PanPes

Hrůza - tak naprosto strašný scénář sem už dlouho neviděl. Číslo 23 - jednou sečteme celé datum , po druhé zase bez letopočtu , po třetí nám stačí samotné číslo , na parkovišti kde je 100 parkovacích míst hledáme 23 a když nemáme dvacet trojku tak to všechno obracíme ... Scénárista se buď musel zbláznit nebo si asi myslí, že diváci sou banda hloupých opic co se na filmy dívají ze své oblíbené větve... Ohledně výběru Jima Carreyho nemám slov - jaký cvok ? Jaká proměna v šílence a co sakra měl znamenat ten konec ? Než cokoliv jiného vypadal Carrey celou dobu spíš jako šašek a coby detektiv mi připomínal vlezlého a zpoceného pojišťováka... Jediné skutečné vysvětlení čísla 23 nejspíš spočívá v hlavě pana scénáristy a počtu jeho mozkových buněk - těžko uvěřit, že jde o účast J. Schumachera a J. Carreyho...

Naprostý úlet. Málokdy člověk kouká s otevřenou pusou po dobu celého filmu a říká si „teď už to musí skončit“ – „přece si to neudrží takovou strhující úroveň až do konce…“ A přece udrželo – je to chaotický slet skečů a nehorázných hlášek, kterými vás film a hlavně sympatičtí herci bombardují po celou dobu. Krásné nahlédnutí do kultury a mentality této minority ze kterého čiší radost ze života, která se na mě přenese pokaždé, když si pustím tenhle film.

Pan Jim Jarmusch je pro mě režisér-filozof-existencialista a Mrtvý muž je toho důkazem. Příběh člověka, který začíná svůj nový život na novém místě a novou prací se velice rychle změní na cestu ke smrti. Je to symbol člověka, který už od samotného počátku svého života spěje ke smrti a je jen na něm co bude mezi narozením a tou absolutní hodnotou smrti. Samotná postava indiána jménem „Nobody“ je určitým způsobem mystická – pro mě to byl vypravěč celé myšlenky filmu. Co se hudby týče nemám výtek – už dlouho sem neviděl film, kde by ve mě kombinace hudby a filmu samotného zanechal tak hluboký dojem.

Těžce chaotický úlet. Johnny Depp a Benicio Del Toro u mě jednoznačně bodují na plné čáře. Pro někoho to může být obtížně stravitelný film vzhledem ke zmatku a absenci nějakého smysluplnějšího a spojitého děje. Každopádně to byly orgie šílených představ a naprosto ztřeštěných hereckých výkonů. Je to šílenost a nehledal bych v tom nějakou hlubší myšlenku- skvěle sem se u toho odreagoval a nechal se jen unášet na vlnách fantazie...

Jedním slovem- „hrůza!“. Jedna * jen z úcty vůči Billu Murrayovi. Jedinou pointu , kterou by v sobě tento film mohl mít už dávno vyjádřil Samuel Beckett ve svém díle „Čekání na Godota“ aneb vržení do soukolí absurdního světa. Podstatné je ale to , že tady se těmi „čekateli“ po vzoru Vladimíra a Estragona nestávají hlavní herci ale divák, který čeká na konec těchto absurdně vyplněných 102 minut čisté stopáže…

Krásný úkaz dvojího ostří v podobě americké demokracie a ústavy - o to víc zajímavější je to , že se toho chopil právě pan Forman. Miluji kontroverzi na druhou stranu to byl pro mě souboj rozumného člověka proti skupině pokrytců. Porno, sex a oplzlosti tu byly dávno předtím - jedna věc je, že se konečně přestala širší veřejnost přetvařovat a druhá, že se jednalo o hodně významný krok z hlediska domáhání se práv v Americe. Je to svým způsobem takový revoluční počátek amerického právního systému...

Jedna z nejlepších Jarmuschových povídek v rámci "Kafe a Cigarety" vůbec. Dialog dvou hvězd v podání Iggyho Popa a Toma Waitse má opravdu něco do sebe. Hezká ukázka mentality kuřáka- "Proč bychom si nezapálili, když už jsme přestali kouřit, ne ?" aneb částečně taky parafráze na "My děti ze stanice ZOO" a takový odraz skutečné závislosti.

Klobouk dolů před výkonem a hlavně obětí, kterou přinesl Christian Bale... Neskutečně syrová a morbidní záležitost s mrazivou atmosférou. Už jen samotný pohled na pana Reznika vyvolával v člověku hodně smíšené pocity.

Zajímavě zpracovaný film v animované formě. Zaráží mě jaké věci se dějí ve jménu boha ze strany Izraele. Kdy nikdo neřekne ani půl slova na věci z pohledu Izraele ale pro Palestinu nemají pochopení. Tento film je toho dost dobrý příklad. Jako by měli lidi pocit, že jim něco dluží v rámci holokaustu takže má Izrael právo páchat genocidu na jiných... Jak už někdo řekl "dokud maluješ je to v pořádku, ale nenatáčej" bojíme se to snad přiznat ?

Nejistá sezóna neměla nějaký stěžejní děj a popravdě ani o něj nešlo. Je to takový průřez o údělu lidí, kteří by rádi dělali umění a divadlo pod dementní taktovkou komunismu. Nejenom, že se snažili poroučet větru dešti ale kecali i do umění, divadla, filmu,hudby a vůbec do celého života. Samozřejmě, že je nutné brát tento film s určitým nadhledem vzhledem k povolnosti komunistického režimu v tehdejší době... Na druhou stranu je jednoduché pochopit vznik umělecky bezcenného komunistického budovatelského románu a podobných žvástů v dobách tuhého komunismu- i tady jde vidět snaha pohlavářů tehdejšího režimu nasměrovat cimrmany k obrazu svému. Můj velký obdiv patří pánům Svěrákovi se Smoljakem a vůbec všem lidem, kteří tvořili v tehdejší době a neschovávali se se svými názory potichu někde v pozadí jak je často smutným českým zvykem...