Theresia

Velmi zajímavý pohled na nám docela časově blízkou událost a to smrt princezny Diany. Ta věhlasná britskost, která mi v určitých chvílích imponuje tu byla zobrazená jak kdyby v podobě raněného jelena, stejně jako on vytržena ze svého klidu a stojící proti náhlým změnám a náporu v takovém měřítku o kterém neměla ani tušení, že může vystát. To, že mají Britové na sobě nálepku - Konzervativní a chladní - samozřejmě neznamená, že neprožívají stejně jako například Italové a to dokázal tento film skvěle zobrazit. Ne tolik dění vnější jako vnitřní, proto tu možná postrádáme nějakou hlubší zápletku, něco jiného než jen plačící dav a chladné tváře na vrcholu. Ale jak by to tu mohlo být, když to bylo takhle a ne jinak ?

Hitchcock je kouzelný. Toto je to pravé umění. Některé dnešní nejmenované filmy, kde litry červené břečky určují sledovanost, se s tím vůbec nedají srovnávat. Okno do dvora je takový film, kde ani nedutáte, jen pozorně sledujete a zadržujete dech ve chvílích, kdy to tvůrci chtějí. Strach pramenící z něčeho čistého, tajeného, tichého a děsivého. Něčeho, co někteří od začátku tuší a něco, kolem čeho někteří žijí své životy nerušeně dál. Kombinací té prostoty a špatnosti je dosaženo těch nejvyšších kvalit na filmovém plátně.

Zajímavý nápad, ale čekala jsem víc.

Mohu oceňovat mnoho věcí, pokud se ale nudím a jen čekám na to, jak to dopadne, zda se udá něco převratného, pak je konec jakýmkoli pozitivům. Pozorovat sobce jakým byl Plainview mi nebylo příjemné a myslím, že ani moc přínosné to nebylo. A to nic proti herectví Daniela, kterého mám moc ráda a který hrál věrohodně a dobře.

Už jen sherlockována.

To byla zas lahůdka. Atmosféra byla úžasná, vše mělo spád a já jen ke konci prosila, ať doba trvání této slasti probíhá nekonečně dlouho. Nemám co vytknout. Hudba byla božská už kvůli zakomponování Dona Giovanniho nebo kvůli cikánským tancům nebo jen kvůli tomu, že se vám usadila v uších a přetrvala až do dalšího roku. Nechyběl tu ani Sherlockův typický humor přičemž ani Dr. Watson se svým nezůstával v pozadí. Jsem sherlockována.

Škoda. Jsem zklamaná ještě teď. Provedení opravdu netradiční mě uchvátilo, avšak co jiného tu bylo než hudba a barvy ? Plochá postava Aloise a z příběhu takové zvláštní trhance tu ke shlédnutí jsou. Mohu to trochu přirovnat k obrazu jenž visí na stěně, vy si jej prohlížíte, necháte se nadchnout emocemi, ale o příběhu, který ten obraz doprovází se můžete jen sami dohadovat. Tady to snad autor musel zamýšlet stejně, jinak si to neumím vysvětlit.

Působivý dojem zachovávající mé pocity ze stejnojmenné knihy. Hrdost Jany, která se mísí se soucitem a láskou, mě vždy naplňuje úžasnými pocity... fascinující.

Potrhlá jízda s dobrou hudbou.

Tak to mě překvapilo. Čekala jsem béčkový film, při kterém se budu nudit i při žehlení a ono zatím...! Skvělý soundtrack, naprostá modernizace Emmy a myslím si, že někoho spíš může oslovit toto podání než puritánský začátek 19. století v Anglii, který se mě osobně sice líbí víc, ale to nesnižuje hodnotu tohoto filmu, která má svá kouzla a své plusy.