Trochu příliš zidealizované a zjednodušené, ale přece jen ne úplně černobílé :-) a na svou dobu nadprůměrné. Vždycky jsem se těšila na skupinu pronásledovatelů, která se opravdu nepřetrhla.
Myslím, že Martin Scorsese ví, že ty filmy, které točí teď, jsou ty nejdůležitější, protože už jich moc nenatočí. Na tomhle filmu možná není nic výjimečného, ale je to pocta příběhům, filmům, lidem nadšeným pro filmy, sny a příběhy, knihám a dětem, natočená tak, že vhání slzy do očí. A to stačí.
"Vždyť je to marné, co jste dlužny plaťte a pod nohy svých mužů svoje ruce klaďte. Když mému muži se ta služba hodí - zde je má ruka, nechať po ní chodí." Tohle není žádné zkrocení, tohle je láska v té nejhezčí fázi. Vždyť kdo vlastně na tom sňatku vydělal a kdo by měl splácet dluh? Však ono to Katku přejde. Když jsem byla malá, hrozně se mi tenhle film líbil. Viděla jsem v něm takovou Shakespearovu verzi Pyšné princezny. Teď oceňuju hlavně kostýmy a atmosféru. Elizabeth byla sice opravdu nádherná, ale byla už na Kateřinu dost stará a bylo to vidět.
Tak já jsem teda to vaše Firefly neviděla a tenhle film mi nepřipadal nijak výjimečný. Dobrý sci-fi, kapitán Reynolds takový nový Han Solo, ale nevidím v tom nic převratného. Sawy mě nutil se soustředit, ale on Firefly viděl, takže zřejmě prozřel a já teda ne. Asi mě zmlátí.
Jeden z 1001 filmů, které když uvidíte, budete rádi, že nezemřete. Ale teď vážně, kdybych se 90 minut tak strašně nenudila, možná by mě víc vzalo těch 9 minut docela hlubokomyslných postřehů. Ale ten hlas Alphy 60 byl tak strašně nepříjemný a celé mě to utvrzuje v domnění, že Godard tedy ne. I když chvílemi mi to přišlo jako docela povedená parodie.Ale jinak se mám dobře, děkuji, není zač.
Nemám ráda Párala, nemám ráda svět jeho knih a divná jména jeho hrdinů. (Kde se prosímvás v reálu sejde Zita s Borkem, Madou a Boganem?). Nemůžu dát odpad, protože jsem se na to vydržela dívat až do konce a spíš bych řekla, že se docela povedlo tu nepříjemnou atmosféru života beze smyslu a lásky vystihnout. Ale ty naprosto nekonzistentní herecké výkony, no potěš koště. Herci asi nečetli ani knížku ani scénář a některým režisér řekl o čem to je (Zlata Adamovská,Petra Špalková,Jiří Langmajer) a některým řekl, že je to komedie (zvláště pak Veronice Žilkové) a pak je tady Ondřej Vetchý, který sem zabloudil od Svěráků.
Banální příběh, zasazený do líbivých destinací. Já vím, že smrt ani život nejsou banální, ale těchto příběhů o nevěře až za hrob a o těžké cestě za vlastními dětmi už bylo natočeno moc. I tenhle vymačkaný námět by určitě šel natočit oslnivě, ale tohle není ten případ. George hraje dobře, civilně a uvěřitelně, docela dobře se na to dívá, ale příliš to člověka nezasáhne. Pokud nám to mělo sdělit, že i na Havaji lidem lidé umírají, tak to jistě víme, a tady to vypadá, že se aspoň během toho můžou koupat v moři.
Tak nějak jsem předpokládala, že půjde o film, který by se mi mohl líbit. Neříkám, že jsem byla nadšená úplně celou dobu, ale tento film zrodil nádhernou postavu Jacka Lucase, který přes všechny své deprese, přes své povahové vady, a přes to, že se nechová pořád správně, je naprosto úžasný a chtěla bych s ním kamarádit. Ani se mi nechtělo věřit, že je to ten Jeff Bridges, kterého jsem nikdy moc nemusela. Musím si sehnat DVD a podívat se v původním znění, i když tentokrát musím uznat, že ten kdo Jeffa daboval měl krásný hlas a některé Williamsovy hlášky by snad v angličtině ani tak nevyzněly ."......... není ona jako luzný sen?"
