Azaret

Zábavné, zvrhlé a nevyzpitatelné sci- fi. Stala jsem se na něm oficiálně závislou. Přes svou veškerou absurditu a nelogičnost veze svého diváka na divokou cestu chaosem, který má přesto vůj řád. Humor a odvahu vztoupit do jakéhokoli děje. Nečekala jsem žádnou intelektuální zábavu, o to více mě někdy šokují scény, které k vysokému intelektu směřují. To vše, zabaleno do nadsázky, která diváka nešetří. Vhodné pro všechny ty, kteří si stále rádi "hrají" s fantazií a ohyby reality.

Zanechá stopu a to nadlouho.

Výtečný, inteligentní doušek mnohovrstevnaté filosofické mystiky, kterou se dá prokousávat krok za krokem a stále tomu není konce! Skvělé herecké výkony a hlavně...po "pseudofilosofických" filmech jako Avatar, tento měl skutečně co nabídnout, snad i mnohem více. Jeho imaginárium Vás naplní dynamickou jízdou vlastní imaginací.

Cítím povinnost vyjádřit svůj nesouhlas a kritiku k současné sensaci jménem Avatar. Je to vlastně velice prosté. Režisér se může přetrhnout v efektech, výpravnosti, může chtít zcela fascinovat, ale pokud sám není osobností aspoň částečné duševní zralosti a zdravé lidské inteligence, vznikají „filmy“ jako Avatar. Jistě bych nepokládala nic špatného na zálibě točení velkoplošných „béčkových“ filmů, nicméně, když si sám autor filmu nakročí do myšlenky, která přesahuje jeho životní zkušenosti i možné kompetence, na divákovi tak ulpí jen jakýsi tichý smutek, který bohužel není výsledkem děje. Avatar totiž žádný vlastní děj nemá. Celá hlavní myšlenka vykradla jiné věhlasné filmy, které sice také nebyly novátorské, ale vyjadřovaly své poselství nově a proto zcela výjimečně. Mluvím zde především o Princezně Mononoke nebo Esenci života (Final Fantasy). Zde byla vykradená myšlenka pouze nastíněna, režisér důsledně dbal na to, aby diváka co nejvíce odvedl od toho podstatného a skrz monumentální „podívanou“ ho zavedl jinam a zakryl tak svou amáterskost, která vlastně Nic sdělit nechce. Proto Vás žádám o jediné. Udělejte si na věc jakýkoliv názor, jen se Prosím nenechejte ošálit laciným pozlátkem, které si jako svůj štít nastavuje jakousi „náboženskost“, zmrzačené posvátno, které bylo zkomercializováno a redukováno na cosi, co je tak nesmyslně hloupé a ubohé, až je člověku ve výsledku líto, že si ještě pořád musí říkat „člověk“. Nebojme se Myslet a to otevřeně i kriticky! Pokud jsme ve svém životě poznali aspoň některé Skutečné Kvality, poté je nám dána možnost rozpoznávat prvoplánové iluze.