Předpokládám, že ty přehodnocený 4* komentáře dáváj jen fanoušci malejch španělskejch holčiček, protože tenhle štěk bez špetky napětí nezachrání ani charismatickej Clive Owen. Kde je strach? Kde je respekt z hororovýho zla a očekávání, co se stane v další scéně? "Nepřítel" působí jak přežvejkanej model zlounskýho přízraku (s chapadly! bububu!) z béčkovýho komiksu. Stejně působí hrátky se "strašidelnou" hudbou. A gradace zvukových efektů (včetně klasických lekaček) okopírovaná z každýho druhýho hororu nezajistí napětí, ne, Juane, ne! Slušná je snad jen pointa, která ale nezachrání utahaný a netvůrčí zbytek filmu. A na Cliva se furt dobře kouká.
Latexový obleček, pár dobrých 3D scén, sem tam náznak povedené akce... Proti tomu kupa nesmyslů, vykrádaček a přeplácané nudy (ono si stačí přečíst anotaci výše a vše je jasné). V příštím díle by si měla Beckinsale nadobro svléknout obleček a pobíhat nahá, další smysl série opravdu nevidím. Přerod v akční soft porno s upíry by snad pomohl... Režírovat by to mohl třeba Jákl ml. a hlavní záporák by mohl být Vašut, stejně už to všem bude jedno.
Tintin by měl pro své mravokárcovství a morální čistotu hrát v reklamě na "Ne, radši knihu...". Za efektní scénu z Maroka, kde se hlavní hrdinové prohánějí v bezbřehém kontinuálním akčním orgasmu od akce k akci s jasně daným cílem (a fantastickým propojením mizanscén v jednu velkou arkádovou videohru) si tu 4. hvězdičku zaslouží. Jinak je to "jen" dobrodružný film s precizním zpracováním. Co jiného ale od pana S. chtít?
Na absolventský dokument obstojné, jinak trochu zdlouhavé, málo informační, ilustrační záběry nic moc. Nejvíc prostoru má tlachání zasloužilých doktorů a profesorů, které často postrádá kloudnou myšlenku a dokument jako celek trochu plave ve slabém konceptu, jako by snad autor nevěděl, co chce všechno říct a představit a čekal, co za něj řeknou dotazovaní. Příště to chce pevnější strukturu, více zajímavostí, hlubší vnik do problematiky a méně vaty.
Mezi Penélope a Johnnym je skvělé napětí. Pořád se pošťuchují, dělají si naschvály a chtějí se zabít. Přitom se mají rádi. Právě toto napětí a neustálé vzájemné kočkování udržuje jakous takous konzistentnost (a zábavnost a poutavost) v příběhu, který je jinak splácaninou všeho možného bez nějakých ambic na kvalitní scénář. A závěrečná parodie na vyznání lásky je pak jen třešničkou na dortu!
Vin Diesel se svým jediným precizním drsňáckým výrazem poskakuje šíleným scénářem jako komiksová postavička. Jakákoliv snaha o hraní končí v křeči. Vše ostatní je jen etalonem typicky popkulturní tradice: sexy holky ponížené na sexuální symboly a ikony, nasterojdovaní drsňáci ponížení na vygumované superhrdiny a kýčovité situace nadsazené do extrému. Ale světe div se, je to zábavné (někdy nechtěně) a dívá se na to dobře. Jako hlavní záporáci tu chybí už jen Steven Seagal a Chuck Norris.
Útěk ze Sibiře je v podstatě walk movie. Chvíli se jde lesem, chvíli se jde pouští, jednou sněží, podruhé prší nebo praží slunce. A partička sympaťáků jde stále kupředu. Je to zdlouhavé a jednotvárné ve své koncepci, i přesto několik emočně silných momentů udržuje diváckou pozornost. A Colin Farrell. Ve své roli je dokonalý. Film od filmu lepší a lepší.
