Páně

Páně

Martin Šulc

okres Beroun


8 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Kmotr (1972)

    Není možné jej nemilovat. Jen opravdu hloupý by neviděl tu mistrovskou vášeň do něj vloženou. Každý záběr je prodchnut láskou k filmu a spolu s každou další silnou scénou, kterých je nepočítaně, vás vystřeluje na samotná nebesa filmového universa. Když se ponoříte do tohoto skvostu tak je to jako frčet na něčem opravdu silném, neb tělo pociťuje jen záchvaty slasti nad tím co mu oči servírují. Cit v každé vteřině, mocná síla dojmu z obrazového celku, to všechno v dokonalém souznění. Rodina, osud, láska, smrt. Vše navíc dozrává s každým shlédnutím víc a víc. Opravdový a jediný Movie Of Forever. Film který vám svojí závěrečnou scénou vžene slzy do očí a zároveň přivodí husí kůži. Dokonalost.

  • poster

    21 gramů (2003)

    Iñárritu vsadil na jedinečnost sobě vlastní a stvořil další navždy nezapomenutelné dílo. V určitém smyslu šel ještě dále než v případě Amores perros. Jeho filmům je třeba se věnovat na 150% pozornosti, jinak se kýžený efekt nedostaví. Tentokráte se totiž děj skládá dohromady ještě bizardněji, nežli je tomu u jeho prvotiny. Možná na mě působil trochu uhlazeněji, jako by se sice trochu vytratila syrovost a živočišnost Amores perros. Rukopis je však velice podobný a i tentokráte nás nechá nahlédnout až do morku kostí různých osudů, ale i našich vlastních duší. Přestože trochu dovádí svůj příběh někdy až do absurdních rovin, já mu to věřím. 21 Grams je film, který vám temně zatíží myšlení. Scéna kde si Benicio Del Toro vypaluje vytetovaný kříž na ruce je zničující. Alejandrovi tleskám, je to mistr nad mistry.

  • poster

    Amores perros - Láska je kurva (2000)

    Jedna z nejzdařilejších věcí, která kdy spatřila světlo světa. Alejandro González Iñárritu poskládal tuto svojí mozaiku nanejvýš interesantním a emocionálně zničujícím způsobem, až mi z toho běhal mráz po zádech. Svůj podíl na tom nepochybně má i dokonalý soundtrack. Velmi syrové a jde to hodně pod kůži. Největší sílu má asi povídka Beran a Maru, s jejím odzbrojujícím finále. Film který některým možná ukáže to co nechtějí vidět, mně však ukázal přesně to co jsem vidět chtěl: emoce, beznaděj, odcizení, negaci, bezmoc a trýzeň - prostě život. Zcela mě to naplnilo, dalo mi to víc než jsem kdy očekával. A mohu to znovu a znovu a znovu a znovu...

  • poster

    Requiem za sen (2000)

    Film, který člověka jako jsem já musel nevyhnutelně zasáhnout. Darren Aronofsky si dal skutečně záležet. Dokázal do příběhu nacpat neskutečné emoce a snad veškerou mizérii, která se jen v člověku může ukrývat. Není to složité, není to pseudo ani post a právě proto je to tak citově odzbrojující a zničující. Po zhlédnutí jsem prostě zůstal paralyzován v nejhlubším zmaru. Tohle se tedy povedlo. Skvělá práce s obrazem a zvukem, skvělá hudba. Toto vše jen za jediným účelem a to ukázat nám všem jakýsi náhled do trýznivého světa, který je kolem nás. Je třeba to vidět. Já jsem si smlsnul, protože tohle je styl, který ke mě promlouvá. Film ze kterého mrazí.

  • poster

    Interstellar (2014)

    Velký přesah do mých niterných zákoutí se Nolanovi povedl, převeliký. Tím jak mohutně vyhrává na rodinnou, ale i osudovou notu, si mě získal bezezbytku. Komorní úvod jako by předznačoval tu emocionální bouři, která musí nevyhnutelně nastat a ona nastane a vy to víte, celou dobu to víte. A přitom stačilo tak málo, nepřehánět to s pixely a nechat průchod oné svým způsobem poeticky ztvárněné kráse. To vše Nolan s týmem zvládl na jedničku a já si to mohl vychutnat v plné nahotě i (ne)dokonalosti. Ano, Interstellar má své momenty (a bylo hned jasné které), kteréžto budou vodou na lopatky mlýna posměváčkům a rýpalům. Jenže já jsem odcházel zamlký a natolik naplněný ohromujícím zážitkem, že se mi něco takového nestalo už mnoho let. V tomto směru se co se mé osoby týče dotknul Nolan téměř absolutního nebe. Navrch si přidejte úžasný, netradiční, a s důrazem na varhany stvořený soundtrack a je tu ultimátní zážitek nad zážitky. Neskutečně "filmový" film.

