Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (358)

plakát

Souboj Titánů (2010) 

Zatímco původní snímek z roku 1981 už navždy zůstane uznávanou filmovou klasikou, tenhle remake zcela určitě nikdy žádného věhlasu nedosáhne, byť se na rozdíl od originálu už dočkal i svého pokračování. Perseovo putování je přes všechno to megalomanství nafilmováno velmi povrchně, celé je to tak nějak zrychlené, zejména pak akční scény, jež jsou téměř nekoukatelné. Triky jsou fajn (však aby taky s takovým rozpočtem v roce 2010 nebyly!), tentokrát je to ale bohužel zoufale málo a já musím konstatovat, že Louis Leterrier s Desmondem Davisem prohrál na plné čáře.

plakát

Pouliční rváč (2009) 

Tak především, Steve Austin není žádný herec. Je to wrestler, mlátička, kterou, jak by řekl jeden známý komentátor, kdybych potkal v noci někde v lese, zakousnu se do stromu a dělám větev. POULIČNÍ RVÁČ je ale naštěstí přesně ten tip filmu, kde nemá co pokazit. Role Johna Bricknera je mu snad šitá na míru, žádné složité filozofování a scénáristické veletoče, jen tupá těžkotonážní rubanica s nějakou tou jakože zápletkou a jako taková mě naprosto uspokojila.

plakát

Chata v horách (2012) 

Že tentokrát nepůjde o obyčejnou teenagerskou vyvražďovačku, na to upozorňovaly jak zdejší komentáře, tak i jisté náznaky už od samého začátku filmu (vědci, orel.....). Ve výsledku to zřejmě zafungovalo tak jak mělo, protože ony nuance dokázaly nepřetržitě držet moji pozornost, probudit zvědavost, takže jsem neustále špekuloval, co, že se za tím vším zkrývá a kudy se zpočátku celkem tradičně vypadající příběh bude ubírat. Že se vše zvrhne v hororové inferno takovýchto netušených rozměrů, mě přesto ani ve snu nenapadlo a troufnu si tvrdit, že ani nikoho z vás, kdo už jste film viděli. Ten nápad v sobě zkrývá obrovský předpoklad diváka nadchnout, posledních dvacet minut má potenciál vyvolat u hororových fanoušků euforii, tak proč se mi sakra těchto emocí nedostává? Zvláštní, převládá spíš zmatek a údiv, pocit nenaplněného očekávání. Opravdu jsem si přál a čekal něco serióznějšího, nebude ale potom chyba hlavně na mé straně? Já nevím, když ono to ani trikově nebyla bůhví jaká pecka. Přestože pantheon monster pobavil, do očí bijící digitalizace byla místy až rušivá, gore nijak omračující a to se prosím červenou nijak nešetřilo. Ale ten nápad!!! Nepředvídatelnost! Originalita........Klady i zápory v mé hlavě pořád svádí boj a verdikt je nejasný......

plakát

Prometheus (2012) 

Nejvíce zklamáni budou asi ti, kdo se těší na "nového Vetřelce". PROMETHEUS jako sci-fi samo o sobě totiž s přehledem obstojí, jako horor už řekněme méně, ovšem prezentovat ho jako další střípek do slavné Alien ságy, no nevím nevím, jestli tentokrát Ridley Scott trošku nepřestřelil. Mě osobně to malinko zavání vypočítavostí, jakoby ta finální scéna byla jen takovou pojistkou diváckého zájmu a jsem toho názoru, že tohle zneužívání si jedno z nejpůsobivějších monster filmové historie, jakým Vetřelec bezesporzu je, rozhodně nezaslouží. Na rok 2014 je naplánováno pokračování, tak uvidíme, co se z toho dál vyklube. Třeba se ta moje pro mě zatím zásadní pochybnost rozptýlí, držím palce.

plakát

Spartakus: Bohové arény (2011) (seriál) 