Nejzajímavější výkon podává Ben Whishaw, nejlepší výkon a zároveň Dylanovi nejpodobnější Cate Blanchet, nejlíp zpívá Marcus Carl Franklin. Popravdě Boba Dylana, jeho písně a jeho interpretační styl mám ráda, ale o jeho životě moc nevím, stejně jako o životě mnoha jiných zpěváků, které jenom poslouchám, ale jinak se o ně moc nezajímám. Proto jsem asi spoustě věcí moc nerozuměla, ale to nic nemění na tom, že mě to hlavně ze začátku vůbec nenudilo a originální to bezesporu bylo. Ale příště si ty písničky zase radši jenom tak poslechnu.
Je to dobrý film, který se mi líbí. Takový chladně bílý, kovový a opuštěný. Dobře zrežírovaný. Ale. Když je něco něčím inspirované, nemělo by se to příliš ohánět předlohou. Protože tohle opravdu nemá s Issacem Asimovem, kromě základních zákonů robotiky, nic společného. Až si ty povídky přečtete, tak to poznáte.
Filmová báseň o beznaději a válkou zničených životech dvou (a nejen dvou) lidí. Musím souhlasit s DaViDem´82, že v černobílé by to mělo větší sílu, ale i tak ta síla lomcovala dveřmi. (Shodou okolností se film odehrává přesně tam, kde současný Alois Nebel a přestože i ten měl kořeny ve stejné době, ve které se odehrává Adelheid, a přestože černobílý byl, emocionální srovnání neexistuje.)
Nepočítala jsem, kolikrát ve filmu zazněla replika "Neboj se, to bude v pořádku!", ale bylo to x-krát. Vzhledem k tomu, že hrozil výbuch elektrárny, byl ten optimismus napováženou. No ale nakonec to v pořádku bylo. Herecké výkony byly vynikající. Obzvlášť osazenstvo elektrárny bylo úžasné. :-D To jak mě televize zásobují podřadnými katastrofáky je super. Příští týden bude nějaká Divoká sopka nebo co. Už se těším.
Vynikající thriller s legendárními scénami souboje s letadlem a slézání památníku. Trochu mi vadilo, že matka Caryho Granta byla téměř stejně stará jako on a i tak vypadala. Jeho suchý humor však byl osvěžující: "Postrádáte city, kterých bych se mohl dotknout."
To byla vopičárna! Ty zbytky původních lidí to bylo teda fakt něco. Než tohle, radši dobrovolně vyhynu. Ale zase - sranda to byla. Oproti prvnímu dílu, který si přes zastaralost a nechtěnou směšnost masek opic a naivnímu příběhu dodnes uchoval důstojnost a auru vyjímečnosti, tohle bylo čistokrevné béčko, které si asi nakonec, až přejde původní šok, oblíbím.
Všechno, co jsem psala k jedničce platí i zde. Nevím jestli je nutné prznit literární hrdiny. To si pro vaše blockbustery nemůžete vymyslet něco původního? Ale snad jsem se i bavila, protože zde už tvůrci zcela na nějakého Sherlocka a jeho detektivní příběhy rezignovali a to co vzniklo byla jakási parodie, ale já se ptám - na co vlastně? Všechno bylo tak přehnané a nemělo to žádný normální průběh a normální příběh. Profesor Moriarty byl naprosto tragický, snad i Karel Roden by ho zahrál lépe. Robert Downey mě iritoval přehráváním a karikováním něčeho, co by se snad ani karikovat nemělo a když, tak jinak. Vedlejší postavy , které by snad i měly určitý potenciál, byly podřízeny špičkování mezi hlavními hrdiny, které taky v určité fázi jenom otravovalo. (viz společný tanec na plese, to snad autoři nemohli myslet vážně, to by byl v té době ale pořádný skandál.)
Pro mě příjemné překvapení. Byla jsem připravena tomuto filmu nevěnovat příliš pozornosti a začátek mě v tom utvrzoval, ale výcvik kung-fu byl ohromně zajímavý a až neuvěřitelný - tohle bych tedy nemohla :-)
V rámci podobných televizních katastrofáků lepší průměr, dala bych i víc, ale v prvním díle se hodinu vůbec nic nestalo, potom plavali v arktickém oceánu a skoro jim nebyla zima a ještě ušli několik desítek kilometrů v mokrém oblečení....? Druhý díl byl akčnější, ale zase to byla brutální vykrádačka slušného Dne poté.... Dočkám se do prosince než bude skutečný konec světa dobrého katrastofického filmu? Asi ne, protože je to nákladné a většinou je to potom sračka. My fanoušci tohoto žánru musíme vytrpět opravdu hodně.