  • poster

    Oddělen (2011)

    Zhlédnout Detachment bylo jako najít v sejfu zapadlý poklad o kterém víte, že tam někde na dně na vás čeká a podvědomně se na něj neustále těšíte. Jsem opravdu moc rád, že neustále vznikají filmy, které mi přináší pocit absolutního prožitku bez jakýchkoliv kompromisů. Že vznikají filmy u kterých mám pocit, že jsem to vlastně já kdo je mocným činitelem rozhýbávajícím pochmurná kolesa oněch famózních snímků. Takovým dílem je i Detachment s jeho syrovým přístupem ke jsoucnu, přinášející nám neblahé tušení o tom, že život a to co nám žití přináší je naneštěstí přesně takové, jak je zde umně zobrazeno. O faktu, že smuténka Adrian Brody se se svým do pláče laděným gesichtem pro podobné snímky doslova narodil, není třeba nějak obšírně diskutovat. Ultimátní umělecký zážitek a doslova zběsilý útok na mojí skromnou TOPku!

  • poster

    Nepohodlný (2005)

    Nebudu již rozebírat to hlavní čím tento film je, totiž politicko-humanistickou agitkou, což je zde rozebráno v jiných komentářích již velmi hojně. Musím však upozornit na skvělou práci Fernanda Meirellese s postavami, kde vám Tessa zezačátku přijde jako nezralá a až příliš přímočará, živočišná bytost, jakoby naivně z jiného světa, aby se nakonec ukázalo jak hodně bylo vše jinak. Škoda jen, že Rachel Weisz nedostala více prostoru. Fiennes je jako Justin skvělý a jeho otevření očí a následné hledání vlastní spásy je kouzelné. Celý příběh působí velmi naléhavě a místy jistě i dojemně, ale především velice inteligentně. Fernando Meirelles zdá se disponuje velkým talentem, jeho rukopis se mi moc líbí. Zalahodila mi však i jemnocitná romantická linie, která jako tenká nit se táhne skrze celou stopáž.. Opravdu výsostně geniální záležitost.

  • poster

    Stud (2011)

    Je to o souznění, o souznění duše s filmem. Někdy ve filmu najdete to co jste viděli ve svých snech, někdy to co žijete když otevřete oči. Stud mi jako deprimující manifest odlidštění ukázal i mnohé střípky z mého vlastního života a to způsobem nanejvýš na kost jdoucím. McQueen je mistrem v audiovizuálním vyjádření o tom není pochyb, ale o to víc překvapující je, že jsem ho shledal i mistrem psychologem a vypravěčem. Jeho scény na vás dolehnou všeznázorňující naléhavostí a kolena se až podlamují jak drtivou silou působí. A tak jsem se nechal mocně unést touto esencí prázdnoty a po skončení jsem jen nevěřícně pomrkával. Protože je to i moje neschopnost, protože je to i moje frustrace, protože je to i moje selhání. Mrazivé, syrové, úchvatné.

  • poster

    Wrestler (2008)

    Darren mě tentokrát přeci jen překvapil. Ubral (v jeho případě však geniální) klišé, anuloval stylizaci i patos a neservíroval nám syrovou dojížděčku jednoho života v tradičně na kost jdoucím provedení. Z trademarků zůstal především skvělý cit pro obraz a detail a nepochybně také schopnost podat příběh nadmíru odrovnávajícím způsobem, srdceryvně přímočarým. Perfektní obsazení Mickeyho Rourka podtrhlo režisérovu genialitu a chtěnost určitého záměru s jakým byl Wrestler natočen. Tentokráte je absolutně vynecháno jakékoliv přespřílišné citové vydírání. Zůstal jenom syrově odzbrojující příběh o marné snaze se vymanit z něčeho co už příliš pohltilo váš život. Příběh o tom, že za život v jakékoliv formě se prostě platí. A pokud si někdo bral od žití příliš, později zaplatí třeba trvalou ztrátou svých blízkých, nebo životem samotným. Darren Aronovsky stvořil po Rekviemu za sen a Fontáně spíše komornější film, avšak minimálně stejně dechberoucí.

  • poster

    Brazil (1985)

    Připadal jsem si jako bych si něco šlehnul. Nemohl jsem se odtrhnout od tohoto díla jakožto od jednoho z nejoriginálnějších co jsem kdy zhlédl. Tak neotřelé vizualizace se hned tak nevidí. Neuvěřitelný svět a tak trochu Kafkovská atmosféra společně působí skutečně jako jakási droga. Svět plný různých potrubí, kolektorů a velmi netradičních staveb. Terry opravdu stvořil něco, co v historii filmu snad nemá konkurenci. Toto všechno mě při sledování naplňuje jakýmsi slastným pocitem. No a ty snové pasáže, nejlepší co jsem kdy viděl. Rozhodně lze jen doporučit, je to naprostá jízda a to včetně hudby a titulní zažírací melodie. Co naprostá, absolutní! Nechte se nést na křídlech geniálního humoru a neméně dokonalých scén a dialogů. Tohle se musí a to tak, že povinně.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace