to postupem času zlepšilo a zvířata se začala činit, to ne že ne. Bohužel mi však přišlo, že to bylo celé takové jalové. Žádné pořádné napětí jsem necítil (snad kromě střetu se psy) a někdy mi celý ten souboj (útok) přišel poněkud komický (viz krysy). Tvůrci vědomi si toho, že scénář není žádný zázrak, se snažili alespoň odvést divákovu pozornost od nedostatků tím, že postavy rozdělili na několik skupin, z nichž každá bojuje o přežití jinak. Díky tomu jsem jim odpustil i všechny ty nelogické situace, kterými se to tu jen hemžilo a film jsem nezatratil.

No jejda, teď jste mi pěkně zavařili. Bohužel Eraserheadovu povídku jsem zatím nečetl, tudíž nemůžu srovnávat, nicméně tenhle krátkometrážní kousek budu brát trochu recesně. Hlavně že jste se u toho kluci dobře pobavili a Honza z vás má radost. Některé momenty vypadají i po vizuální stránce pěkně, jiné jsou slabší a možná kdyby si chlapi trošku před natáčením cvakli, mohl jsi z nich Alberte vyždímat víc.

Opravdu jen čirou náhodou jsem narazil na tuto Jihokorejskou černou hororovou komedii a vůbec toho nelituju. Je sice pravdou, že nejde o žádný klenot mezi zvířecími horory a mnozí jí budou opovrhovat, ona si ovšem na nic nehraje a jak slibovali tvůrci, bavil jsem se téměř po celou dobu (v rámci možností), takže ve finále průměrná spokojenost. Jediné co mi na tom všem vadilo, bylo až moc digitální divočák a slabší herecké výkony, ale jinak se mi líbila jak slušně zvládnutá kamera, tak i atmosféra a samotný příběh určitě není nezajímavý.

Zvířecí a monster horory mám velice rád, zvláště pak starší kousky. Takže jsem se po solidním Proie (2010) začal poohlížet po dalších „kančích“ filmech a pár jich našel. Tento kousek jsem viděl kdysi jako malý, ale moc jsem si ho nepamatoval. Proto když jsem na něj po letech zase narazil, byl pro mě „jasnou volbou“. O tom že jde o klasickou průměrnou osmdesátkovou podívanou nemůže být ani pochyb. Pokud člověk nebude čekat žádné zázraky, užije si tuto australskou podívanou tak jako já. Je však potřeba se oprostit od všech předsudků nad tím, že v celé své kráse, divočáka mockrát neuvidíme, takže se musíme spokojit většinou s jeho tlamou. Jak se později ukáže, byl to dobrý tah. Díky tomu měla atmosféra slušný náboj, který se postupem času pěkně stupňoval a to i zásluhou dvojici „retardovaných“ bratří. 60%

Říkal jsem si, hraje tam Costner, půjde o mysteriózní horor, to by nemuselo být špatné. Taky jsem si zprvu tenhle film jakžtakž užíval, prostředí vypadalo slušně a já se těšil, jakou roli v tom všem bude hrát ona mohyla. Jenže tvůrci všechno posrali tím, že nám ukázali ony (polobohy) moc brzo a já měl po náladě. Pak už jsem jen více méně znuděně seděl a čekal, kdy bude konec. Atmosféra totiž místy neskutečně stagnovala, napětí si větší polovinu filmu vzalo náhradní volno a herecké výkony obou dětských protagonistů taky dost průměrné. Kde originalita moc příležitosti nedostane, tam to ani Kevin nezachrání.

Na filmový a zároveň i režisérský McCarthyho debut jsem byl vážně zvědavý a nějak mne neodradilo ani rozporuplné hodnocení těch, kteří tento kousek již viděli. Není na škodu si tu a tam pustit nějakou tu duchařinu. Když se navíc nejedná o čistokrevnou záležitost a tvůrci do ní přimíchají i něco z jiných odvětví, tím je to pro mě jen lepší. Již od úvodních minut se mi docela zalíbila i navozená atmosféra a já se jen v duchu modlil, aby zas nešlo o další blbost, kdy budou vzduchem jen proletovat kusy nábytku a hlavní hrdinka nedostane infarkt díky blikajícím zářivkám. Naštěstí je příběh obohacen o finální rozuzlení, které bych tu nechtěl prozrazovat a díky kterému nemůžu dát ani horší, než průměrné hodnocení.

Po sedmi letech vzniklo pokračování této „hoňky“ mezi hororovou elitou. Pinhead chce Freddyho a tak využije služeb Jasona, Michaela a Leatherfaceho, aby mu dali pořádně na prdel, než to s ním skoncuje sám. Freddy sice není žádná máčka, ale má vůbec šanci proti takové přesile? Tohle pokračování mne bavilo o něco víc než předešlý snímek, ale i zde se souboje pokoušeli býti vtipné a moc se to tvůrcům nedařilo. Někoho tohle asi bavit bude, ale já už asi „zestárl“ a raději zůstávám u klasiky.

Ok řeknu to takto. Vzhledem k nostalgii a mé oblíbenosti Freddyho, Jasona, Michaela, Leatherface a Pinheada (a to i přesto, že jsem k jejich sériím nenapsal ještě žádný komentář) jsem dal tomuto snímku šanci a našli se zde pasáže, které se mi líbily. Jako celek to však na mne působilo dosti rozpačitě ve všech směrech. Freddy se sice pokusil přemluvit Michaela k vyvražďování malých harantů na Elm Street, ale ten mu to nežral, asi tak jako já tvůrcům. Každopádně dokážu pochopit, že se to někomu bude líbit víc než mě, ale já tyhle „koktejly“ nemám zrovna v oblibě stejně jako dementní dialogy.

Tohle mysteriózní drama s polo-romantickou zápletkou David Lynch zvládl opět s přehledem a nejeden divák si zas bude mlátit rukou do hlavy, jakže to ten režisér zase myslel. Tentokrát však zápletka není zas až tak složitá, tedy pokud se díváte pořádně a neusínáte u tohoto. Najde se tu sice i několik slabších pasáží, které to klidně můžou způsobit (spánek), ale jinak jsem se bavil od začátku až dokonce. Především pak hlavně díky dvojici Watts – Harring a jejich „pátrání“. Jako bonbonek pro mužské publikum tu máme šanci vidět i „lesbické“ hrátky. Přiznám se však, že víc než odhalená Naomi mě zaujala hudební vložka (a to především v onom zvláštním klubu) – „kecám…“Jinak k vytvořené atmosféře nemám téměř žádné výhrady, potemnělost, zvraty i nečekané situace – super…