Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (118)

plakát

Takoví normální zabijáci (1994) 

Už je to nějaká doba, co jsem si s filmem naposledy takhle rozuměl. Až skoro začínám mít strach, jestli taky nejsem sociopat s kriminálními sklony beztrestně běhající po světě. :)

plakát

Jak jsem poznal vaši matku (2005) (seriál) 

Zvažoval jsem to celou pátou sérii a nakonec její poslední díl mi dal rozhřešení. Ať už Vesmír chce, nebo nechce, konečně jsem dospěl do bodu, kdy jsem připravenej vidět, že z famózních výšin prvních třech sérií se HIMYM dokodrcal až k hranicím podprůměrnosti, trapnosti a seberuinování, a co víc, v nemálo případech je v pátý sérii bezostyšně překročil. A nezachrání to ani S05E24 hrající podle starých dobrých not. Proto snižuji hodnocení na čtyři hvězdy, i když zmiňovaný první tři série budou v mý topce nadále zapsány a se sledováním končím, abych případně nemusel jít ještě níž. 25.5. 2010

plakát

LSD: Insight or Insanity? (1967) odpad!

Tenhle kraťas je asi tak "dokumentární" jako pověstný Der Ewige Jude Fritze Hipplera.

plakát

Warriors (1979) 

Dlouho jsem The Warriors měl na disku a ne a ne se k nim dostat. A asi tak stejně dlouhou dobu jsem neviděl film, kterej by mě takhle bavil. Tenhle baví především a baví skoro na výbornou. Škoda jen, že mě nebavil v nějakým menším kině v NY, možná i s trouchou cigaretovýho kouře tetelícího se pod stropem. Ale tý správný atmosféře, která by se mimochodem opravdu dala vyvážet ve velkym do spousty jinejch (rádoby)špinavejch filmů, se skoro podařilo mi to nakecat. A stejně tak se mi snaží našeptat, abych tu jednu hvězdu do plnýho počtu přihodil. Nu, uvidíme... :)

plakát

Anička s lískovými oříšky (1993) (TV film) 

Z dnešního pohledu objektivně tak na tři, ale kolik pohádek vás jako malý děti pronásledovalo ve snech, kde se ještě porůznu deformovaly a vznikaly z nich tak tripy o působivých rozměrech? Snad nejzáhadnější pohádka mýho dětství, která mě svojí tajemností úspěšně vábila na ty temnější pláně fantazie. A mimochodem skutečná - novodobě neslazená - pohádka.

plakát

Zajícův rok (1977) 

Jeden každý ve své cele. Je asi zřejmé, že zdaleka nestavíme klece jenom pro zvířata, naopak - čím dál tím víc do jedné, obrovské, uzavíráme sami sebe. Ačkoliv - směřovala naše společnost vůbec kdy k něčemu jinému? Je tedy na místě ptát se, jdeme-li správnou cestou? A opravdu už jedinec nemůže uniknout jinak než definitivním útěkem, stávaje se tak vyděděncem zhrzené společnosti? Nakonec lidská bytost ve své smrtelnosti nemá sama pro sebe žádný význam. Snad proto pochybuje, a snad proto jsou její pochyby oprávněné. Divoké zvíře patří do přírody. Kam však náleží člověk?

plakát

Battlestar Galactica (2004) (seriál) 

Naprosto souhlasím s komentářem berg(a).12. Seriál na mě působil stejně. Dodal bych snad jenom: Fuck the "frack"! - tohle slovo mi lezlo na nervy úplně neskutečně. A ještě snad, že tolik Johanek z Arku (bez rozdílu pohlaví) jsem pohromadě ještě neviděl.

plakát

Pán much (1990) 

Solidní jedna hvězdička. (;D) Být to určený pro dospívající na počátku puberty, dal bych možná i tři. Ale snad si nikdo nemyslí, že dospělýho člověka chytne na takhle ubohou návnadu (zjevně myslí a očividně - dle hodnocení - to i podle záměru funguje). Když vynechám pointu, která v týhle době (a bezpochyby i před těmi dvaceti lety, kdy byl tento remake natočen) neoslní ani ansámbl zaplivaný putyky u železniční stanice v Ratibořicích, dostanu se k totálnímu vypravěčskému selhávání po celých devadesát minut a naprosto nevěrohodnému vývoji postav. Že mi čtyřhvězdičkovej film "vysvětlí" celý svoje budoucí směřování na základě jedný jakože přelomový, přitom však naprosto obyčejný, ničím výjimečný scény, a že i nadále se motivace všech zúčastněných odvíjí od toho, jak se zrovna vyspí, tak tohle prostě neberu. Nuda bez záblesku napětí, a co hůř: vzbuzující nulový emoce.

plakát

Dvouproudá asfaltka (1971) 

Divný, lidi. Divný lidi. Ale dneska už se taky člověk předním sklem jen tak neproletí. Všechno má něco. A tihle ať klidně jedou dál. Nebudou mi chybět. I když kdoví? Možná po nich něco zůstane.