crackonosh

Podle mě má tento film něco, co většině ostatních chybí. Neoddiskutovatelnou atmosféru. Je s podivem, že lidé, kteří milují Davida Lynche (a osobně si myslím, že toto srovnání JE na místě), dokáží jedním šmahem odsoudit snímek, který buduje atmosféru dosti obdobným způsobem. Já osobně jsem v kině seděl napjatý, zvědavost, jak se bude film dále vyvíjet, u mě hraničila až s lehkým vzrušením. Celé ty tajemné obřady před lovem na kostrouny měly své kouzlo a pomalé plynutí filmu mu spíše pomáhalo, než by nudilo. Upřímně věřím, že spoustě lidem (možná většině) se takhle pojatý příběh líbit nebude, ale o to více si cením nepočetné skupiny těch, kteří dokáží ocenit veskrze originální film s minimálním rozpočtem, který je zručně natočený a zprostředkovává odlišný zážitek než středoproudá masová zábava na komerčním kanále. Škoda jen toho nešťastného zakončení, které výsledný dojem trochu pokazilo. Smůla je, že pokud na filmy jako Vaterland nebudou chodit diváci, brzy zanikne původní, osvěžující a přemýšlivá filmová alternativa.

Žralok si mě získal tím, že jde vlastní cestou. Asi byste nenašli mnoho českých filmů, ke kterým by se dal nějakým způsobem přirovnat. Výrazné výtky mám v zásadě jen dvě. 1) Stopáž -- z jednoho tématu, variovaného stále dokola, celovečerní film prostě neuděláte. 2) Absence pointy, nějakého rozuzlení nebo vývoje hlavní postavy. Nicméně přes to všechno ode mě dostává Žralok v hlavě 4 hvězdičky, poněvadž jej považuji za nadprůměrný a zaslouží si jakousi "cenu sympatie", přestože po formální stránce až tolik výjimečný není. Jistě si zaslouží vyzdvihnout výkon Oldřicha Kaisera, který celý film táhne na své uvěřitelné herectví a bez něj by jistě bylo hodnocení o něco nižší.

Jeden z filmů, které musíte buď milovat, nebo nenávidět. Já jsem na první straně barikády. Filmy z dálného východu se u nás promítají spíše sporadicky a byla by věčná škoda, kdybychom Old boye propásli. Krásně natočený a emocionálně vypjatý snímek s vynikající hudbou a originálním příběhem (podle u nás neznámé mangy) je už ze své podstaty maximálně odlišný od západní produkce, což jen násobí jeho kouzlo. Min-sik Choi exceluje v roli ochlasty a novodobého hraběte Monte Christo, který bojuje se samotou, odhodlá se k nelítostné pomstě na těch, již mu tolik ublížili, aby nakonec dospěl až k pochopení vlastní zapomenuté viny. Brilantní snímek a rozhodně jeden z nejlepších, které jsem tento rok viděl. Plivu na stereotypní americké slátaniny.

Zjizvenou tvář osobně považuji za jeden z nejlepších filmů s mafiánskou tématikou. Oproti dePalmově jiném snímku -- Untouchables -- z něj čiší mnohem větší nadšení a touha překvapovat a z této adrenalinové jízdy s Tonym Montanou vám zůstanou silné zážitky. Vytknout se dá leccos -- místy až televizní snímání kamery, občasné přehrávání samotného Pacina (ne, ten permanentně drsný výraz jsem mu moc nevěřil)... Nicméně přes to všechno se od ostatních podobně laděných filmů Scarface odlišuje -- a ne pouze exotickým prostředím Miami sedmdesátých let. A závěrečná přestřelka je vskutku lahodná. Who you think you're fucking with, man. I'm Tony Montana! You fuck with me, you fuckin' with the best! Okay!

Zcela absurdní béčkový akční film, který selhává v tom nejdůležitějším, co chce nabídnout. Záměna identit není ani za mák uvěřitelná a bylo by plýtvání mého času vyjmenovávat zde všechny problémy pramenící z transpantace obličeje (vlasů, pupku, přirození…?) a přijmutí cizí identity. John Woo je režisér směšných a patetických akčních srágor, na které se člověk vydrží dívat pouze v případě, že je masochista. Navíc sledovaní dvou hollywoodských vykopávek nejhrubšího zrna (Cage + Travolta), jejichž herecké etudy jsou víc k pláči než k smíchu, vyžaduje enormní psychickou odolnost, která se nedostává každému z nás.