baroko

Nebylo to vůbec tak zlé. Pěkná starosvětská atmosféra. Ve snímku hraje rozmařilou hraběnku mladičká Táňa Fischerová. Dlužno dodat, že jde o filmovou adaptaci stejnojmenného románu Jaromíra Johna a postavy mají autentický základ.

Velice zajímavý exkurz do začátku českého zvukového filmu. I když film sám dnes již působí značně bizarně, je to v každém případě pozoruhodný dokument z roku 1930, který stojí shlédnout už kvůli několika krásným záběrům české krajiny i neoddiskutovatelné kráse hlavní představitelky.

Docela zajímavá sonda do divadelního zákulisí. Protekčně dosazený ředitel se snaží pozvednout upadající divadlo. Přemluví starého uznávaného režiséra, aby se ujal nastudování Gogolova Revizora. Režisér však při jedné zkoušce zkolabuje a umírá. Ředitel dostudování hry svěří místnímu režisérovi, který je ale notorickým alkoholikem a sám se nakonec úkolu vzdá. Situaci zachraňuje asistent zemřelého režiséra (M. Macháček). Premiéra má úspěch, ale vysílený ředitel chce i tak z divadla odejít. Nakonec je přesvědčen, aby zůstal. Inscenace líčí dění kolem divadla ve značně pochmurných barvách. A nedá se předpokládat, že by to bylo asi dnes lepší...

Je dle mého soudu velká škoda, že se nehodnotí jednotlivé díly. Míra ideologického nánosu zde silně kolísá. Takto je každé celkové hodnocení zavádějící.

Hezká zimní atmosféra a baladická příroda, ale slabé herecké výkony zejména dvou hlavních představitelů, jak je zde všeobecně zmiňováno.

Připojuji se k těm, kteří tento pořad odsuzují a dávám mimo statistiku "odpad", protože mé výhrady jsou ideové. Za komunismu se vyprávělo úsloví, že se u nás lidi dělí na rovnoprávné a na ty rovnoprávnější. A tohle se mi vybavilo ohledně tohoto pořadu. Když jsem já chtěl zjistit něco o svých předcích, stálo mě to doslova tisíce. A tadyhle? Celebrita dostane zdarma perfektní rodokmen, dostane peníze za účinkování v pořadu a nakonec i podíl na vydání knihy. Tři tučné mouchy jednou ranou. Zklamali mě některé osoby, které se tohoto tunelu (jak to zde někdo nazval) účastnily. Ale proč se nakonec divit, když generální ředitel čt ještě před svým jmenováním zatajil své členství v KSČ. Inu je to stále tatáž ideologie o rovnoprávnosti.

Na rok 1934 to není zase tak špatné. Film jistě ve své době posloužil k báječnému odreagování všelijakých městských služtiček, švadlenek a kuchařinek, které snily o tom, jak se na ně v životě usměje nenadálé štěstí.

Poměrně kýčovitý snímek. Mladá cikánka Anita se díky staršímu bohatému producentovi (Jiří Steimar) stane taneční hvězdou. Do dívky se zamiluje mladý lékař (Svatopluk Beneš) a jeho láska je Anitou opětována. S tím se ale nemíní smířit producent, který si na dívku myslí taktéž. Když se mladý muž dozví o vztahu producenta ke své milé, domnívá se, že Anita je vypočítavá a jen využívá muže kolem sebe. Anita ochladnutí citu mladého doktora nese těžce a aby vůbec dokázala dál vystupovat, začne brát drogy. Při jednom vystoupení, kde je přítomen i onen mladík se Anita zhroutí. Mladý lékař ji nechá převézt do nemocnice, kde se pak přesvědčí o pravém stavu věcí a dobrém charakteru Anity. Vše odpuštěno a vyjasněno a mladá dvojice usmířena. Snímek snad zajímavý neokoukanou hlavní představitelkou, a také i tím, že cikánská dívka je hlavní kladnou hrdinkou protektorátního filmu.

Příjemné překvapení. Selanka plná úsměvných nedorozumění, která neochvějně vyústí v závěrečný happyend. F. Kreuzmann ve své obvyklé roli, tentokrát ovšem trochu mírnějšího hochštaplera, současně však i hlavního poplety.

Osobně jedno z největších filmových zklamání. Naprostý kulturní šok, kde je Mozart zpodobněn jako snad nejnesympatičtější postava filmové historie. Nevěřím osobně, že by člověk, který vytvořil tak nádhernou hudbu, mohl být tak nesnesitelně plytký.