Víc ukřičené a italské než Sladký život, méně nudné než 81/2. Herecký výkon Giulietty Masiny byl dobrý, ale zase tak nadšená jsem jím nebyla. Někdo ji tady přirovnal k Jiřině Bohdalové a to je velice trefné. A tu (kromě Ucha) moc nemusím.
Dívala jsem se, protože jsem si to spletla s Legendou o lásce a chtěla jsem vidět zahrady v Balčiku, kde se to točilo. No nebyla to Legenda o lásce, zato to byla nudná blbina.
Krasobruslení mám ráda, ale je asi lepší nevidět do jeho zákulisí. Když jsem dala velice dobře zvládnutému Ledovému ostří tři hvězdičky, tak tohle je mnohem, mnohem horší.
"....toto bude patrně výtah." Matka romantických komedií, která je definována charismatem svých hlavních představitelů a krásou Říma. Žádná z jejích následovnic nemá její kouzlo a hlavně její hořkosladký smutný konec.
Tak dlouho jsem o Vánocích tento film chtěla vidět a když jsem jej letos sehnala a usedla před něj málem nábožně, tak jsem u něj usnula. Pomalé tempo vyprávění a vánoční únava vykonaly své a já přemáhajíc spánek jsem si film vůbec neužila. Ale já jsem to nevzdala a hned druhý den odpoledne jsem si ho zopakovala. A jeho krásu asi budu oceňovat tím víc, čím víckrát jej uvidím, už teď se na to těším. Že by hned? Už teď se mi po Georgovi stýská.
Bylo to jiné než filmy, které jsem zatím od Almodóvara viděla, a líbilo se mi to míň, ale líbilo se mi to i tak moc. Ten barevný crazy styl mě překvapil, protože jsem to nečekala. Super.
Mimořádně otravná záležitost. Otravný byl hlavně neustále ječící Jim Carrey, otravný byl celý způsob, jakým byl tento animák natočený. Tři hvězdičky dávám za dobrý začátek s Dickensovskou atmosférou a za některé výborné hororové prvky, za tu odvahu natočit film, který by mohl být brán jako vánoční rodinná zábava, takovýmto hororovým způsobem. Jinak tohle určitě nebude můj každoroční vánoční film.
Opravdu velice dobrý film to je bezesporu. Výborně budovaná atmosféra, jednoduchý přímočarý příběh, který je pojatý nepřímočaře a záleží na divákovi, jak se do něj nechá vtáhnout, skvělá hudba. Možná by mi pomohlo, kdybych předem nevěděla o té brutalitě, protože takhle jsem na ni čekala a měla jsem z ní obavy a ona velice dlouho nepřicházela. A když přišla, tak mi zase až tak nevadila, kdyby se jí nedopustil hlavní hrdina. Protože mně nijak zvlášť nevadí zabíjení hajzlů v sebeobraně, ale vadí mi sadismus.
"....točí se svět, svět kabaret - nevidíš hned, kde je tu ráj, kde lazaret......" Obava se nevyplnila. Neusnula jsem a ani chvíli jsem se nenudila, což dává tomuto filmu, který hovoří jen tancem, hudbou a výrazy obličejů, punc geniality. Malou výtku mám právě k té hudbě, která mohla být - stejně jako tanec a kostýmy - trochu různorodější.
Líbilo se mi to. Sice Catherine, jakkoli ji mám vcelku ráda, se k Aaronovi vůbec nehodila, a komedie to rozhodně nebyla. Popravdě si myslím, že jsem se zasmála jenom jednou a to Nickově babičce, co žije v Miami. Stejně ale to byl příjemně strávený večer, což jsem tak úplně nečekala.
Moje komentáře
Útěk v řetězech (1958)
Trochu příliš zidealizované a zjednodušené, ale přece jen ne úplně černobílé :-) a na svou dobu nadprůměrné. Vždycky jsem se těšila na skupinu pronásledovatelů, která se opravdu nepřetrhla.
Hugo a jeho velký objev (2011)
Myslím, že Martin Scorsese ví, že ty filmy, které točí teď, jsou ty nejdůležitější, protože už jich moc nenatočí. Na tomhle filmu možná není nic výjimečného, ale je to pocta příběhům, filmům, lidem nadšeným pro filmy, sny a příběhy, knihám a dětem, natočená tak, že vhání slzy do očí. A to stačí.