Moje recenze: http://www.topzine.cz/recenze-filmu-londynsky-gangster-jak-colin-farrell-zprznil-keiru-knightley-a-vybil-mafianskou-rodinu/
Na režisérský debut je film konzistentní. Udržuje diváckou pozornost, představuje – i když povrchně a přímočaře – dva výrazné společenské fenomény dnešní doby a nebojí se postavit vše na hlavní postavě. Nečekejte zábavný skvost typu Pulp Fiction ani kritiku společnosti jako u Takových normálních zabijáků. Nečekejte ani drama kvalit Carlitovy cesty nebo Mafiánů. Uvařte si ze všech zmíněných odvar, jemuž dominuje Colin Farrell, a vychutnejte si ho bez nároků na něco kultovního nebo zásadního. Londýnský gangster totiž zábavný stále je.
Nejromantičtější příběh osudové lásky všech dob je tady! Těžce naturalistické, s geniálním soundtrackem a se třemi malými prasátky. Možná vám z toho bude špatně. A možná v bezdialogovém žraní hoven a souložení s prasnicí odhalíte reflexi samoty člověka a paralelu společnosti. Pokud chcete komplexní romantický film a ne tuctovou povrchní slaďárnu, riskněte to se Svatební vázou!
Stone se rád utápí v kritice společnosti. Od Takových normálních zabijáků navíc předvádí, že se v této oblasti nebojí ani experimentálních a kontroverzních tnutí do živého. Jestliže tenkrát kritizoval masovou kulturu a s ní spjatou komplexnost manipulačních praktik, které skýtá, Wall Street 2 jako kdyby reflektoval Coppolova Kmotra a jeho základnu. Organizovaný zločin se totiž (i ve skutečnosti, a především tam) přesunul z italských čtvrtí do nejvýznamnějších peněžních institucí a kmotři dneška po fyzické stránce nehnou ani prstem, aby vydělali neskutečné jmění. Vše se provádí virtuálními spekulacemi, manipulací nebo jinými "praktikami s čísly a kontakty". Atmosféra setkání finančníků na nejvyšší zákulisní úrovni, kterou ve snímku Stone vykreslil, pak jako by kopírovala atmosféru klasických výjevů setkání mafiánských rodin či Národní komise. Výrazná kritika individualizmu a kapitalismu skrz (organizovaný) zločin „výdělků bez tvorby hodnot, pouze prázdných bublin“ a kolaps etických norem pak takovou společnost odsuzuje k nevyhnutelnému konci. A prasknutí bubliny.
Karate Kid funguje. Jsou tu jasně daní dobří a zlí, a když proti sobě jdou, skřípají divákovi zuby a vzbuzuje to emoce. Pro cílovou skupinu je film jako dělaný, a mluvit proto o naivitě, přímočarosti nebo kýčovitosti není třeba. Proč? Film baví a předkládá kritické modelové sociální situace a jejich řešení jako pedagogický vzor, jak se s nimi poprat, a přitom je natočen tak, že se všechny tyto aspekty nevtírají, ale přirozeně jsou.
Moje recenze: http://www.topzine.cz/recenze-22-vystrelu-premuze-jean-reno-kajinka/ Úryvek: Jestliže v devadesátých letech Scorsese prokresloval mafiány jako komplikované osobnosti se složitou psychikou i charakterem na pozadí barvitého vyprávění, Berry je (podobně jako Jákl) zplošťuje na natvrdlé figurky plné testosteronu s enormní dávkou agresivity (ano, tahle charakteristika sedí prakticky na všechny gangsterské role Joa Pesciho, ale v jeho podání divák nikdy neví, co se na scéně stane). A tu na plátně naturalisticky prezentuje. Renovi protivníci jsou tak spíše rudými růžemi na střelnici, které mu stojí v cestě a jež likviduje jednu po druhé bez pocitu, že by to nakonec mohlo dopadnout špatně.
Menzel - zklamání, 2/5; Němec - zajímavá pointa a reflexe stáří, 3/5; Schorm - perfektní prokreslení specifických charakterů i atmosféry, 4/5; Chytilová + Jireš - obojí s výrazným pojetím ženských postav a sexuálním podtextem, šedesátá léta a přesto je koketování s divákem dovedeno k dokonalosti, 5/5.
