mArcElkrIz

Pro příznivce Syda Barretta naprosto nepostradatelná perla. Původní sound Pink Floyd a audio zpracování tripu, který byl tehdy nedílným prvkem k prožítí této hudby. Hudební složka nadčasová, vizualizace poplatná době a hudbě...pro nepřipraveného obdivovatele pozdějších pompézních kompozic s poselstvím asi bude tenhle trip těžko stravitelný. Já jsem nadšen.

Tak tahle hra na schovávanou byla opravdu podařená. I přesto, že je z filmu cítit občasný duch tv inscenací, neznamená to, že by byla jakkoli narušena skvěle vystavěná struktura gradujícího napětí. Od okamžiku, kdy vrah i s živým terčem zamířil do výškové budovy, bylo zřejmé, že půjde o hru na čas a na již zmíněnou schovávanou... Tenisky, dýchavičná vrahova postava, výtah, vylidněná budova a kanceláře v horním patře s neotvíratelnými okny. Opravdu napínavá záležitost.

Rozhodně zajímavý snímek. Na ploše 90 minut se podařilo udržet napětí vlastně takřka po celou dobu jen v interiérech. Zajímavý je nejen sám zločin, ale i způsob vyšetřování, jakým se detektiv dobere výsledku. Zařazení do žánru giallo je sice sporné, ale jak známo, hranice jsou od toho, aby se sem tam překročili... A klady, které mne nakonec přiměly hodnotit nad průměr? Opravdu rychlý začátek, kdy již během titulků sledujeme zločin. Vyšetřující Pier Paolo Capponi a jeho nestandartní postup. Podařené rozuzlení. A především závěrečný flashback.

Tleskám !!! Už první průjezd hlavní hrdinky silničním tunelem mi říkal, že tohle giallo bude opět z trochu jiného úhlu pohledu na tento žánr. Fulci překvapil už jen tím, že nad gore scény postavil samotnou mysterióznost příběhu. Žena trpící podivnou vidinou na jejím základě postupně rozplétá jedno hrůzné tajemství. Scénář skvěle drží po hromadě a jedna indície se vrství na druhou. Výborná kamera (obličeje, oči, interiéry - snad jen úvodní scéna pádu z útesu byla příliš umělá) a hudba, která dokonale koresponduje nejen s dějem, ale i zvoleným prostředím. Ba co víc - dokonce i herecké výkony jsou velmi realistické. A jedna věc, která mne potěšila maximálně - když už je zřejmé, kdo za celou hrůzou stojí a člověk si říká, že už děj bude jen pomalu dojíždět, přejde režisér od postupného vyšetřování k stupňujícímu se napětí a hrůze z nebezpečí. Velkou měrou tomu napomáhá využívání záběrů na detaily, či opakovaných záběrů po určité době - trochu jako návraty k motivům ve skladbách - stupňuje se tím napětí a neztrácí tempo. Tenhle film s radostí doporučím i přátelům, kteří zrovna tento žánr nemusí. Ještě jednou - tleskám !!!

Přiznám se, nalákala mne účast Darii. A pak už jsem čekal na trochu atmosféry, která až do konce snímku nepřišla. Zato mi párkrát cukalo v koutcích úst. A to mám pro daný styl slabost. Chtěl jsem dát jednu hvězdičku (kterou třeba jednou dám, až snímek klesne do rozumné barevné škály), ale v zájmu udržení smysluplnosti CSFD sahám k odpadu...

Nijak zásadní snímek pro daný žánr... V první třetině jsem opravdu jen čekal, co se přihodí, aby bylo giallo giallem. Ale krom muže se špatnou minulostí a milostných pletek se nic zásadního neděje...Dokonce ani nefunguje jakýkoli pokus režiséra diváka udržet v napětí, v očekávání, co přijde. Nevědět, kam tenhle snímek patří, asi bych ztratil naprosto pozornost a nijak pečlivě dál film nesledoval. Po půlce filmu se děj rozjíždí. Kdosi vraždí blondýny s modrýma očima. Pointa je vyvedená, ale bohužel špatný pocit z první půlky se do paměti vryl...Na tři hvězdičky zvedám pro dobrý námět a pro obsazení, které bylo opravdu dobré.

Sergio Martino opět nezklamal. Od jeho prvního snímku se těším na další filmové setkání a především na to, že rozuzlení nebude už od počátku jednoznačné. A tentokrát byla konstalace dokonalá. Nejen, že se do paměti vryla především estetická čistota snímku, ale skvělé obsazení v čele s Anitou Strindberg a Edwige Fenech (už tak nějak k Martineho giallům patří) a další Martinovský giallo aktér - charismatický Ivan Rassimov. A samozřejmě dokreslení atmosféry - Bruno Nicolai. A pak už začíná řádit tajemný vrah. A protože Martino do gialla rád propašovává velice rád i jiné prvky (psychedelie v Tutti i Colori del Buio) máme tu tentokrát jednoho z kmotrů tohoto žánru - Edgara Allana Poea a velmi volně použité motivy z jeho Černé kočky. A všechno se točí kolem spisovatele (Luigi Pistilli), který celou noc píše stále "jednu větu" (trochu jako Jack Torrance...) a jeho nádherné ženy (Anita Strindberg je zde naprosto ohromující). Pak tu máme zatraceně svůdnou neteř (Edwige Fenech) a tajemného cizince (Ivan Rassimov). A když už to vypadá, že víte, kudy Vás tentokrát SM vede, dojde k zvratu a teorie je pryč... Přiznám se, původně jsem chtěl dát za 4*, ale Anita to vytáhla na 5*

Miloval ženy, jejich půvab, alkohol mu nabízel zdroj inspirace i úniku. Věřil ve svoje umění. A najednou se vše hroutí... Mladí malíři jej označují za překonaného a nezajímavého, svět míří po spirále do zatáčky v níž se Anders Zorn necítí zrovna nejlépe. Na televizní snímek nadstandartní film. Střet starých a nových uměleckých směrů, střet staré a mladé generace. A s hroutícími se ideály se hroutí i osobní život. Ale silná duše se opět vztyčí a hrdě stojí navzdory všemu... Skvělé herecké výkony, dobrá kamera a především dobře napsaný scénář.

Není zločin jako zločin... Svědek nebo vrah? Sledujeme ,zpočátku vcelku banální, vyšetřování, vlastně jeden dlouhý výslech, během něhož se muž pevný v kramflecích, jehož svědectví nálezu mrtvoly díky všem nejasnostem časem změní svědka v podezřelého, stává ve finále další obětí... Komorní drama, které však neztrácí ani na chvilku napětí. Skvělý film, kde jsou drobné lži na úrovni zločinu a důvěra, víra a smysl života konfrontovány s právem. Není zločin jako zločin...

Mistr hrůzy, spojen s bytovou jednotkou... Jeho tři dokonalé snímky na poli mysteriózních snímků koketujících s hororovým žánrem se vždy točí kolem bytů. Rosemary, Tenant a první z této bytové trilogie - Repulsion. Ve všech se setkáváme s hlavními hrdiny, kteří v místě, které by pro jiné znamenalo oázu klidu v každodenním shonu a světě plném nebezpečí, naopak cítí sílící nepopsatelnou hrůzu a svíravý pocit... Zdá se až neskutečně absurdní, že sám režisér byl odsouzen v nedávné době k "domácímu vězení".