Brasi

Divná forma a iritující hudba plus (tím špatným způsobem) šokující konec...(výjimečně) s potěšením střílím odpad!. Koly: Jasně, argumentovat minulostí v diskusi o přítomnosti dává smysl.

Jsou tři a jedna hra. Jeden hraje jako o život, druhý je slastně obehráván, zatímco ať už si třetí myslí cokoliv, náleží mu zrovna sedadlo v hledišti. A přisoudí-li ve své domýšlivosti divák hlavní roli sám sobě, zpravidla to mívá na předváděné divadlo fatální důsledky.

Strašná věc na tomhle snímku je, že v nejmenším nepřehání. Nic si nepřibarvuje, nic si nevymýšlí. Naopak zjevně ví, o čem vypráví, a o čem chce vypovědět. I proto mu nedělá nejmenší problém vtáhnout vás k sobě do neveselého světa o dvou barvách. Skleníková scéna se pak dotkne nejenom lidí, kteří už ze svého okolí nějakou zkušenost se závislostí na alkoholu mají. Aspoň já si na ni vzpomenu, až si příště budu chtít dát o drink dva více než obvykle.

Všechno je (tu) o sexu. A když už obrovskou náhodou ne, stejně pak hraje hlavní roli prso a penis na x způsobů. :) Vypointovaný je to fakt skvěle. Neřekl bych, že si vzpomínám na nějaký film, kde bych se celkem vzato u němý scény tak moc a hlavně od srdce zasmál. :)

Ke zhlédnutí na youtube.

Rána v podobě mámy umírající na rakovinu pořádně otřese i s vyzrálým člověkem. Co teprve, když jste čerstvá teenagerka, zrovna si začínávající zlehka osahávat život vně rodinné bubliny? To už může pomoct jedině spřízněná duše vtělená do protřelé kamarádky, která pro vás nemá jenom flašku alkoholu a pozvánku na každou párty v okolí, ale taky porci pochopení a vřelé objetí. A tak je dobře, že si film (skoro) neklade větší ambice než detailně a z mnoha úhlů zkoumat účes hlavní hrdinky a navrch přidá i několik úsměvných scén. PS: Ještě dva týdny zpátky jsem snad ani netušil, že něco takovýho existuje, ale teď to slyším možná na každým kroku - "míček-míček-míček"...kdo ví, ví. :)

Na to, abych se díval, jak se dospělí chovají jako děti si nemusím pouštět film. Tuplem ne skoro dvouhodinovej.

Z Code 46 si budu pamatovat dvě věci. Kameru a ÓeSTéčko. A jelikož jedna a jedna jsou dvě... Ačkoliv mi možná v paměti ještě utkví ostříhaná Samantha Morton a... Ale ne, matika mi už dlouho nejde, nebudu to komplikovat. Ty dvě tomu sedí.

"Well, you learn to accept things when you're on a run. If fate makes you motorcycle...you become a motorcycle." Nářez. :D Za ústřední melodii od Yaz (kterou jsem shodou okolností poslouchal asi před třičtvrtě hodinou) hvězda navíc. :)

O stupeň působivější než Blood of the Beasts ze 49', kde chování lidí pracujících na jatkách bylo alespoň strojový, kdežto tady se chovají vyloženě zle. Přesto to na mě tak trochu působí jako sestřih z těch nejhorších videí, který se už dlouhý roky válejí na youtube a věřím, že to lze těžko vydávat za celosvětový standard. Že jsme zvířata roztřídili do škatulek podle jejich užitkový hodnoty, "povýšili" jejich chov na průmysl a naše strava může pocházet i z obrovskýho hnusu se popřít nedá, stejně tak nejdou zavírat oči před tím, že spotřeba masa v rámci západní společnosti je značně přehnaná, ale nemůžu se tvářit, že lze někoho/něco humánně zbavit života. To je nebetyčnej oxymorón. Pokud jíte maso, tak se smiřte s tím, že je to jídlo zaplacený smrtí a dohromady je, myslím, snad i docela jedno, jestli jste se zvířetem každý odpoledne kopyto v ruce běhali po louce, když jsme jeho existenci i tak vtiskli jediný účel...