Bez Stalloneho by akční film dnešku byl úplně jinde. A o moc by přišel. Postradatelní spíše reflektují posledních třicet let žánru, aniž by aspirovali na supermoderní efektnost nebo překombinovaný děj. Chlapácké dialogy i charaktery (a činy) ironizují filmy, kde jsou podobně míněné atributy prezentovány vážně, a vyvolávají příjemnou nostalgii (jež je hlavním motorem zejména v první půlce). Postradatelní tak těží sami ze sebe a z umění podívat se na žánr akčního filmu jako na hru. Hru hrdinů na postradatelné, postradatelných na hrdiny. 70%
Výborné obnovení série. Tenhle animák funguje ve všech vrstvách - budete se smát, budete napjatí, dojatí, budete se bavit! Určitě lepší než Shrek 4 nebo Jak vycvičit draka (záporák je tu zápornější ve své podlosti a manipulativních praktikách v čele s přetvářkou, nefunguje tedy na první pohled tak jednoznačně jako v jiných animácích)!
Nenápadité. Podvodní 3D je spíše rušivé. K čemu rychlé střihy ve chvíli, kdy se divák chce soustředit na nějaký pohyb zvířete při útoku? Celkově jde spíše o konfrontaci sardinek se zbytkem světa, což samo o sobě nepůsobí příliš nosně. Agiťácký konec je sice působivý, ale pouze efektní. Děti vemte radši na nějaký animák, tohle je chabý pokus o reflexi "zachraňte planetu". Příště to chce líp připravit. Nakouknutí do kultur i různých pozemských a podvodních tradic je spíše exkurzivní a nedokončené, než poučné či hloubější stopu zanechávající. Kladné body tak získávají spíše impresionistické (3D!) obrazy na pomezí moře a země (útesy atp.), než samotný "divoký oceán".
Je kýčovité používat slovo kýč ve vztahu k umění, ale tenhle film jako by byl standardem tohohle pojmu. Těšte se na stále stejné bitvy, stále stejné zvraty ve stále stejném střihovém sledu a dějové i charakterové kompizici. Crowe sice s Blanchett hrají dobře (respektive se na ně pěkně dívá), ale co naplat, roztříštěnost, neschopnost příběh osobněji vztáhnout k divákovi i obecně pracovat s emocemi degradují film do nižších pater. Nehledě na to, jako by Hood byl jen chlápek, co se tak ke všemu náhodou připlete a bez větší iniciativy teda holt tu svou roli v příběhu zastane... Jako by to snad nebyl Scott, a nebo to lacině odfáknul... PS: lučištníkovské scény jsou brilantní, za to ostatní souboje jsou... typické (stejně jako vše ostatní, nic originální, nic, co by stálo za vyzdvihnutí)
Vcelku dobře zpracovaná exkurze Cosy Nostry se všemi významnými milníky. Když si k tomu vezmete knihu o organizovaném zločinu, zjistíte, že se velmi drží faktů, a to je asi hlavní plus snímku, společně s protagonistou. Zkratkovitost a neproniknutí do hloubějších motivací charakterů i událostí pak film sráží v očích diváka jen na zmíněnou exkurzi.
Slušná pohádka povedeně reflektující původní knihu. Žádná další přidaná hodnota, chybí mi tu více Burtonovy osobitosti (ve vizuálu je jí tu klasicky dost) a větší důraz na budování postav i děje. Všechno odsejpá, ale divák to percipuje s lehkým odstupem jako skvělou podívanou, která ho více nezasáhne. Některé scény vyloženě zamrzí a jako kdyby je tam tvůrci přidali ze Shreka nebo Doby ledové (taneček Deppa? Ne, prosím, ne!). Přijde mi, že to dost dobře nemůže fungovat ani jako film pro děti, na to je to málo... dětské. Spíš naivní.
