Tosi

Vím přesně kolikrát jsem během filmu byl na záchodě, že jsem ráno koupil šest namísto osmi rohlíků a že mi ta pětistovka v peněžence nebude na příští týden stačit. A taky vím, že jediný vzorec, který budu do konce života mít před očima je třístránkový výpočet obsahu kulového vrchlíku, za což jsem ve škole nafasoval třikrát za pět. A taky, že za největšího žida ze všech židů pokládám výlučně Ephraima Kishona. Přesto...film mě překvapil více než bych si předem připouštěl. Opravdu skvěle vybraná hudba, agresivní zlomené beaty, na kterých jsem proplul filmem až do konce. Černobílý obraz ve vás zvyšuje soustředění,protože i geniální matematici jistě nerozlišují více než dvě barvy. -" Pane Cohene, je vám dobře? - Ne!!... Taky mě nebylo chvílemi dobře, ale mě se nikdo neptal. Atmosféra filmu je totiž dost děsivá a ponurá, deprese stéká ze stěn a těkavá kamera vás znervózňuje. Ztratit se pak filmu není až takový problém. Matematikou se neživím, asi jako většina zdejších, ale přesto i mě snímek donutil popřemýšlet nad pár vyřčenými teoriemi. Za odvahu natočit takový film, za uvolňující poslední minutku, ale ponejvíce však za hudbu dávám vyjímečně přesných 75,14159265358979323846 %.

Měl jsem to štěstí, že jsem během jednoho týdne viděl Zlo mezi námi a Klass. Stejné hlavní téma, ale jinak filmy dosti odlišné. Ve Zlu se obětním beránkem stal silný hráč, který se jen už nechtěl rvát - v Klass to byl uzavřený kluk. Nemám šikanu vůbec rád, přesto jsem si film sebemrskačsky pustil. Estonský film, odkud jsem dosud znal jen kvalitní repetitivní beaty v podání Rulers Of The Deep, popisuje drsnou skupinovou šikanu normálního kluka Josepha, který štval třídní frajírky svoji uzavřenou povahou. Být každodenním terčem šikany celé třídy si nedokážu vůbec představit. Jejich zprvu verbální, později už fyzické útoky za hranou chápavosti, ale Joseph snášel apatickým a smířeným postojem. To že se na jeho stranu zakrátko připojil Kaspar, kluk ze třídy, který už nedokázal nečinně přihlížet narůstajícím útokům, nezměnilo nic. Jen to, že na budku dostával nejen Joseph, ale i Kaspar. Když si jednou oba kluci snad ze srandy řekli " co kdyby jsme je postříleli? " , nehnul jsem ještě brvou. Ale při sborce a rozborce pistolí bylo jasné k čemu se schyluje. Při závěrečném masakru jsem jen seděl a několikrát opakoval " to snad ne ". Hluboké vnitřní dojetí a lítost ve mě ještě dlouho po filmu přetrvala. I chlapům ten konec drásá srdce...

Nó,tak mě tohle až nečekaně sedlo. Totálně černá anglická krimi komedie s tisíckrát omletou zápletkou od tvůrců filmů jako Podfuck a Sbal prachy a vypadni. Komu tyhle filmy neseděly, ať se The Liability vyhne širokým obloukem. Děj filmu je naprosto jednoduchý. Sígr a zmetek od pohledu Adam, rozbije auto svého nevlastního otce a ten mu jako výchovný trest dohodí práci řidiče pro nájemného vraha. To, že Adam vůbec netuší, kdo je jeho novým jednodenním šéfem, přináší parádní série vtipných dialogů. Hlavně scéna v lese při porcování "jelena" mě dokonale pobavila. Tim Roth hrál zabijáka tak anglicky suše, že byla paráda ho sledovat. Náhodná svědkyně jim jejich promyšlené veledílo ale zkazila. No, s touhle postavou se scénář začne dost sypat a nelogičnosti přibývat, konec byl taky lehce slabomyslný. Jednoduchý film na volný večer, se kterým se nepustíte do žádné větší akce, ale stejně si něj zase někdy vzpomenete...

Nezávislý a neznámý film s Chrisem Evansem v hlavní roli, kterého jsem dosud viděl snad jen v Street Kings. Bratři Kassenovi si vzali na mušku hned ve své režisérské prvotině příběh podle skutečné události a dle mého to vzali za správný konec. Soustředili se na postavu idealistického feťáckého právníka Weisse a jeho nerovný boj s firemním zkorumpovaným parchantem zastupujícím nadnárodní zdravotnickou organizaci. Jeho snaha dostat na zdravotnický trh bezpečností injekční jehlu jen na jedno použití vyznívá od začátku filmu dost beznadějně. S jeho mladým obchodním partnerem jsou zcela bez finančních prostředků a rychle zjišťují, že bez nich se mezi zdravotnickou mafii nemají šanci prosadit. Smutný a trochu bolestný konec filmu nám zároveň ukáže i konec Weissova života, který dojel na svoji drogovou závislost. Divákovi mohli jen trochu více vysvětlit, kde vzal ten Weissův kolega po jeho smrti najednou balík peněz, aby si zaplatil snad celý právnický tým v čele s tím nejlepším právníkem,co se ve filmu párkrát mihnul a jejich případ dotáhli k vítězství. Bavilo mě to od první minuty, téma filmu bylo zajímavé a odvážné a proto nemám problém dát *****.

Další z řady filmů,o kterém jsem neměl tušení,až jsem na něj dostal tip. Ještě zjištění,že tam byla i nominace na Oscara za cizojazyčný film ve mě vzbuzovalo velké očekávání. Hned na začátku filmu,po pár syrových scénách,jsem si říkal,že na to snad ani koukat nebudu.Šikanu,nebo jakékoli povyšování prostě bytostně nesnáším,tak proč si přidělávat nervy ještě u filmu. Násilnický a arogantní Erik dostává za své chování vyhazov ze školy a tak ho matka posílá za rodinné peníze dostudovat poslední ročník na jinou školu. Erik sám tuší,že další průšvihy mu už notně zkomplikují budoucí život a tak odchází na internát s předsevzetím,že se musí změnit.Na nové škole ale nevládnou učitelé,nýbrž žáci nejvyššího ročníku,kteří určují pravidla hry mezi studenty. Fyzicky zastrašují mladší žáky,nebo všechny,kteří se jim nějak vzpírají.Pro ránu rovněž nejdou daleko. Hlavní hrdina se setkává přesně s tím,před čím utíkal. Rozhodne se ale čelit šikaně odevzdaným postojem a i když ví,že v pěstních soubojích by měl navrch,nechá si několikrát naložit pěknou nakládačku. Pro diváka se tedy jeho zprvu nesympatická postava transformuje do role někoho,komu bude držet palce po zbytek filmu a mnohokrát by nejraději zasáhl do děje.U severských filmů mám ale rád,že se těžko předvídá konec. Napětí ve filmu se stupňuje s přibývající mírou nespravedlnosti a tak Erik vystupuje v roli ochránce slabších ze svého stínu. Své soupeře zmlátí v pěstní konfrontaci tak že z nich stříká krev. Další vyloučení ze školy muselo nutně následovat,přece jen se však Erikovi s pomocí známého advokáta povedlo zvrátit. Musím říct,že se mnou dlouho žádný film takhle emočně nezacloumal.Netuším zda hercova kariéra ještě někam později vystoupala,každopádně tento film řadím mezi nejpovedenější jaké jsem kdy viděl.