Minisérie, jež vznikla jako prequel k seriálu SPARTAKUS: KREV A PÍSEK, byla natočena v době , kdy tvůrci čekali, jak to dopadne s hlavním představitelem Spartaka Andy Whitfieldem, toho času bojujícího s rakovinou. Vypráví o vzestupu Quinta Lentula Batiáta a jeho gladiátorské školy v Capui, dmoucí se pýchou nad jedním ze svých prvních šampiónů Gannicem. Absolutně v ničem za seriálem nezaostává a tím, že osvětluje řadu osudů nám už dobře známých postav, je v podstatě jeho nezbytnou součástí.

plakát

Naostro (1979) 

Film posloužil jako předloha vynikajícího snímku Joela Schumachera 8 MM, za což mu patří neskonalý respekt, přehnané nadšení podle mě ale není úplně na místě a je třeba ho trochu krotit. HARDCORE, nechť je na svou dobu sebevíc odvážný a kontroverzní, totiž po hříchu schází napětí, takový ten tlak na diváka, který by ho přišpendlil do sedačky. Celé je to takové komorní, pomalé a přestože se psycholgická stránka zdá být OK, nedokázal jsem se do pocitů hlavního hrdiny dostatečně vžít a prožívat je s ním, byť to pro křesťansky založeného Jaka Van Dorna muselo být fakt peklo. I tak jsem ale za shlédnutí tohohle kousku rád, protože obdiv k původnímu námětu zůstává.

plakát

Přichází Satan! (1976) 

Možná nejlepší satanský horor, jaký kdy byl natočen. Po všech stránkách dokonalé.

plakát

Spartakus (2010) (seriál) 

Seriálům ve svém životě zas až tolik prostoru nevěnuji. Také Spartaka jsem se odhodlal zhlédnout až po neúnavném naléhání jednoho mého kamaráda a musím uznat, že to co jsem viděl mi vyrazilo dech. Nejkrutější exploitation, jaký si jen dovedete představit naroubovaný na historickou ságu o jednom z nejlepších gladiátorů své doby, doby, kdy lidský život neměl vůbec žádnou cenu a touha po moci nedovolila nikoho nazývat přítelem. Ano, takhle nějak to mohlo ve starověkém Římě skutečně vypadat. Tvůrci, jejichž ztvárnění slavného příběhu silně evokuje neméně efektivní snímek 300: BITVA U THERMOPYL, se nebáli zatraktivnit už tak nesmírně poutavý děj plný intrik a zvratů explicitním zobrazením obrovského množství velmi násilných scén a nespoutaného sexu, čímž si sice vysloužili nálepku značně kontroverzního díla, na druhou stranu je to ale přesně to, co seriál odlišuje od běžné produkce a to je podle mně mnohem důležitější. Škoda jen toho vynuceného castingového přeobsazení, ale smrt si bohužel nevybírá a byl by nesmysl za to ztrhávat body.

plakát

Krutá rasa (2006) 

Napadne-li rozzuřený pes člověka, je to vždycky děsivé. A teď si představte, že partu mladých lidí, která se odjela na týden rekreovat na odlehlý ostrov, napadne takových psů celá tlupa. Příjemná dovolená se tak rázem mění v dramatický survival a je jasné, že všichni se domů nevrátí. Velkým plusem filmu je skutečnost, že tvůrci nepoužili žádné digitální zmutované stvůry, ale skutečné psy, takže útoky vypadají velmi reálně a je to chvílemi pořádný nervák, díky čemuž divák lehce přejde řadu nelogičností, nad kterými tentokrát jednoznačně vítězí zábava.

plakát

Válečný kůň (2011) 

Vše podstatné už řekl ve svém komentáři uživatel verbal. Ano ten, kterého tady všichni tolik nenávidíte a milujete zároveň. Dokázal zcela přesně vystihnout moje pocity, zabalit je do naprosto famózní rétorické formy a vše další, co bych o téhle sračce sesmolil by tak jen zbytečně zavánělo plagiátorstvím, což nechci.