Jakožto fanoušek organizovaného zločinu v (nejen) kinematografické podobě tomuhle seriálu tleskám. Rodina Sopránů podobně jako jiné snímky odkazuje nejen k reálné historii (a konkrétním osobnostem) organizovaného zločinu především v Americe, ale často jsou zde komentovány i gangsterské a mafiánské filmy. Seriál tak jako kdyby reflektoval pozici a význam žánrů gangsterského a mafiánského filmu a jejich reprezentantů ve „skutečném“ světě soudobé zločinnosti. Nehledě na působivý obraz dnešního obyčejného mafiána a jeho běžného života a problémů.
Zklamání. Ničím originální, překvapivá nebo působivá krimi. Myš si hraje s kočkou tak dlouho, že už diváka úplně přestane zajímat, kdo je kočka a kdo je myš a kde a proč si vůbec hrajou... (a že je mu to brzy jasné)
Vizuální orgie. Technologická špička. Hypnotické opojení 3D. Především to je film Avatar. Ale přívlastky "legendární" nebo "kultovní" k němu určitě nepatří. Mám pocit, jako by Cameron sklouzl k honbě za dokonalým Bayem - na jedné straně vévodí jednoduchost (zabalená do fantazie a rádoby promakaných motivů), na straně druhé technická preciznost. Všechno ale plave trochu po povrchu a v kýčích, a i když se ve filmu dějí zásadní události, pozornost (oprávněně) poutá vždy spíše zpracování a nebýt toho, film nemá šanci hlouběji zasáhnout diváka (když by to hodnotil s odstupem a ne oblbnut tím vším vizuálem, shledal by, že jde v mnohých dějových zvratech, v modelování charakterů a jejich vlastností, v jejich střetávání, vzájemné gradaci skrze konflikty i způsob, jakým vytváří emoce, v podstatě o béčko). Za deset let si na film nikdo ani nevzpomene. Narozdíl třeba od takového Matrixu, který kromě inovativního kabátu ve své době přinesl i relativně inovativní obsah a především styl. Tady se mi styl mísí s touhou udělat něco zásadního, která se ale snaží zavděčit středoproudu (i když zahaleného do "pohádkové" budoucnosti). Jinak ale spokojenost a víceméně splněné očekávání. Bavil jsem se. Ale nebýt na tom v Imaxu, nevím nevím (možná by to 4* nebyly). (V podstatě souhlas s komentářem uživatele Hunt, DaViD´82) ___///___ Dnes 20.12. je Avatar 5. filmem v databázi, s čímž se definitivně nemůžu smířit a ubírám hvězdičku (srovnáním třeba s Kmotrem nebo Přeletem nad kukaččím hnízdem co do kinematografických kvalit (nikoliv pouze technických) mi přijde toho jako velkolepé nadhodnocení a vítězství komerčního a do jistého smyslu plytkého filmu nad komplexní kvalitou zmíněných snímků, které se nachází v nynějším žebříčku poblíž Avatara). Čeští diváci jsou často opravdu banda nekritických ovcí...
Moje komentáře
Vetřelci (2011)
Předpokládám, že ty přehodnocený 4* komentáře dáváj jen fanoušci malejch španělskejch holčiček, protože tenhle štěk bez špetky napětí nezachrání ani charismatickej Clive Owen. Kde je strach? Kde je respekt z hororovýho zla a očekávání, co se stane v další scéně? "Nepřítel" působí jak přežvejkanej model zlounskýho přízraku (s chapadly! bububu!) z béčkovýho komiksu. Stejně působí hrátky se "strašidelnou" hudbou. A gradace zvukových efektů (včetně klasických lekaček) okopírovaná z každýho druhýho hororu nezajistí napětí, ne, Juane, ne! Slušná je snad jen pointa, která ale nezachrání utahaný a netvůrčí zbytek filmu. A na Cliva se furt dobře kouká.
