Robynson

Komedie nejsou můj šálek, alespoň ty které se většinou točí. Ale tohle se mi líbilo. Bavilo mne to a necítil jsem se při tom trapně. To je pro mne hodně cenné. Chápu asi co na tom lidem vadilo a proč film propadl, ale rozumím také tomu, proč se tvůrci rozhodli do projektu jít. Film je často srovnáván s Truman show, ale je o něčem jiném, navíc tam naštěstí nehraje Jim Carrey, ale McConaughey a Woody a tím pádem jsem do toho po dvaceti pěti letech šel znova a nelitoval jsem myslím že čtyři hvězdy si to rozhodně zaslouží.

Film vypadá, jako kdyby se natáčel někdy v padesátých letech, s čímž mám velký problém, stejně jako se způsobem jak se herci pitvoří, což je však zřejmě dané kulturním teritoriem. Pro fandy japonské kinematografie asi zajímavé dílko. Film mne nezaujal, ale podle hodnocení si zřejmě svého diváka získal. Četl jsem si nevěřícně pochvalné recenze a jen kvůli nim jsem celý film nakonec dokoukal.  Měl jsem z toho pocit jako bych se díval kdesi na Sibiři v cirkusu na muže se sloní hlavou, nebo siamská dvojčata jezdící na motorce

Velmi hravá a povedená jednohubka. Humor tak subtilní a jedinečný, že jej mnozí ani nezaregistrovali a měli jej za otravné komentování. Věřím že i další plánované povídky budou natočeny s podobnou invencí a pointou. Není tu řečeno nic co bychom neslyšeli už dříve, ale je to řečené tak trochu jinak. Čeká nás ještě: " The Swan, ten dorazí na Netflix 28. září. Povídka pochází ze stejné sbírky jako Henry Sugar. Sleduje dospívajícího a šikanovaného chlapce. Agresoři vybavení střelnou zbraní si krátí čas střelbou ptáků, do čehož nevinného chlapce proti jeho vůli také zatáhnou, což bude mít fatální následky. Den poté, čili 29. září, přijde na řadu nepříliš známý The Ratcatcher, vydaný roku 1954, zaměřující se na osudy profesionálního deratizátora. Literární příběh je koncipovaný jako dialog probíhající takřka v reálném čase. Četba tedy trvá stejně dlouho jako čas předkládaného příběhu. Dahl v něm tematizuje pracující třídu a připomíná, že všichni jsme si rovní. Staví se také proti týrání zvířat na příkladu neoblíbených krys." zdroj kinobox.cz

Neuvěřitelně špatné. Ale nikdy jsem v Japonsku nebyl, takže je tu ještě možnost, že se tam ti lidé opravdu chovají jako v tomto seriálu. Nicméně působí tam všichni velmi nekompetentně. Pokud by se to mělo blížit realitě, byl bych silně pro to, aby tam na atomovou energii nikdo ani nepomyslel. Kdyby to nebylo tak vážné téma, bylo by možné to považovat za vtipnou parodii.

Christopher Nolan se ve svém ambiciózním a vizuálně ohromujícím filmu "Počátek" ponoří hluboko do labyrintu lidské mysli, kde skutečnost je stejně kluzká jako náš nejdivočejší sen. Film je nejen technickým mistrovstvím - skvěle natočené akční sekvence a výpravné vizuální efekty jsou ohromující - ale je to také studie charakteru. Leonardo DiCaprio v roli Dona Cobba přináší silný a emotivní výkon jako muž, jehož odborné dovednosti v manipulaci se sny jsou podkopány jeho vlastními démony. Nolanův skript je chytrý a plný překvapivých zvratů. Přestože je děj složitý a vyžaduje od diváka pozornost, je zároveň přístupný a zábavný. Nolanovy filmy jsou často obviněny z emocionální chladnosti, ale "Počátek" je silně emotivní film, který se zabývá tématy jako je ztráta, lítost a touha po vykoupení. Nolan tedy vytváří film, který je nejen vizuálně ohromující, ale také plný hlubokých emocí a filozofických otázek o povaze skutečnosti, vzpomínek a lidského vědomí. Výsledkem je film, který je stejně intelektuálně stimulující, jako je vizuálně ohromující. "Počátek" je jeden z těch filmů, které můžete vidět mnohokrát a pokaždé najdete něco nového. Je to dílo, které je stejně komplexní a nápadité, jako jsou sny, které zkoumá. Kdo by to čekal, že návštěva kina může být tak podobná skoku do králíčí nory?