Zkrocení zlé ženy (1967)
"Vždyť je to marné, co jste dlužny plaťte a pod nohy svých mužů svoje ruce klaďte. Když mému muži se ta služba hodí - zde je má ruka, nechať po ní chodí." Tohle není žádné zkrocení, tohle je láska v té nejhezčí fázi. Vždyť kdo vlastně na tom sňatku vydělal a kdo by měl splácet dluh? Však ono to Katku přejde. Když jsem byla malá, hrozně se mi tenhle film líbil. Viděla jsem v něm takovou Shakespearovu verzi Pyšné princezny. Teď oceňuju hlavně kostýmy a atmosféru. Elizabeth byla sice opravdu nádherná, ale byla už na Kateřinu dost stará a bylo to vidět.
Serenity (2005)
Tak já jsem teda to vaše Firefly neviděla a tenhle film mi nepřipadal nijak výjimečný. Dobrý sci-fi, kapitán Reynolds takový nový Han Solo, ale nevidím v tom nic převratného. Sawy mě nutil se soustředit, ale on Firefly viděl, takže zřejmě prozřel a já teda ne. Asi mě zmlátí.
Alphaville (1965)
Jeden z 1001 filmů, které když uvidíte, budete rádi, že nezemřete. Ale teď vážně, kdybych se 90 minut tak strašně nenudila, možná by mě víc vzalo těch 9 minut docela hlubokomyslných postřehů. Ale ten hlas Alphy 60 byl tak strašně nepříjemný a celé mě to utvrzuje v domnění, že Godard tedy ne. I když chvílemi mi to přišlo jako docela povedená parodie.Ale jinak se mám dobře, děkuji, není zač.
Milenci a vrazi (2004)
Nemám ráda Párala, nemám ráda svět jeho knih a divná jména jeho hrdinů. (Kde se prosímvás v reálu sejde Zita s Borkem, Madou a Boganem?). Nemůžu dát odpad, protože jsem se na to vydržela dívat až do konce a spíš bych řekla, že se docela povedlo tu nepříjemnou atmosféru života beze smyslu a lásky vystihnout. Ale ty naprosto nekonzistentní herecké výkony, no potěš koště. Herci asi nečetli ani knížku ani scénář a některým režisér řekl o čem to je (Zlata Adamovská,Petra Špalková,Jiří Langmajer) a některým řekl, že je to komedie (zvláště pak Veronice Žilkové) a pak je tady Ondřej Vetchý, který sem zabloudil od Svěráků.
Děti moje (2011)
Banální příběh, zasazený do líbivých destinací. Já vím, že smrt ani život nejsou banální, ale těchto příběhů o nevěře až za hrob a o těžké cestě za vlastními dětmi už bylo natočeno moc. I tenhle vymačkaný námět by určitě šel natočit oslnivě, ale tohle není ten případ. George hraje dobře, civilně a uvěřitelně, docela dobře se na to dívá, ale příliš to člověka nezasáhne. Pokud nám to mělo sdělit, že i na Havaji lidem lidé umírají, tak to jistě víme, a tady to vypadá, že se aspoň během toho můžou koupat v moři.
Král rybář (1991)
Tak nějak jsem předpokládala, že půjde o film, který by se mi mohl líbit. Neříkám, že jsem byla nadšená úplně celou dobu, ale tento film zrodil nádhernou postavu Jacka Lucase, který přes všechny své deprese, přes své povahové vady, a přes to, že se nechová pořád správně, je naprosto úžasný a chtěla bych s ním kamarádit. Ani se mi nechtělo věřit, že je to ten Jeff Bridges, kterého jsem nikdy moc nemusela. Musím si sehnat DVD a podívat se v původním znění, i když tentokrát musím uznat, že ten kdo Jeffa daboval měl krásný hlas a některé Williamsovy hlášky by snad v angličtině ani tak nevyzněly ."......... není ona jako luzný sen?"
Beze mě: Šest tváří Boba Dylana (2007)
Nejzajímavější výkon podává Ben Whishaw, nejlepší výkon a zároveň Dylanovi nejpodobnější Cate Blanchet, nejlíp zpívá Marcus Carl Franklin. Popravdě Boba Dylana, jeho písně a jeho interpretační styl mám ráda, ale o jeho životě moc nevím, stejně jako o životě mnoha jiných zpěváků, které jenom poslouchám, ale jinak se o ně moc nezajímám. Proto jsem asi spoustě věcí moc nerozuměla, ale to nic nemění na tom, že mě to hlavně ze začátku vůbec nenudilo a originální to bezesporu bylo. Ale příště si ty písničky zase radši jenom tak poslechnu.
