nigga

Další naprostá vizuální a hudební pecka (ten řezavej riff je boží), to ladění do červené a bíle se mi dost líbilo a ty vykřeněný roztleskávačky jsou ďábelský :-D. 100%

Náhodou fajn nostalgie, ať už člověk chce nebo ne, spoustu těch songů mám zaryto v paměti (škoda, že asi jejich nejlepší Viva forever nezazní a kdosi trefně poznamenal, že Too Much by byl fajn Bond song ) a hlavně málo která dívčí popová skupina byla tak špici, naštěstí se rozpadli dřív než začali lézt úplně na nervy. Především jsou pořád ty holky erektivní a každá úplně jiným způsobem (Emma je ultra roztomilá, Victoria ta atraktivní femme fatale, Mel B ta exotika, Mel C zas fitness girl a Geri jsem prostě pro ty její ohnivě rudé vlasy jako malý začínající masturbující chlapeček zbožňoval nejvíc). Spolu s Backstreet Boys vlastně nic nezávadnýho, co nám popová 90. léta přinesla, a myslím, že byly holky ještě čistý, žádné tetování. 70%

Fakt pecka, kdo by to čekal. Ritchie naštěstí pořád nezapomněl na svůj agresivní styl, sere na solidní vyprávění a drtí to do díváka opravdu s totálním nasazením a překvapivě to funguje. Very good a výborný soundtrack. 90%

Podobně jako u předchozích dvou filmů Liebesmana (Světová Invaze, Hněv Titánů) mě i želváci zas tolik nenasrali. Prostě jednoduše taková plytká jednohubka, která v ničem moc extra nefunguje, ale na ty necelé 2 hodinky v pohodě zabaví, sice po skončení v hlavě nic moc nezůstane, ale ono je to vlastně úplně jedno. 60%

Epické, po pěti minutách jsem byl vtáhnut a nepustilo mě to až do maniakálního konce aneb Snyder (tentokrát myslím, že úplně bez zpomalovaček) vrátil Supermanovi status „otec všech superhrdinů“ tzn. pěstní bitka s ním = 50 zřícených mrakodrapů. Není to sice úplně dokonalý film, ale to asi opravdu se Supermanem jako postavou natočit ani nejde. 90%

Na podruhé opravdu ještě lepší, oproti výrazně dětinské adaptaci z roku 1995 (i když i ta má něco do sebe, hlavně v oblasti výpravy) je film takový, jak by měla dobrá adaptace dnes už legendárního komiksu vypadat, hlavně samotný Dredd tu působí věrně, prostě macho psychopat, kterého drží na uzdě zákon, a tak to má být. (a taky tu ještě zopakuju, že scénář Dredda vznikl dřív než Raidu) 80%

Všechno co chybělo minulý rok ve Fighterovi, má Warrior. 100%

Docela zábavná jednohubka, která ale vyšumí zatraceně rychle, den po shlédnutí si nepamatuju skoro nic a pokud jo, tak si nejsem jistý, jestli to nejsou scény z jedničky. 60%

Podobně jako např. u Kubrickovy Vesmírné Odysey oceňuju na Stromu Života obrazovou a hudební složku, to je prostě nádhera sledovat, to jak Malick (nebo spíš jeho kameraman) komponuje jednotlivé záběry a hladce jezdí po okolí a zabírá třeba jenom obyčejné hraní dětí, to je vážně slast, ale holt nejsem asi ten správný divák na podobně osobité art-filmy, možná nějak chápu tu filosofii a intelektuálno (ale jistý si vším nejsem), ale celkově mě ta poetika hlavně v první polovině a poslední třetině tak nějak ubíjela a často jsem se přistih, že jsem myšlenkami jinde, ty 2 hodiny byly na mě prostě moc (podobně právě jako u té Vesmírné odysey). Herci hrají výborně, ale osobně mi to nic nedává a nemám potřebu to nikdy vidět znova. V některých momentech uznávám, ale celkově neberu. 50%

Obrovská škoda, jeden z mála remaků na který jsem se opravdu těšil a nakonec z toho vzejde jen taková vykastrovaná nuda, proč to jen nerežíroval nějakej řezník například Alexandre Aja? Ach Jo… 20%