Film nás tak trochu  vrací nás do minulosti, kdy byl Trabant symbolem socialistické éry, avšak tento dokumentární snímek překračuje rámec nostalgické vzpomínky a přináší nám na plátno daleko širší kontext. Jakýmsi hlavním protagonistou je zde nejen toto kultovní vozidlo, ale i myšlenka cestování jako takového, svobodného ducha a otevřeného pohledu na svět. Režisér Dan Přibáň a jeho tým se znovu vydávají na cestu, tentokrát trasou z České republiky do Indie. Jejich výprava je naplněna nejen dobrodružstvím, ale také pohledem na svět skrze okno malého, ale statečného Trabanta.  Přestože je "Trabantem tam a zase zpátky" dobrodružným dokumentem, tak ve své podstatě odráží i širší obraz našeho světa, jeho kulturních a politických rozdílů. Například v zemích bývalého Sovětského svazu se Trabant nese jako symbol minulosti, zatímco v jiných oblastech znamená prostý a užitečný stroj.  Film je také studií charakterů, jelikož každý člen týmu má svůj jedinečný pohled na cestování, což dává divákovi možnost vidět stejnou situaci z různých úhlů. Právě tato roztříštěnost pohledů a jejich konfrontace přináší jedny z nejzajímavějších momentů filmu.  Pokud jste fanoušek road movie, historie nebo prostě milujete dobrodružství, "Trabantem tam a zase zpátky" je film, který byste si neměli nechat ujít. Je to příběh o cestě, ale také o tom, jak může být cesta sama o sobě cílem.  Tento film je dobrým příkladem toho, jak může dokumentární kino otevřít dveře do světa, který bychom jinak možná nikdy nespatřili. A navíc, kdo by si nechtěl užít jízdu v Trabantu?

Film je natočen v době globální pandemie, která nám všem znovu připomněla, jak je život křehký a proměnlivý, přichází tento film jako syrový pohled na koncept času a jeho důsledky na lidský život. Režisér upřednostňuje minimalistický přístup, který divákovi umožňuje zhlédnout hlubokou a silnou introspektivní cestu, jež se odehrává v hlavních postavách. "Čas" není jen titulem, ale také hlavní postavou tohoto filmu. Tento abstraktní koncept se stává takřka hmatatelným skrze nádherné záběry a silnou zvukovou stopu. Ve světě, kde se zdá, že se vše zrychluje a stále více se zaměřujeme na budoucnost, nás "Čas" nutí zastavit se a zamyslet se nad okamžikem, který právě prožíváme. Film nabízí silné připomenutí toho, jak je důležité žít přítomným okamžikem a oceňovat každou minutu našeho času. "Čas" je zvláštně aktuální v době, kdy jsme se naučili žít s nejistotou a kdy se naše vnímání času dramaticky změnilo. Je to silná a dojemná připomínka, že čas je to nejcennější, co máme, a že bychom ho měli strávit tak, jak se nám nejvíce líbí.

Říká se, že smích je univerzální jazyk, a český film "Pelíšky" režiséra Jana Hřebejka toto tvrzení bezesporu potvrzuje.  "Pelíšky" je kouzelným kouskem kinematografie, který se odehrává v Praze na konci 60. let 20. století. Příběh se točí kolem dvou sousedských rodin a jejich peripetií v období před invazí vojsk Varšavské smlouvy. Film je skvělým příkladem českého humoru, který se nebojí zasmát se i těm nejtěžším okamžikům historie.  Co se týče hereckých výkonů, je těžké nezmínit skvělého Jiřího Kodeta v roli zmateného, ale laskavého otce, a Miroslava Donutila, jehož postava je ztělesněním paranoidního občana v období studené války. Jejich výkony jsou komické, ale zároveň dojemné, což dodává filmu jistou hloubku. Kamera Vladimíra Smutného a scénografie Ivana Vítka skvěle evokují atmosféru 60. let a dokreslují dojem z filmu.  "Pelíšky" je film plný humoru a nostalgie, který nám připomíná, že i v těch nejtemnějších dnech můžeme najít důvod k smíchu. Je to nejen skvělý příklad české kinematografie, ale také silný sociální komentář.

Tento francouzský film, inspirovaný skutečnými událostmi, je dokonalým příkladem, jak se komedie a drama mohou spojit do emocionálně silného a zároveň zábavného díla. Režiséři Olivier Nakache a Éric Toledano mistrovsky vyvažují lehkost a těžkost tematiky, využívají humor jako prostředek pro překonání sociálních a fyzických bariér. Oscarový herec François Cluzet a komik Omar Sy přinášejí výkony plné energie a citlivosti, jejich chemie je nepopiratelná a přirozená. Sy v roli Drisse předvádí působivý výkon, který zahrnuje vše od komických momentů až po hluboké emoční scény. Jeho charisma a talent pro komedii skvěle kontrastuje s Cluzetovou stoickou a zdrženlivou postavou Philippa. Kameramanská práce je efektivní a nepředvídatelná, stejně jako příběh samotný. Hudba, kterou složil Ludovico Einaudi, je jemná, citlivá a vždy přesně doplňuje atmosféru scény. "Nedotknutelní" je silným příběhem o přátelství, který dokáže zaujmout široké spektrum publika. Jeho zpráva o překonání sociálních bariér a nalezení společného jazyka přesahuje kulturní a jazykové hranice, což z něj činí skutečně univerzální filmové dílo.

Poetický film, věnovaný asi spíše dětskému publiku. Věřím že předloha mohla mít své kouzlo, to mi však zůstalo po celou dobu filmu utajeno. Tento film mnohem více než jakýkoliv jiný ukazuje, jak rozdílné může být vnímání diváků, kteří sledují stejnou událost. Bylo by však nespravedlivé udělit filmu odpad, je mnoho mnohem horších filmů.