Underworld: Probuzení (2012)
Latexový obleček, pár dobrých 3D scén, sem tam náznak povedené akce... Proti tomu kupa nesmyslů, vykrádaček a přeplácané nudy (ono si stačí přečíst anotaci výše a vše je jasné). V příštím díle by si měla Beckinsale nadobro svléknout obleček a pobíhat nahá, další smysl série opravdu nevidím. Přerod v akční soft porno s upíry by snad pomohl... Režírovat by to mohl třeba Jákl ml. a hlavní záporák by mohl být Vašut, stejně už to všem bude jedno.
Tintinova dobrodružství (2011)
Tintin by měl pro své mravokárcovství a morální čistotu hrát v reklamě na "Ne, radši knihu...". Za efektní scénu z Maroka, kde se hlavní hrdinové prohánějí v bezbřehém kontinuálním akčním orgasmu od akce k akci s jasně daným cílem (a fantastickým propojením mizanscén v jednu velkou arkádovou videohru) si tu 4. hvězdičku zaslouží. Jinak je to "jen" dobrodružný film s precizním zpracováním. Co jiného ale od pana S. chtít?
Cern: továrna na absolutno (studentský film) (2010)
Na absolventský dokument obstojné, jinak trochu zdlouhavé, málo informační, ilustrační záběry nic moc. Nejvíc prostoru má tlachání zasloužilých doktorů a profesorů, které často postrádá kloudnou myšlenku a dokument jako celek trochu plave ve slabém konceptu, jako by snad autor nevěděl, co chce všechno říct a představit a čekal, co za něj řeknou dotazovaní. Příště to chce pevnější strukturu, více zajímavostí, hlubší vnik do problematiky a méně vaty.
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (2011)
Mezi Penélope a Johnnym je skvělé napětí. Pořád se pošťuchují, dělají si naschvály a chtějí se zabít. Přitom se mají rádi. Právě toto napětí a neustálé vzájemné kočkování udržuje jakous takous konzistentnost (a zábavnost a poutavost) v příběhu, který je jinak splácaninou všeho možného bez nějakých ambic na kvalitní scénář. A závěrečná parodie na vyznání lásky je pak jen třešničkou na dortu!
Rychle a zběsile 5 (2011)
Vin Diesel se svým jediným precizním drsňáckým výrazem poskakuje šíleným scénářem jako komiksová postavička. Jakákoliv snaha o hraní končí v křeči. Vše ostatní je jen etalonem typicky popkulturní tradice: sexy holky ponížené na sexuální symboly a ikony, nasterojdovaní drsňáci ponížení na vygumované superhrdiny a kýčovité situace nadsazené do extrému. Ale světe div se, je to zábavné (někdy nechtěně) a dívá se na to dobře. Jako hlavní záporáci tu chybí už jen Steven Seagal a Chuck Norris.
Útěk ze Sibiře (2010)
Útěk ze Sibiře je v podstatě walk movie. Chvíli se jde lesem, chvíli se jde pouští, jednou sněží, podruhé prší nebo praží slunce. A partička sympaťáků jde stále kupředu. Je to zdlouhavé a jednotvárné ve své koncepci, i přesto několik emočně silných momentů udržuje diváckou pozornost. A Colin Farrell. Ve své roli je dokonalý. Film od filmu lepší a lepší.
Londýnský gangster (2010)
Moje recenze: http://www.topzine.cz/recenze-filmu-londynsky-gangster-jak-colin-farrell-zprznil-keiru-knightley-a-vybil-mafianskou-rodinu/ Na režisérský debut je film konzistentní. Udržuje diváckou pozornost, představuje – i když povrchně a přímočaře – dva výrazné společenské fenomény dnešní doby a nebojí se postavit vše na hlavní postavě. Nečekejte zábavný skvost typu Pulp Fiction ani kritiku společnosti jako u Takových normálních zabijáků. Nečekejte ani drama kvalit Carlitovy cesty nebo Mafiánů. Uvařte si ze všech zmíněných odvar, jemuž dominuje Colin Farrell, a vychutnejte si ho bez nároků na něco kultovního nebo zásadního. Londýnský gangster totiž zábavný stále je.
