Pojedeme k moři

Nakonec z toho byl vážnější kousek, než by se zdálo. Relativně nudný, lehce komediální film se nenásilně překlopil do něčeho vážnějšího, a právě to, jak k tomu došlo, na něm nejvíc oceňuju. Není to slaďák, žádná Slámovo nuda ze života, ani nic americky patetickýho nebo moralizujícího, prostě pěkně podaný. Jen název dost mate, čekal jsem rodinnou komedii z dovolený. # příběh **** | hudba ** | humor * | akce – | napětí – (30.03.2015)

Podstatné je to, čo režisér vystihol vierohodne. Svet detského vnímania sveta, nech je akokoľvek uletený, z pohľadu dospelého možno až šialený a bláznivý. Vydarila sa aj konfrontácia sveta detí so smrťou, sexom alebo bitkami rodičov. Hoci v prípadoch domáceho násilia a mentálne postihnutého tvorcovia až príliš podľahli všeobecne páčivým efektom. Konkrétne sa to prejavilo v gýčovom zábere dotyku zdravej a postihnutej ruky v žiare Slnka. Evokuje záber z filmu E. T., čo bol hádam prvý mainstreamový veľkofilm o strete normálneho a postihnutého (možno preto je v úvode Spielberg chlapcom-začínajúcim režisérom tak radikálne odmietnutý). Vyústenie problému s domácim násilím zodpovedalo zase odpovediam z psychoporadní dneška na otázku, ako to riešiť. Poradne vravia: rozdeliť rodinu! Nápravy sa údajne nikdy nijako nedočkáte (ani po smrti - viď horory, kde strašia duchovia zlostníkovi a ježibáb, čo za života strpčovali život myšlienkami, ohováraním a činmi každému, kto pôsobil len trošilinku šťastne či bezstarostne). Tieto výhrady spolu s nešvárami skoro všetkých českých filmov (rozjuchaná pieseň a počas nej sada prestrihaných záberov ukazujúcich veselý život hrdinov filmu) spôsobili, že hviezdička išla dole. Zvyšok fajn. Poznámka: Chápem aj reakciu Tetsua a jeho recenzie, ktorý sa v nej musel vymedziť voči každému, komu sa film páčil slovami "nechápou co je to umění", "mají na film nízká kritéria", prípadne, že "mají nedostatek fantazie či empatie". Film, nakrútený z pohľadu chlapca je podľa neho "spíš materiál pro psychiatra" a divákov v diskusii obviňuje, že videli teda určite menej filmov ako on. Chápem Tetsua. Má najviac osvalený modzog medzi kritikmi. Jeho slová musia byť teda tiež silné, pružné a ohybné. Nepriepustné a pevné. Nezlomné a hrdé. Ako vravím - chápem aj postoj Tetsua. (13.11.2014)

Jednoduchý nápad, myšlenka a zpracování. Jiří Mádl mě opět mile překvapil. Po Konfidentovi, tentokrát v roli režiséra a jde mu to ještě mnohem líp. Dětský svět, versus ten dospělý, některé scény opravdu jak ze života a konec, ze kterého mně úplně spadla brada. Úžasem a údivem zároveň. Za mě jasných pět. (13.11.2014)

Škoda poněkud krkolomného a nuceného závěru s pointou, kterou nechci prozrazovat. Vždyť k onomu hlavnímu odhalení by se určitě dalo dojít jinak než pomocí tohoto šoku na hranici emočního vydírání. Jinak všechna čest Jiřímu Mádlovi, kterého jako herce vůbec, ale vůbec nemám rád. Jako režisér i scenárista u mě uspěl. Z Pojedeme k moři totiž čiší zdravá hravost a nadšení, kromě té pointy snad nic nepůsobí strojeně a trapně (vážně, ani humor ne). Navíc se mi líbili hlavní dětští představitelé, kteří doopravdy hráli, ačkoliv kdyby byli prkenní, dalo by se to vzhledem k home video formě filmu lehce odpustit a snad i považovat za autorský záměr. (01.04.2014)

Vzala jsem svoje (pre)adolescenty do kina. Trochu jsem se bála, že to bude moc dospělácké a že mi u toho děti nevydrží, ale obavy se ukázaly liché. Děti se nejen bavily, ale bavily svými poznámkami i důchodce v kině. Pokud se někdo strachujete, že by jim mohly ublížit poněkud drsnější scény, nebylo to o tolik horší, než samy zažily. Svět z pohledu kluků ve věku mých dětí mne bavil. (12.05.2014)