Polux

7/10 | Jedno zaprášené bistro uprostřed pouště někdy v 70s, několik charakterově skvěle namixovaných postav, které svedla dohromady náhoda a k tomu jeden balík peněz, tudíž dříve nebo později i spousta problémů, končících pro mnohé z přítomných krvavě a bolestně:-). A také sympatická hodina a půl příjemné retro zábavy ve stylu žánrových klasik z 90s z rukou šikovného debutanta, který dokazuje, že má filmografie Tarantina či Coenů z té doby opravdu poctivě nakoukány. | Galluppi jde ve stopách svého kolegy Atkinsona v nedávném LaRoy, Texas a servíruje divákovi podobné filmové menu. Což znamená skromné produkční hodnoty (pochvala za stylovou kameru, která si vyloženě pohrává se svým pohybem v prostoru), neznámý, ovšem typově přesně vybraný casting, v rámci kterého všichni zúčastnění podávají výborné herecké výkony, nehledě na velikost role, poctivá atmosféra typického amerického zapadákova, konverzační tempo s pomalu gradovaným napětím a příběhová linka, která stran premisy sice neohromí počátečním rozestavěním jednotlivých figurek na šachovnici, ale v rámci následující partie (mexican standoff included:-)) dokáže některými tahy diváka příjemně překvapit (kdo se ne/dožije závěrečných titulků je vyřešeno nečekaným způsobem) a celou hru zakončit příznačně "symbolickým" finále. Celkově sebevědomá debutová práce a Galluppiho je záhodno do budoucna sledovat. | PeZet

6/10 | Neo-noirových detektivek ze staré školy v atraktivních sci-fi kulisách s příměsí cyberpunku tady už pár bylo. Neo-noirových detektivek ze staré školy v atraktivních sci-fi kulisách s příměsí cyberpunku v animované podobě taktéž. Tohle je další takový pokus, který na nehollywoodské (a neasijské) poměry dopadl poměrně obstojně, ale v rámci žánru nejde o nic zásadního, natož převratného. | Příběhová linka opakuje všechny zažité žánrové vzorce (to vážně nebylo na skladě nic originálnějšího než předvídatelné spiknutí vedoucí ke vzpouře/osvobození androidů?) a totéž se týká worldbuildingu (takže nechybějí všichni obvyklí podezřelí - robotika, umělá inteligence, kybernetika, hackeři, impostoři, syntetika, atd.), ale ze strany tvůrců se k nim nedodává nic nového nebo alespoň zajímavého nad rámec kopírování slavnějších předloh od I Robot, přes Blade Runnera, až po Ghost in the Shell (samotný Mars je totálně nevyužitý). | Pár potenciálně slibných nápadů by se tady sice našlo (téma alkoholismu, motiv nového života po smrti otce od rodiny po vzoru RoboCopa), ale nemají v ději žádnou podstatnější úlohu a slouží jen pro efekt. Akce je ve filmu dostatečné množství, bohužel ovšem nad konkurencí nevyniká v žádném ohledu a totéž lze prohlásit o animaci jako takové, která představuje takový neurážející standard. Celkově na evropskou produkci slušná práce, ale totéž viděno už mnohokráte předtím a v mnohem lepším provedení (jak v animované, tak hrané formě). | PeZet

7/10 | Po téhle švédské tenisové trojce je jedna věc jistá. Dokud bude mít Zendaya ve svých smlouvách klauzule o tom, že se na place neukáže bez spodního prádla, budou všechny její milostné scény s polonahými hereckými kolegy/němi vypadat nadmíru žhavě, protože Zendaya, ovšem jaksi … trestuhodně nedotaženě:-). | Naštěstí v případě Guadagninova nejnovějšího počinu je veškeré ne/pikantní laškování mezi postavami jen taková třešnička na dortu (komediální romance je ve filmu jen stopové množství), stejně tak příběhové ukotvení do tenisového prostředí by se dalo nazvat pouze polevou (prvky sportovního dramatu film sice disponuje, ale nikterak výrazně). Hlavní ingredienci Guadagninova receptu představuje hutné vztahové/rodinné drama ústředního milostného trojúhelníku v průběhu času, ve kterém se ke slovu dostanou zejména charakterové vady, toxické chování, chorobné ambice, citové závislosti a jiné podobné (divácky vděčné) atributy. | A ke slovu se dostávají v podobě několika úderných dialogových přestřelek v dramaticky vypjatých konfrontačních scénách, které mají díky castingu (Zendaya znovu dokazuje, že kromě hezké tvářičky disponuje i hereckým talentem, dvojka O'Connor a Faist je na tom stejně) slušný tah na branku, přičemž tepající OST dodává názorovým výměnám ještě silnější náboj. Bohužel se tak ovšem děje v nechronologicky strukturovaném vyprávění, které je jednak matoucí a jednak v závěru postrádá nějaké významnější příběhové překvapení, které by tento koncept ospravedlňovalo, protože prakticky celý děj je pojatý jako flashback, tudíž jak to nakonec dopadne je zřejmé od samého počátku. Náplastí na to pak je audiovizuálně opulentní zápasové finále, doprovázené efektní kamerovou exhibicí (škoda, že podobných hrátek s pov záběry a snímáním scény skrze zem není ve filmu více). | PeZet