Svatební váza (1974)
Nejromantičtější příběh osudové lásky všech dob je tady! Těžce naturalistické, s geniálním soundtrackem a se třemi malými prasátky. Možná vám z toho bude špatně. A možná v bezdialogovém žraní hoven a souložení s prasnicí odhalíte reflexi samoty člověka a paralelu společnosti. Pokud chcete komplexní romantický film a ne tuctovou povrchní slaďárnu, riskněte to se Svatební vázou!
Wall Street: Peníze nikdy nespí (2010)
Stone se rád utápí v kritice společnosti. Od Takových normálních zabijáků navíc předvádí, že se v této oblasti nebojí ani experimentálních a kontroverzních tnutí do živého. Jestliže tenkrát kritizoval masovou kulturu a s ní spjatou komplexnost manipulačních praktik, které skýtá, Wall Street 2 jako kdyby reflektoval Coppolova Kmotra a jeho základnu. Organizovaný zločin se totiž (i ve skutečnosti, a především tam) přesunul z italských čtvrtí do nejvýznamnějších peněžních institucí a kmotři dneška po fyzické stránce nehnou ani prstem, aby vydělali neskutečné jmění. Vše se provádí virtuálními spekulacemi, manipulací nebo jinými "praktikami s čísly a kontakty". Atmosféra setkání finančníků na nejvyšší zákulisní úrovni, kterou ve snímku Stone vykreslil, pak jako by kopírovala atmosféru klasických výjevů setkání mafiánských rodin či Národní komise. Výrazná kritika individualizmu a kapitalismu skrz (organizovaný) zločin „výdělků bez tvorby hodnot, pouze prázdných bublin“ a kolaps etických norem pak takovou společnost odsuzuje k nevyhnutelnému konci. A prasknutí bubliny.
Karate Kid (2010)
Karate Kid funguje. Jsou tu jasně daní dobří a zlí, a když proti sobě jdou, skřípají divákovi zuby a vzbuzuje to emoce. Pro cílovou skupinu je film jako dělaný, a mluvit proto o naivitě, přímočarosti nebo kýčovitosti není třeba. Proč? Film baví a předkládá kritické modelové sociální situace a jejich řešení jako pedagogický vzor, jak se s nimi poprat, a přitom je natočen tak, že se všechny tyto aspekty nevtírají, ale přirozeně jsou.
22 výstřelů (2010)
Moje recenze: http://www.topzine.cz/recenze-22-vystrelu-premuze-jean-reno-kajinka/ Úryvek: Jestliže v devadesátých letech Scorsese prokresloval mafiány jako komplikované osobnosti se složitou psychikou i charakterem na pozadí barvitého vyprávění, Berry je (podobně jako Jákl) zplošťuje na natvrdlé figurky plné testosteronu s enormní dávkou agresivity (ano, tahle charakteristika sedí prakticky na všechny gangsterské role Joa Pesciho, ale v jeho podání divák nikdy neví, co se na scéně stane). A tu na plátně naturalisticky prezentuje. Renovi protivníci jsou tak spíše rudými růžemi na střelnici, které mu stojí v cestě a jež likviduje jednu po druhé bez pocitu, že by to nakonec mohlo dopadnout špatně.
Perličky na dně (1965)
Menzel - zklamání, 2/5; Němec - zajímavá pointa a reflexe stáří, 3/5; Schorm - perfektní prokreslení specifických charakterů i atmosféry, 4/5; Chytilová + Jireš - obojí s výrazným pojetím ženských postav a sexuálním podtextem, šedesátá léta a přesto je koketování s divákem dovedeno k dokonalosti, 5/5.
