damara

Jestli jste alergičtí na dementní chování postav, dementní zápletky, či profláklá klišé, sledováním tohoto seriálu riskujete anafylaktický šok.

Mám rád, když jsou ve filmu jasně stanovena pravidla, např. upíra zabijete dřevěným kolíkem do srdce, vlkodlaka stříbrnou kulkou. Upír (klasika, ne twilight), nepřežije na přímém slunci, vlokodlak se zase mění pouze za úplňku. Tyto pravidla bývají obvykle ve filmu vysvětlena i s případnými modifikacemi, aby byla jasná motivace postav, co a proč dělají. Ve druhém Thorovi, stejně jako v třetím Ironmanovi není vůbec vysvětlen rozsah schopností záporných postav, jejich slabiny nebo způsobu, jak se s nimi dá bojovat. V Thorovi: Temném světě není dokonce ani jasné, jak a proč se s temných elfů stávají tzv. zatracení, prostě se to stane. Takže Iron Man, nebo v tomto případě Thor, s nimi nějak bojují, občas mají navrch, občas dostávají na prdel a nikdo neví proč. SPOILER: Dále je dost těžko k uvěření, že mocný Asgard je najednou skoro bezmocný proti útoku jedné nepřátelské lodě, když přitom rasu útočníků kdysi dávno téměř vyhladili. Jo a Heimdall my ass, ten Bob Sapp v gumovém brnění je tam platný jak opalovací krém na somálské riviéře.

Nová doba. Servírují nám navoněné sra*ky na stříbrném podnose a my jim to žereme i s navijákem. A ještě jako stádečko spokojeně tleskáme.