Dr. Wolfenstein

Pro mě jednoduše nejlepší horor vůbec. Fantastická myšlenka o lidské touze, posedlosti a odhodlanosti poznat nepoznané. A samozřejmě o hrůze a nejhorším osudu jaký může člověka potkat, být vězněn, mučen a čelit svým nejhorším nočním můrám. Chladná atmosféra, výborná hudba a hlavně režie a scénář jednoho z nejlepších mistrů hrůzy, dělá z Hellraisera famózní zážitek.

"Nine, ten... never sleep again." A že jsem potom pěkných pár nocí opravdu jen tak oči nezamhouřil. Freddy Krueger se značně podílel na mém dětství a byl mi věrným průvodcem a uvaděčem do hororového světa, abych se skrze jeho noční můry postupně dostal i k jeho ostatním filmovým souputníkům. První díl Noční můry v Elm Street je snad moje nejstarší srdcovka, která mě rozhodně nikdy nezačne nudit a i po letech se k ní stále rád vracím. Cravenův opus magnum je dokonalým skloubením temného, děsivého příběhu s černým humorem a to způsobem, že jsou si obě složky naprosto rovnocené a ani jedna nezastiňuje tu druhou, což se o žádném z nálednujích pokračování říct nedá. Robert Englund ztvárnil usmaženého (a později navíc i přehnaně užvaněného) kotelníka opravdu s gustem a Freddy si právem vysloužil čestné místo mezi vraždící smetánkou. Stejné uznání si zaslouží i hlavní hrdinka Nancy Thompson v podání Heather Langenkamp. Za ty roky co se nesmrtelní maniaci snaží vyhladit teenagery se nám rovněž představila celá řada final-girls, ale jen málo z nich bylo natolik výrazných, aby byly hodné zapamatování stejně jako hlavní záporáci. Pro mě jsou Nancy Thompson společně s Kirsty Cotton (Ashley Laurence ) z Hellraisera dvě nejvýraznější hrdinky, které kdy čelili celé té hordě vraždících bastardů. A samozřejmě je tu skvostná hudba Charlese Bernsteina bez níž by rovněž Noční můra nebyla tím čím je dnes.