deep blue

Objevuje se tady zajímavý typ recenze/hodnocení ve stylu „Když jsem byl malej, to jsem z tohodle filmu byl úplně vydřenej, ale teď už jsem velkej a chytrej, všemu rozumim a tak jsem se musel po letech smát jak je to dětinský a naivní, dávam aspoň tu jednu hvězdičku z nostalgie“ když to teda trochu zesílim. Chápu to, ale přijde mi to takový divný. Mě Rambo asi moc nebral, Stallone je mi sympatickej jako scénárista/režisér a v pozdějších rolích, ale jeho „vyzáblý“ svaly se Arnoldovi nemohly rovnat a postavově mam mnohem radši Rockyho, John Rambo je takovej divnej pavouk, asi to dělá ta hříva...takovej hejsek. Oproti konvenci si myslim, že R1 je dost nezajímavej, R2 jakš takš a nejlepší je Rambo III. Pár věcí, co jsem snad schopnej posoudit jako slabý by se v R2 našlo (myslim, že americký vrtulník hrající ruský vrtulník, „bezedný“ raketomety, střelba rotačnim kulometem do boku, když cíl byl za vrtulníkem nebo třeba odstřel přímo nad hlavama vězňů mi přišel taky divnej) ale jinak mě to zas tolik neiritovalo. Vždycky přemejšlim, jak by na mě asi ten film působil, kdybych ho nesledoval jako malej a šel na něj až teď jako na novej..to je ale zavádějící, protože v roce 1985 se točily jiný akční filmy než o čtvrt století pozdějc. Zajímavý je srovnání s pozdějšim R4, kterej se svojí realističtější brutalitou „zní“ úplně jinak, i když je to v podobnym prostředí. Líbí se mi účel mise dělat fotografie, romantická linie, luk, co „nedělá hluk“ i (filmově) „stará dobrá“ studená válka. Možná, že ve svý době měl Rambo II co říct k otázce vztahu americké společnosti k veteránům Vietnamské války, ale to nemůžu moc posoudit, každopádně je zajímavý, že americká armáda tady nevystupuje moc lichotivě. Co mě ale zarazilo byl současný asi nový dabing, kde Stallona namlouval (pokud se nepletu) dnes jeho dvorní dabér – Pavel Rímský. Vůbec mě to nepřekvapuje, ale přijde mi to dost slabý. Dabing nabízí zajímavou možnost vybírat hlas podle postavy/věku atp., místo toho panuje konzervativní trend, že se dabing ustálí na jednom hlase a tim to zmrzlo (a nejlépe všechno předabovat). Na jednu stranu určitě ano, ale v takovýchto případech, kdy má pak Stallone v 39ti hlas 61létého herce – děs (ještě, že tam toho moc nenamluví). Další případ je třeba Arnold Schwarzenegger a hlas Pavla Soukupa – v Terminátorovi v 90tých letech ho daboval Jiří Zavřel a na T-800 to krásně sedělo, naproti tomu měkčí hlas pana Soukupa sedí Arnoldovi třeba v Pravdivých lžích atp. (najdou se ale podle mě i krizovější případy, např. převzetí dabingu Bruce Willise od Pavla Soukupa ultra měkkým hlasem Alexeje Pyška nebo obsazení hlasu Martina Dejdara místo Bohdana Tůmy na Jima Carreye v Lhář, lhář...protože to je přece větší komik). Osobně si myslim, že to je škoda a taky paradoxně, že většinové publikum by popsaný, kreativnější přístup asi špatně snášelo.