Expendables: Postradatelní (2010)
Bez Stalloneho by akční film dnešku byl úplně jinde. A o moc by přišel. Postradatelní spíše reflektují posledních třicet let žánru, aniž by aspirovali na supermoderní efektnost nebo překombinovaný děj. Chlapácké dialogy i charaktery (a činy) ironizují filmy, kde jsou podobně míněné atributy prezentovány vážně, a vyvolávají příjemnou nostalgii (jež je hlavním motorem zejména v první půlce). Postradatelní tak těží sami ze sebe a z umění podívat se na žánr akčního filmu jako na hru. Hru hrdinů na postradatelné, postradatelných na hrdiny. 70%
Toy Story 3: Příběh hraček (2010)
Výborné obnovení série. Tenhle animák funguje ve všech vrstvách - budete se smát, budete napjatí, dojatí, budete se bavit! Určitě lepší než Shrek 4 nebo Jak vycvičit draka (záporák je tu zápornější ve své podlosti a manipulativních praktikách v čele s přetvářkou, nefunguje tedy na první pohled tak jednoznačně jako v jiných animácích)!
Shrek: Zvonec a konec (2010)
Slušné zakončení série, která stejně za čas bude (pravděpodobně mnohem hůře) znovuotevřena.
Divoký oceán 3D (2008)
Nenápadité. Podvodní 3D je spíše rušivé. K čemu rychlé střihy ve chvíli, kdy se divák chce soustředit na nějaký pohyb zvířete při útoku? Celkově jde spíše o konfrontaci sardinek se zbytkem světa, což samo o sobě nepůsobí příliš nosně. Agiťácký konec je sice působivý, ale pouze efektní. Děti vemte radši na nějaký animák, tohle je chabý pokus o reflexi "zachraňte planetu". Příště to chce líp připravit. Nakouknutí do kultur i různých pozemských a podvodních tradic je spíše exkurzivní a nedokončené, než poučné či hloubější stopu zanechávající. Kladné body tak získávají spíše impresionistické (3D!) obrazy na pomezí moře a země (útesy atp.), než samotný "divoký oceán".
Robin Hood (2010)
Je kýčovité používat slovo kýč ve vztahu k umění, ale tenhle film jako by byl standardem tohohle pojmu. Těšte se na stále stejné bitvy, stále stejné zvraty ve stále stejném střihovém sledu a dějové i charakterové kompizici. Crowe sice s Blanchett hrají dobře (respektive se na ně pěkně dívá), ale co naplat, roztříštěnost, neschopnost příběh osobněji vztáhnout k divákovi i obecně pracovat s emocemi degradují film do nižších pater. Nehledě na to, jako by Hood byl jen chlápek, co se tak ke všemu náhodou připlete a bez větší iniciativy teda holt tu svou roli v příběhu zastane... Jako by to snad nebyl Scott, a nebo to lacině odfáknul... PS: lučištníkovské scény jsou brilantní, za to ostatní souboje jsou... typické (stejně jako vše ostatní, nic originální, nic, co by stálo za vyzdvihnutí)
Valachiho svědectví (1972)
Vcelku dobře zpracovaná exkurze Cosy Nostry se všemi významnými milníky. Když si k tomu vezmete knihu o organizovaném zločinu, zjistíte, že se velmi drží faktů, a to je asi hlavní plus snímku, společně s protagonistou. Zkratkovitost a neproniknutí do hloubějších motivací charakterů i událostí pak film sráží v očích diváka jen na zmíněnou exkurzi.
Alenka v říši divů (2010)
Slušná pohádka povedeně reflektující původní knihu. Žádná další přidaná hodnota, chybí mi tu více Burtonovy osobitosti (ve vizuálu je jí tu klasicky dost) a větší důraz na budování postav i děje. Všechno odsejpá, ale divák to percipuje s lehkým odstupem jako skvělou podívanou, která ho více nezasáhne. Některé scény vyloženě zamrzí a jako kdyby je tam tvůrci přidali ze Shreka nebo Doby ledové (taneček Deppa? Ne, prosím, ne!). Přijde mi, že to dost dobře nemůže fungovat ani jako film pro děti, na to je to málo... dětské. Spíš naivní.
