Kryšpín

V podstatě animovaný film, který je udělán nejjednodušeji, jak jen to šlo (v jednoduchosti je krása a v telling lies to platí dvojnásob). A to je na tom tak úchvatný. Člověk slyší pomocí telefonu lži, ale bíle znázorněné titulky ukazují skutečnou pravdu, která je velmi komická a někdy šokující. Tento kraťas je součástí filmu Cinema16 o kterém jsem s už zmínil a tento snímek patří mezi ty nejlepší z nich.

Jde o sbírku šestnácti krátkometrážních, studentských filmů od Britských režisérů (Ridley Scott - boy and bycikle, Lynne Ramsay, Christopher Nolan - Doodlebug, Toby MacDonald, Mike Leigh - Short & Curlies, Asif Kapadia - The Sheep thief, Tom Guard, Peter Greenaway - Dear phone, Jim Gillespie, Stephen Daldry, Martin Parr - UK images, Simon ellis - Telling lies). Bohužel se mi podařilo sehnat jen nějáké, tak hodnocení patří jim. Přesto, k tomu něco musím říct. Je zajímavé sledovat jejich díla, které je v podstatě dala na vrchol. Když to porovnám s jejich tvorbou současnosti, jde o velmi zajímavou změnu.

Na tomhle seriálu se mi líbí, že když se začnu na něj dívat. Už od něj nedokážu odtrhnout oči. Ať se snažím sebevíc, vždy musím dokoukat do konce, protože nevím jak se bude díl dál a dál rozvíjet a hlavně s jakou pointou skončí. Nečekané zvraty nad kterými vám bude hlava stát všude kolem.

Dokument o skvělém filmaři Colinu McKenziem. Takovou dráhu bych chtěl mít. Chtěl bych být tvůrcem prvního černobílého zvukového filmu (ale ne v čínštině a pokud ani, tak jednoduše vytvořit titulky) vyrobeného z emulze bílku, chtěl bych být tvůrcem barevného filmu (ale ne pornografického), chtěl bych natočit biblický velkofilm ve Stylu Cecila B. De Milla ještě před Cecilem B. De Millem. Vyrobit první pojízdnou kameru a natočit vlstní smrt ať se stanu uznávaným režisérem. Já miluji fiktivní dokumenty (This is spoinal tap, Ropáci, Záhada Blair witch, Zelig a zde připomínaný Jára Cimrman), je v nich něco poutavého a proto i zaslouží vlastní titul "fiktivní dokument" a většina z nich díky tomu bude zapsna do dějin tak i do historie filmové.

Spike Lee a jeho další klasicý film zobrazující život američanů (často dealerů drog). Přesto, že tento film měl šíleně pomalé tempo, tak jsem si ho hned na konci filmu oblíbil, ale spíš to bude kvůli mému oblíbenému herci Edwardu Nortonovi, kterej zase podal skvělý výkon jako v každém z jeho filmů ve kterých hrál. Nedokážu si představit, že by ve 25ti hodinách hrál někdo jinej Montyho. Všichni si vychvalují scénu u zrcadla a jáse k nim nejspíš taky přidám. Zkusil jsem si to sám, ale není to tak dokonalý jako ve filmu :o). Je to jeden z těch filmů, kdy se musíte vcítit do role hlavního hrdiny a prožívat to na vlstní kůži a takových filmů je malé množství. A musíte si zkusit přečíst také knížku která byla předlohou.

Na tento film jsem se chtěl kouknout jen kvůli tomu, že v televizi zrovna nic pořádného nedávali (jako obvykle :o)) a já se šíleně nudil. Takže jsem si vybral tohle. Naštěstí jsem neudělal chybu a neusnul jsem u toho, když to dávali tak pozdě. Spike Lee se asi v režírování filmů nezmění. Pokaždé když uvidím nějáký jeho film poznám, že to dělal zrovna on. Jeho barevnost obrazu a střihová práce je na první pohled poznat. Já toho nelituji a ani on nemusí. Díky tomu mám rád jeho filmy i samotného Spika. Jeho dramata prostě musí milovat každý, protože zobrazují život američanů v jakémkoliv světle a z jakéhokoliv úhlu.

Předtím, než jsem Dotek zla viděl, jsem měl možnost shlédnout jen Občana Kane. Takovou změnu Orsona Wellese jsem jakživ neviděl. Je troušku tluštní, ale to neubírá vůbec na originalitě filmu. Spíše naopak, každý záběr s ním je výtečný a já měl možnost zase po dlouhé době vidět film-noir a ještě ke všemu s tak vyníkajícími herci, které se tam objevili. Film noir je kapitola sama o sobě a tak je zbytečný komentovat, že je to vizuálně dokonalý skvost.

Ještě před shlédnutím jsem myslel, že mi Kauffman ukradl námět a částečně i scénář. Ale potom, začal jsem se tak omlouvat Charliemu, jak jen to šlo. Protože na tenhle film je i můj scénář krátkej. Někdy jsem byl opravdu moc zmatenej co se děje, taková moje schizofrenie :o). A to znamená, že každý musí tento film shlédnout vícekrát. A nejen kvůli zmatenému Jimovi, ale aby odhalil všechny detaily, které nebyly poprvé zaregistrovány. Jen mě trošku mátla Mary (Jane) ze Spider-mana. :o) Všichni říkají: Jo Kaufman je dobrej, ale myslím že by si i titul "dobrej" zasloužil režisér tohoto snímku Michel Gondry, protože nebýt jeho, neviděli bychom perfektně osvětlené tváře kuželem světla. A co Jim Carrey a jeho gesta, kterými je nezapomenutelný (nečekejte jich plno jako v Masce nebo v Ace Venturovi). Je prostě mnoho důvodů jít na tento film a zapamatovat si ho. Ale zásadně NEMAZAT z paměti. ;o)

Sousedské vztahy v pěkně animované podobě. Přesné znázornění co by člověk dokázal udělat kvůli věci (kytce), která je přesně v přítmí mezi sousedy. A výborné zobrazení rostoucího násilí přímo na hercích. Mám rád tyhle animáky, protože ukazují co člověk těžkého dokáže vytvořit. U nás se to velmi podobá filmu mrtvý les, který vytvořili Tomáš Hanák a Bohdan Sláma.

Oliver Stone natáčí filmy, které hýbou světem. Je o událostech, které hýbou námi. Udělá nám obraz, jak to bylo a jak to je. Ani se nedivím, že se vrhnul na film Comandate s Fidelem Castrem. Snažil se být co nejvíc realisický a to dokázal skutečnýma záběry, které se ve filmu vyskytli, včetně Zapruderova snímku. A jak Costner rozebírá magickou kulku, jsem viděl přesně hodinovej dokument o téhle magické kulce s rozborem, tak jak má být. Šlo mi o ten zbytek, který jsem si do poslední minuty vychutnával a potom jsem se divil, že je pozdě večer. Člověk nemusí litovat toho, že obětoval tak dlouhej čas svého života tomuto filmu a mohl se v klidu dívát na JFK.