„..ale král místo pěti set bojovníků poslal jen pět válečníků, svých nejlepších – a oni vyhráli. Řekl, že je lepší poslat pět lvů, než pět set ovcí. Co si o tom myslíš? ...Že ten král měl štěstí.“ Nevim jak to ovlivňuje fakt, že jedna z mých nejcennějších věcí v dětství byl plakát na tenhle film s kladkovym lukem atd., kterej mi přivezli naši asi v roce 1988 z výletu do Švýcarska, ale oproti evidentně převažujícímu názoru si myslim, že Rambo III je z prvních tří dílů nejlepší (4ka mi přijde taková samostatná kapitola) a navíc, že je to i dost kvalitní pokračování – tzn. nabízí ve stejném duchu něco originálního (..to je ten díl v tý poušti s těma Mudžahedýnama..). Příběh mi vůbec nepřijde dementní atp. naopak – podle mě je zajímavej a kdyby nic jinýho, tak na akční film dost nadstandardní. Líbí se mi prostředí "afghánské" pouště a fluidum studené války, scéna s hrou, připomínající pólo, ruce špinavé od kulometu, linie s dětskym válečníkem, technický realizmus chvílema taky není špatný (např. odletující střepiny) a krvavostí sice R3 nedosahuje na Smrtonosnou past 1, ale jde to. Co mě ovšem po letech zarazilo je, že mi to přišlo všechno takový rychlý..možná je to tim, že člověk léta nosí ty scény v paměti, takže tak jako „nabydou“ a když pak vidí ten film, tak se tam mihnou a za chvíli jsou pryč a člověk si říká „a to bylo všechno?“. Další věc co mě překvapila a souvisí s tou předešlou – přišlo mi to málo akční :). Slabý místa by se určitě našly – třeba ten hlavní, zavalitej pěšák by se podle mě po tom výbuchu asi tak bleskurychle a nepozorovaně nahoru z jeskyně po tom laně nevyšplhal..ale čert ví, co soudruzi z nějakýho Specnazu dokázali. Dialogy mi občas přišly trochu nic moc, ale koukal jsem chvíli na originál a lehce podezřívám český překlad. Nechtěl jsem rušit sousedy, ale myslim, že s odpovídající intenzitou musí být zajímavý i hudební doprovod. Když uvážim všechno, jeden z nejlepších akčních filmů.

Pro mě rozhodně nejlepší film od Jana Svěráka. Považuju ho skoro za takový "přízrak" české polistopadové kinematografie - originální sci-fi romantická komedie, nabitá dějem a nápady. Nic podobně zajímavého u nás podle mě od té doby nevzniko (!). Líbí se mi třeba scéna s Verdim, vysávání energie ve školce, využití analogie s pohádkou o Luft babě ("co děláš, to je moc!"), otáčející se titulky ve scéně "Olda, don´t you have a knife?", nebo scéna "přestřelky" s televizním ovladačem místo pistole. Poslední jmenovaná sekvence i když roztomilá, na druhou stranu má pro mě divnou "pachuť" něčeho jako pacifismu, "fóbie" (odporu) Jana Svěráka z opravdové akce - proto je u něj asi uskutečnitelná jen jako - v rovině, ve které si z ní utahuje (a nebo pak v druhé povolené, "seriózní" rovině - dokumentární / historické - Tmavomodrý svět). Nepovažuju to za špatné, jen mi to neni sympatický (zbraň není jen nástrojem útoku, ale i obrany) - předevšim v kombinaci s dobovými výroky o důvodu názvu, který má vtipně parafrázovat ty zahraniční Terminátory, Predátory a jejich číslovaná pokračování - přitom podle mě je a) Jan Svěrák ani neviděl a předevšim b) jsou to velice zajímavé, výtvarné, inspirativní filmy se spoustou věcí k zamyšlení, mnohem zajímavější a lepší než spousta filmů, co se tváří jako to pravé "umění" a lepší než všechno i od Jana Svěráka...jen ten Akumulátor 1 jim aspoň trochu stačí s dechem.

„Budró, Budró, Budró... ...zdá se, že tvůj přítel tady buduje nové vchody“. Přestože ze sympatií k práci Johna Woo mě asi vyléčil Nicolas Cage a jeho patetické kreace ve Face Off, definitivně pak nejspíš MI2 a zpomalené záběry mě už asi moc neberou – nic to nemění na tom, že Živý terč je podle mě jeden z nejlepších čistě akčních filmů vůbec (a těch překvapivě moc není). Kupodivu mi ani nevadí, že tam Woo opakuje nápady z Hard Boiled a chvílemi až moc používá ty svoje ohňostroje - ve finále je to dokonce výtvarné. Henriksen je správnej hlavní záporák („Bože, proč nešel na ryby!“), hrající i na klavír a Vosloo zajímavej hlavní pěšák. Kromě výtvarnosti zpomalených záběrů (to salto s brokovnicí a vruty, doprovázené výbuchem obří masky...Aleš Valenta by nevěřil!) je zajímavá i „zbraňovost“ filmu – těžké používání brokových střel, frekventované nabíjení, stříbrné Beretty s prodlouženými zásobníky, objeví se i Valmet M78 (ta zbraň s tou zvláštní pažbou z Komanda), zajímavá jednoranná pistole hlavního záporáka a finální rozšroubování granátu (hops!..skoro to zvládnul, ten pacholek). A při tom všem má film i sociální přesah – například od jeho shlédnutí občas i v reálném životě použiju něco jako myšlenku (ve filmu větu), z českého dabingu: „zpevníme, zavážeme“. Podle mě jeden z nejlepších filmů JCVD, a rozhodně ne béčko.