Pink Floyd: The Wall (1982)
Těžká audiovizuální kritika společnosti (vztáhnutelná klidně i na současnost).
Pterodaktyl (2005)
odpad!Nejhorší film, jakej jsem kdy viděl. Zatraceně vtipnej :)
Rodina Sopránů (TV seriál) (1999)
Jakožto fanoušek organizovaného zločinu v (nejen) kinematografické podobě tomuhle seriálu tleskám. Rodina Sopránů podobně jako jiné snímky odkazuje nejen k reálné historii (a konkrétním osobnostem) organizovaného zločinu především v Americe, ale často jsou zde komentovány i gangsterské a mafiánské filmy. Seriál tak jako kdyby reflektoval pozici a význam žánrů gangsterského a mafiánského filmu a jejich reprezentantů ve „skutečném“ světě soudobé zločinnosti. Nehledě na působivý obraz dnešního obyčejného mafiána a jeho běžného života a problémů.
Earth (2007)
Ve Full HD bezkonkurenční. Tohle bych poslal emzákum na cizí planety jako vizitku Země :)
Obvyklí podezřelí (1995)
Zklamání. Ničím originální, překvapivá nebo působivá krimi. Myš si hraje s kočkou tak dlouho, že už diváka úplně přestane zajímat, kdo je kočka a kdo je myš a kde a proč si vůbec hrajou... (a že je mu to brzy jasné)
Zuřící býk (1980)
Herecký koncert De Nira a Pesciho.
Fish Tank (2009)
Barevná novodobá variace na Kapku medu (1961). Tu holku jsem si oblíbil. 70%
Metallica - Francais Pour Une Nuit Live 2009 (koncert) (2009)
Není co vytknout.
Avatar (2009)
Vizuální orgie. Technologická špička. Hypnotické opojení 3D. Především to je film Avatar. Ale přívlastky "legendární" nebo "kultovní" k němu určitě nepatří. Mám pocit, jako by Cameron sklouzl k honbě za dokonalým Bayem - na jedné straně vévodí jednoduchost (zabalená do fantazie a rádoby promakaných motivů), na straně druhé technická preciznost. Všechno ale plave trochu po povrchu a v kýčích, a i když se ve filmu dějí zásadní události, pozornost (oprávněně) poutá vždy spíše zpracování a nebýt toho, film nemá šanci hlouběji zasáhnout diváka (když by to hodnotil s odstupem a ne oblbnut tím vším vizuálem, shledal by, že jde v mnohých dějových zvratech, v modelování charakterů a jejich vlastností, v jejich střetávání, vzájemné gradaci skrze konflikty i způsob, jakým vytváří emoce, v podstatě o béčko). Za deset let si na film nikdo ani nevzpomene. Narozdíl třeba od takového Matrixu, který kromě inovativního kabátu ve své době přinesl i relativně inovativní obsah a především styl. Tady se mi styl mísí s touhou udělat něco zásadního, která se ale snaží zavděčit středoproudu (i když zahaleného do "pohádkové" budoucnosti). Jinak ale spokojenost a víceméně splněné očekávání. Bavil jsem se. Ale nebýt na tom v Imaxu, nevím nevím (možná by to 4* nebyly). (V podstatě souhlas s komentářem uživatele Hunt, DaViD´82) ___///___ Dnes 20.12. je Avatar 5. filmem v databázi, s čímž se definitivně nemůžu smířit a ubírám hvězdičku (srovnáním třeba s Kmotrem nebo Přeletem nad kukaččím hnízdem co do kinematografických kvalit (nikoliv pouze technických) mi přijde toho jako velkolepé nadhodnocení a vítězství komerčního a do jistého smyslu plytkého filmu nad komplexní kvalitou zmíněných snímků, které se nachází v nynějším žebříčku poblíž Avatara). Čeští diváci jsou často opravdu banda nekritických ovcí...
Carlitova cesta (1993)
Další gangsterská lahůdka do pokladnice tohoto žánru. Pacino opět úchvatný.