Já, robot (2004)
Je to dobrý film, který se mi líbí. Takový chladně bílý, kovový a opuštěný. Dobře zrežírovaný. Ale. Když je něco něčím inspirované, nemělo by se to příliš ohánět předlohou. Protože tohle opravdu nemá s Issacem Asimovem, kromě základních zákonů robotiky, nic společného. Až si ty povídky přečtete, tak to poznáte.
Adelheid (1969)
Filmová báseň o beznaději a válkou zničených životech dvou (a nejen dvou) lidí. Musím souhlasit s DaViDem´82, že v černobílé by to mělo větší sílu, ale i tak ta síla lomcovala dveřmi. (Shodou okolností se film odehrává přesně tam, kde současný Alois Nebel a přestože i ten měl kořeny ve stejné době, ve které se odehrává Adelheid, a přestože černobílý byl, emocionální srovnání neexistuje.)
Město v ohrožení (video film) (2004)
Nepočítala jsem, kolikrát ve filmu zazněla replika "Neboj se, to bude v pořádku!", ale bylo to x-krát. Vzhledem k tomu, že hrozil výbuch elektrárny, byl ten optimismus napováženou. No ale nakonec to v pořádku bylo. Herecké výkony byly vynikající. Obzvlášť osazenstvo elektrárny bylo úžasné. :-D To jak mě televize zásobují podřadnými katastrofáky je super. Příští týden bude nějaká Divoká sopka nebo co. Už se těším.
Na sever severozápadní linkou (1959)
Vynikající thriller s legendárními scénami souboje s letadlem a slézání památníku. Trochu mi vadilo, že matka Caryho Granta byla téměř stejně stará jako on a i tak vypadala. Jeho suchý humor však byl osvěžující: "Postrádáte city, kterých bych se mohl dotknout."
Do nitra Planety opic (1970)
To byla vopičárna! Ty zbytky původních lidí to bylo teda fakt něco. Než tohle, radši dobrovolně vyhynu. Ale zase - sranda to byla. Oproti prvnímu dílu, který si přes zastaralost a nechtěnou směšnost masek opic a naivnímu příběhu dodnes uchoval důstojnost a auru vyjímečnosti, tohle bylo čistokrevné béčko, které si asi nakonec, až přejde původní šok, oblíbím.
Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)
Všechno, co jsem psala k jedničce platí i zde. Nevím jestli je nutné prznit literární hrdiny. To si pro vaše blockbustery nemůžete vymyslet něco původního? Ale snad jsem se i bavila, protože zde už tvůrci zcela na nějakého Sherlocka a jeho detektivní příběhy rezignovali a to co vzniklo byla jakási parodie, ale já se ptám - na co vlastně? Všechno bylo tak přehnané a nemělo to žádný normální průběh a normální příběh. Profesor Moriarty byl naprosto tragický, snad i Karel Roden by ho zahrál lépe. Robert Downey mě iritoval přehráváním a karikováním něčeho, co by se snad ani karikovat nemělo a když, tak jinak. Vedlejší postavy , které by snad i měly určitý potenciál, byly podřízeny špičkování mezi hlavními hrdiny, které taky v určité fázi jenom otravovalo. (viz společný tanec na plese, to snad autoři nemohli myslet vážně, to by byl v té době ale pořádný skandál.)
36 komnat Šaolinu (1978)
Pro mě příjemné překvapení. Byla jsem připravena tomuto filmu nevěnovat příliš pozornosti a začátek mě v tom utvrzoval, ale výcvik kung-fu byl ohromně zajímavý a až neuvěřitelný - tohle bych tedy nemohla :-)
Ledová apokalypsa (TV film) (2011)
V rámci podobných televizních katastrofáků lepší průměr, dala bych i víc, ale v prvním díle se hodinu vůbec nic nestalo, potom plavali v arktickém oceánu a skoro jim nebyla zima a ještě ušli několik desítek kilometrů v mokrém oblečení....? Druhý díl byl akčnější, ale zase to byla brutální vykrádačka slušného Dne poté.... Dočkám se do prosince než bude skutečný konec světa dobrého katrastofického filmu? Asi ne, protože je to nákladné a většinou je to potom sračka. My fanoušci tohoto žánru musíme vytrpět opravdu hodně.
