Jeesiik

Skvělý film, který místy stagnuje, ale každopádně má drive. Výborná Chantal Pouiln, které věřím každé slovo v její roli jež byla psána asi na ni. Výborné předěly a záběry - například když Hajíček přejíždí na své motorce, i v přípravě na ní. Ríšo Muller jako traktorista - už jen jako třešnička na motorkářském story.

Absolutní hloupost od začátku do nekonečně dlouhého konce. Udělat z Denzla Washingtona černého Chucka Norrise, byl zajímavý pokus, který z mého pohledu nevyšel. Na filmu není nic vzrušujícího ani napínavého. Jediné plus si zaslouží skonání hlavních záporáků.

Tak premiéra filmu Pojedeme k moři je úspěšně za mnou. Rozhodně se nedivím filmovým kritikům k velmi pozitivním reakcím. Film, ačkoliv je označován jako komedie, může na někoho, konkrétně na mě ano, působit značně melancholicky až smutně. Dějově nenáročný snímek prokládaný množstvím černého humoru, ale i napínavých scének se rozhodně hodí do sbírky kolekcí českého filmu a do konce filmu dumáte jak to vlastně bude. Šok zažijete až skoro v úplném závěru filmu. A to co jste si mysleli, že nepřekvapí, přijde jako rána blesku z čistého nebe. Co bych vypíchnul je, že je to prvotní počin dosavadního úspěšného herce herce Jiřího Mádla a zajisté vskutku zdařilý. Dokonce, co se možná ani nedozvíte je, že jeden z hlavních aktérů Haris dokonce existoval. Byl to kamarád Mádla z mládí, který se mu po prázdninách s matkou přestěhoval zpět do Bosny (ve filmu do Chorvatska) a už ho nikdy neviděl. Najít se ho podařilo za pomocí týmu Bio Illusion a na premiéře filmu byla k vidění video pohlednice v srbštině kamaráda Harise, což Jirka Mádl evidentně nečekal. Zkrátka večer plný překvapení. Doporučuji zařadit do filmotéky "Chci vidět"

Celkem nevýživný skoro až dokumentrání film, který vyobrazuje motivy přesvědčení života v komunistické Kubě. V první polovině filmu máte chuť prokousávat se dále spletitostí osudů lidí hrající ve filmu a nasávat tamní atmosféru, která je zdařile vystihující. V té další polovině jakoby režisér ztratil zájem a filmem se prokousáváte jako shinilým jablkem. Čekal jsem až dokonce filmu zda-li se konečně propletou všechny dny. Marně. Nakonci filmu si maximálně užijete kooperaci mezi chudobnými nájemníky při stavbě svatostánku pomátlé Marty, která až nápadně připomíná osudy českých občanů za dob okupace. Tedy nic co bychom neznali.