Sykon

Většina japonských seriálů které jsem viděl, jako třeba Priceless nebo Binbo dansi,se problematice peněz a chudoby věnují ze zcela jiného úhlu. Prostě tvrdě pracuj, a ono se ti to vyplatí. Tento seriál ovšem jde diametrálně odlišnou cestou, a právě proto dávám lehce nadhodnocené 4*. Příběhová originalita a výborný herecký výkon hlavního hrdiny je totiž v tomto případě zaplacena až přílišným opakováním scén s Futariho psychopatickými výlevy, na druhé straně pak nevěrohodnými postavami dcer loďařského magnáta a celkově trochu řidším dějem. Velmi nápaditá byla i náplň posledního dílu.

Největší předností tohoto seriálu je propracovaný příběh. Triková, a chvílemi možná i herecká, stránka seriálu je o něco horší, ovšem v tomto typu seriálu to není zásadní problém. Ovšem ta hutná atmosféra přebíjí všechny nedostatky. Líbil se mi i konec, ovšem jeho vysvětlení až tak moc ne - mám prostě pocit, že kdyby se v tom někdo rýpal, našel by pár nesrovnalostí. Proto po dlouhé době zvažování dám "jen" 4*, ovšem velmi silné a s klidným svědomím tento seriál můžu jen doporučit.

Předělávka osmdesátkového filmu mě překvapila tím, že se na to kupodivu dalo i koukat, rozhodně jsem čekal větší provar. Z filmu zmizely nešvary filmů z osmdesátých let, a byly nahrazeny těmi současnými. Tím nejmarkantnějším asi je, že navzdory názvu se hlavní protagonista, který si tentokrát opravdu zaslouží označení "kid", učí kung-fu, namísto karate. A ani se ho neučí v bývalém středu světa osmdesátých let - USA, ale sám aktivně přijíždí do světa, který se ujímá vlády právě teď - ČLR. Příběh jako takový se nijak zvlášť nezměnil, něco bylo lepší, něco horší než v původním filmu. Co mi trochu vadilo, byla možná paradoxně snaha o strašně "cool look" těch soubojů. Těm dětem bylo 12 a rvali se jak profesionální bojovníci na vrcholu kariéry. Mladý Smith byl v tomto filmu dobrý, jen jsem se ještě nerozhodl, jestli tak umí hrát, nebo je takový fracek. Jackie Chan mě v tomto filmu vyloženě potěšil, je v roli uměřené jeho věku, ale i tady dokazuje, že ještě do starého železa nepatří.

Chvíli jsem váhal nad odpadem, protože tak nesympatickou postavu jakou je v tomto díle Daniel jsem dlouho nikde neviděl. Nakonec se smiluju a kvůli těm krásným bonsajím dám jednu hvězdu, s odřenýma ušima. A nesmím přemýšlet nad tím stupidním scénářem nebo směšnými záporáky, jinak si to ještě rozmyslím.

Slabší než jednička, ale vítám větší zaostření na pana Miyagiho, ne jen na toho ukecaného amerického teenagera.

Už si ani nevzpomínám, jestli jsem tento film viděl i v dobách jeho největší popularity. Pokud ano, už tehdy asi nijak zvlášť velký dojem neudělal a proto dnes pro mě nemá ani žádnou sentimentální hodnotu. A český dabing dojem jen snižuje.

Wreck-it Ralph mě příjemně překvapil. Na film s ratingem PG jsem se bavil a přestože byl místy dětský až moc (Sugar Rush), tak celkově až tak dětsky nepůsobí. Osobně si myslím, že z daného námětu a v rámci daných kritérií (PG rating) autoři vykřesali maximum.

Bylo zase jednou fajn vidět Park Shin Hye v sympatické roli. Celkově je to nenáročný, krátký, příjemný a trochu předvídatelný snímek.

Nerad to říkám, ale Matsuda Shota tuhle roli brát neměl. Afro Tanaka se totiž svým tvůrcům příliš nepovedl. Podle prvních informací o filmu, traileru, názvu a koneckonců i plakátu jsem čekal šílenou komedii, ve své podstatě strašnou blbost, ale alespoň s originálním námětem a vtipnou. Bohužel, ještě dlouho po skončení filmu jsem ale přemýšlel, o čem že vlastně měl být. Komedie to rozhodně není, protože jsem se nezasmál snad ani jednou. Ani romantický film to není. Takže zbývá.... film o přátelství? To by i šlo, jen kdybychom se o těch kamarádech dozvěděli i něco víc, než jejich pubertální představu o tom co budou v dospělosti dělat a jejich skutečné povolání po pár letech. Každopádně nejvíc jsem zklamaný promarněným komediálním potenciálem toho afra.

Tenhle seriál na mě učinil dojem především tím, že takhle pitomé úmrtí/skoro úmrtí jsem snad ještě nikde neviděl. A tady hned dvakrát... Jinak je to snad až nevídaně ubrečený slepenec nelogického chování hlavních postav a všemožných korejských klišé. A i když se sem tam rýsovala šance na trochu pozměněný recept, nakonec se nic originálního nestalo. Ke konci vlastně tak trochu ano, ale nechce se mi věřit, že to bylo míněno vážně. I díky tomu mi trvalo asi dva roky, než jsem se odhodlal to dokoukat. Takhle udělané revenge drama holt není pro mě.