Cabiriiny noci (1957)
Víc ukřičené a italské než Sladký život, méně nudné než 81/2. Herecký výkon Giulietty Masiny byl dobrý, ale zase tak nadšená jsem jím nebyla. Někdo ji tady přirovnal k Jiřině Bohdalové a to je velice trefné. A tu (kromě Ucha) moc nemusím.
Labakan (1956)
Dívala jsem se, protože jsem si to spletla s Legendou o lásce a chtěla jsem vidět zahrady v Balčiku, kde se to točilo. No nebyla to Legenda o lásce, zato to byla nudná blbina.
Princezna ledu (2005)
Krasobruslení mám ráda, ale je asi lepší nevidět do jeho zákulisí. Když jsem dala velice dobře zvládnutému Ledovému ostří tři hvězdičky, tak tohle je mnohem, mnohem horší.
Prázdniny v Římě (1953)
"....toto bude patrně výtah." Matka romantických komedií, která je definována charismatem svých hlavních představitelů a krásou Říma. Žádná z jejích následovnic nemá její kouzlo a hlavně její hořkosladký smutný konec.
Čtvery vánoce (2008)
Kdyby tam aspoň byl sníh a hezké stromečky. Trapná nuda.
Život je krásný (1946)
Tak dlouho jsem o Vánocích tento film chtěla vidět a když jsem jej letos sehnala a usedla před něj málem nábožně, tak jsem u něj usnula. Pomalé tempo vyprávění a vánoční únava vykonaly své a já přemáhajíc spánek jsem si film vůbec neužila. Ale já jsem to nevzdala a hned druhý den odpoledne jsem si ho zopakovala. A jeho krásu asi budu oceňovat tím víc, čím víckrát jej uvidím, už teď se na to těším. Že by hned? Už teď se mi po Georgovi stýská.
Ženy na pokraji nervového zhroucení (1988)
Bylo to jiné než filmy, které jsem zatím od Almodóvara viděla, a líbilo se mi to míň, ale líbilo se mi to i tak moc. Ten barevný crazy styl mě překvapil, protože jsem to nečekala. Super.
Velké trápení (1974)
Chladné jako leklá ryba. Jak se takhle můžou dospělí chovat k dětem? Nadchlo mě jedině, když jsem poznala Marka Vašuta. Jo, ten byl sexy už zamlada.
Vánoční koleda (2009)
Mimořádně otravná záležitost. Otravný byl hlavně neustále ječící Jim Carrey, otravný byl celý způsob, jakým byl tento animák natočený. Tři hvězdičky dávám za dobrý začátek s Dickensovskou atmosférou a za některé výborné hororové prvky, za tu odvahu natočit film, který by mohl být brán jako vánoční rodinná zábava, takovýmto hororovým způsobem. Jinak tohle určitě nebude můj každoroční vánoční film.
Co je šeptem... (2005)
Předvídatelná romantická (komedie?). Ale jeden z filmů, který ukrátí čas, nenaštve a nenudí. S Absolventem to nemá absolutně nic společného.
Drive (2011)
Opravdu velice dobrý film to je bezesporu. Výborně budovaná atmosféra, jednoduchý přímočarý příběh, který je pojatý nepřímočaře a záleží na divákovi, jak se do něj nechá vtáhnout, skvělá hudba. Možná by mi pomohlo, kdybych předem nevěděla o té brutalitě, protože takhle jsem na ni čekala a měla jsem z ní obavy a ona velice dlouho nepřicházela. A když přišla, tak mi zase až tak nevadila, kdyby se jí nedopustil hlavní hrdina. Protože mně nijak zvlášť nevadí zabíjení hajzlů v sebeobraně, ale vadí mi sadismus.
Tančírna (1983)
"....točí se svět, svět kabaret - nevidíš hned, kde je tu ráj, kde lazaret......" Obava se nevyplnila. Neusnula jsem a ani chvíli jsem se nenudila, což dává tomuto filmu, který hovoří jen tancem, hudbou a výrazy obličejů, punc geniality. Malou výtku mám právě k té hudbě, která mohla být - stejně jako tanec a kostýmy - trochu různorodější.
Koření života (2007)
Líbilo se mi to. Sice Catherine, jakkoli ji mám vcelku ráda, se k Aaronovi vůbec nehodila, a komedie to rozhodně nebyla. Popravdě si myslím, že jsem se zasmála jenom jednou a to Nickově babičce, co žije v Miami. Stejně ale to byl příjemně strávený večer, což jsem tak úplně nečekala.