Brasi

Ženská smyslnost nástrojem ďábla, ďábel nástrojem církve potažmo samotného náboženství, tvorba dogmat potom výsadou mocných. Vyšperkovaná perverze postavená na piedestal. Uctívaná a vzývaná. Blahořečený überfetišismus. Zkaženost zaštiťující se nevinností. Lidé nástroji jiných lidí. Zavržený člověk dokonalým obrazem a zároveň obžalobou zhrzeného Boha. Zázrak stvoření kolektivním majetkem. Jenom rodiče se až podezřele často ocitají mimo hru. Zhruba tohle jsem si tu našel já. Ačkoliv na jaké straně opony stojím si ještě nějakou dobu tvrdit netroufnu. A co vy? Věděli jste na konci, zdali se uklánět, anebo tleskat?

Ke čtvrtý hvězdičce mi stačí jenom to, že mraky odtáhly... :)

Jak bych tomu vůbec mohl dát míň?

O co je člověk konzumující maso lepší než řezník, jenž zvíře v maso se stvrzující platností promění? Lidé dělající za nás špinavou práci se nám hnusí. Zvířata při lovu obdivujeme. Osobně jenom doufám, že všichni zde komentující do jednoho by byli schopni pro záchranu života svého nebo záchranu života jiného člověka zvíře zabít. Záběry to jsou opravdu nepříjemný, a já jsem upřímně rád za to, že se k jatkám nemusím ani přiblížit, a že je to záznam reality 60 let staré.

Jak vyřešit rozpor mezi naprosto úžasnými osmi minutami a jedním pomrveným koncem?

Dokonalá reklama na vodu a hravost, k níž z podstaty vybízí. Nedá mi to, abych taky nezmínil perfektní (Nymanovsky klasicky pohlcující) hudbu. Jdu si zaplavat. :)

Průměrný hodnocení pro ani zdaleka ne průměrnej film se stopáží tak napálenou, že jsem ho (hodně netypicky) viděl nadvakrát. Úvodní titulky mě vystřelily slušně vysoko jenom proto, aby mě film za nepatrnou chvíli poslal k zemi a do cíle mě, bezvládnýho, musel doslova dovlíct. Takhle nějak vypadá film, který neodhadne svojí dávku. edit: Navzdory včerejším pocitům mi dneska došlo, že se mi to nelíbilo ani dost málo a s hodnocením tedy jdu dolů.

Film, jehož první polovinu do detailu odhadne moje dvanáctiletá sestřenice dvě minuty po začátku a tu druhou slepíme dohromady dvě minuty potom, co se do ní přehoupne, si víc jak 2* nezaslouží. A vzhledem k tomu, že mě fotbal více-méně míjí nad jednu nepůjdu.

Chladny a neosobni. Tri pribehy, dva zajimave, pouze jeden me jakztakz vzal a ani jeden z nich nedostane dostatecny prostor k vlastni vypovedi. A nakonec se necekane protnou se stejne tak necekanym vyustenim, ve filmovem svete tak neobvyklym. Obrovsky zklamani. A to bych ani nerekl, ze jsem od toho cekal nejak prilis.

Velice aktualni tema (poslednich nekolik desitek let :) ve Statech: skolstvi. S cim mam zase problem je forma - vypomuzu si proflaklymi (natolik proflaklymi, az se stydim :) frazemi: "Vsichni nemuzi byt vitezi." a "Bez porazenych neni vitezu." O americkym skolstvi toho zase tolik nevim, ale myslim, ze jako u nas plati, ze skola by mela byt az na druhem miste. Prvotne by vse melo zacinat u rodicu. Ale zase je pravda, ze jsem nikdy nechodil do skoly, kde decka pri vstupu vytaji ramy na detekovani zbrani, cas od casu do skoly vtrhnou polisi a hledaji drogy, a kde (podle fakt uvedenych v dokumentu je situace s uciteli opravdu minimalne zarazejici; v zemi, kde jsou skoro vsichni v zamestani osobne zodpovedni za to, ze ho spravne vykonavaji si ucitel muze delat takrka co se mu zachce!?) je kvalita ucitelu na vetsine statnich skol tristni, takze tezko z moji pozice hodnotit. Uplne na zaver jsem si pro osobni srovnani CR vs. US spocital, ze me ucilo zhruba tricet ucitelu, pricemz o dostatecnym osobnim a profesnim umu, potazmo motivaci jsem presvedcen u peti z nich. Cca jeden ze sesti taky neni zrovna presvedcivy cislo. Ono tema skolstvi asi nebude aktualni pouze v US.